Po ubytování v hotelu a trošce odpočinku po náročné cestě odjíždíme taxíkem do nákupního centra v naší čtvrti. Tam zcela náhodně potkáváme dvě řádové sestry a dáváme se s nimi do řeči. Jsou ze sirotčince,asi 60 km od Nairobi v Ithance a pečují o 165 dětí. Mezi nimi jsou i děti nemocné a napadené virem HIV. Ptáme se na možnost naší návštěvy, sestry vděčně přikyvují a tak si ještě vyměníme telefonní čísla. Následující den máme domluvenou návštěvu slumu Kibera. Je to největší ubytování nejchudších obyvatel na světě. V nepředstavitelných podmínkách tam živoří více než milion lidí. Ráno se setkáváme s Američankou, právničkou, která ve slumu humanitárně pracuje už 8 let. Odváží nás na předměstí, mezi trosky rozpadlých aut, hory odpadků a neskutečné špíny. Procházíme nejprve mezi prodejními stánky z větví, kde se nabízejí všemožné věci od oblečení až po staré a rozbité televize. Pak přicházíme na nádvoří velké školy, kde právě probíhá bohoslužba,kterou vedou kněží z Mexika. Tam se zdržíme a pozorujeme pravý africký život.
Slum Kibera u Nairobi
Po dvou hodinách bohoslužba končí a my odcházíme s naší průvodkyní do další části slumu. Přeskakujeme vodou vymleté díry, které jsou plné odpadků, pomalu tekoucí stoky, prodíráme se mezi hliněnými domky. Je to neuvěřitelné, v jakých podmínkách musí ještě lidé žít. Nepochopitelným se nám stává fakt, že vysoký kamenný plot odděluje slum od luxusního golfového hřiště, které prý využívá i prezident.
Voda je potrubím přivedená jen na několik málo míst celého území a tak ji ženy stále přenášejí v kbelících a různých nádobách na hlavě. Prý máme docela štěstí,že není velké horko. Pak bývá celá oblast slumu pokrytá mračny much a nebezpečných komárů, které přenášejí malárii. Není zde zřízena kanalizace, vymleté stoky jsou jediným přírodním odpadištěm. Elektřina je jen na několika málo místech. Problémem místních je hlavně nedostatečná hygiena, AIDS a další nemoci, včetně plísní a nejrůznějších alergií.
Zdravotnické zařízení je pro celou oblast pouze jedno. Do míst,kde se odehrávala bohoslužba prý jednou týdně dochází lékař a sestra. Jejich snaha pozbývá smyslu, protože nemají žádné léky a zdravotnický materiál.
Po celém slumu se potulují různá domácí zvířata, od prasat, slepic,kachen až po psy a plesnivé kočky. Všude prohledávají hory odpadků a hledají nějaké jídlo. Není se ani čemu divit, že nejrůznější choroby zde mají živnou půdu, když si děti hrají v odpadcích a bosé chodí ve stokách s fekáliemi, chemickým a různým dalším odpadem.
Návštěvu Kibery jsme zakončili předáním 100 dolarů, na léky pro několik nemocných dětí malárií.
