Za několik dalších hodin už opět sedíme v letadle a po krátkém mezipřistání v Súdánu přistáváme konečně v Nairobi. První naše obavy nastaly při čekání u pásu se zavazadly,zda je budeme mít všechny a budou v pořádku. Po chvíli netrpělivého čekáníkonečně vyjíždějí z tunelu a nám se opravdu ulevilo. Procházíme další přepážkou, kde zdravotníci kontrolují podle průkazů očkování proti žluté zimnici. Týká se to lidí přijíždějících z oblastí,kde se již tato nemoc vyskytuje. Ještě jednou nás na letišti přepadl nepříjemný pocit nejistoty, když jsme procházeli celní kontrolou s hromadou zavazadel, ale označení humanitární pomoci,které jsme měli na tričkách pomohlo. Celníci se usmívali a po krátkém vysvětlení účelu naší cesty jsme měli volný průchod. Za několik dalších minut už nakládáme zavazadla do taxíku a vyjíždíme z areálu letiště do města.
Cesta vede okolo národního parku Nairobi, který je hojně navštěvován jak turisty, tak i bohatšími domorodci. Kromě slonů a lvů je zde také velké množství divoké zvěře, jako v ostatních parcích vnitrozemí. Nairobi je vcelku nezajímavé, obrovské velkoměsto. Všude je plno špíny, na předměstí jsou rozbité silnice a ve vzduchu je cítit štiplavý,dusivý smog. Na několika místech předměstí pozorujeme v korunách stromů u silnice hejna krásných ibisů, na některých jsou i supi a zavěšená hnízda malých snovačů. Jak vjíždíme do centra, vidíme mnoho žebráků pobíhajících mezi auty a čekajících na nějakou almužnu, mezi tím pobíhají děti a nabízejí noviny a časopisy, ale prodávají se tady mezi auty i portréty prezidenta.
Je smutné vidět posedávající ženy s dětmi, jak žebrají, aby měly pro své děti na jídlo. Takových obrazů bídy jsme v Nairobi viděli nespočet.
