Upravit stránku

Cesta a první dojmy z Afriky

Naše cesta a první dojmy z afrického kontinentu.

Na letiště do Prahy jsme dorazili brzo ráno, s nutným předstihem pro případné řešení možných problémů s našimi zavazadly, ale vše proběhlo, jak mělo. Zavazadla se odbavila a k naší radosti až do Nairobi, i přes několik přestupů do letadel. Cesta měla trvat více než 24 hodin, z Prahy do Frankfurtu, pak do Káhiry, následně do Súdánu a Nairobi v Keni. V Káhiře jsme ještě byli svědky deportace uprchlíků z Itálie. Byli to všechno mladí lidé,kteří za vidinou lepšího života ilegálně opustili Egypt. Po formální kontrole na letišti byli policií odvedeni do vězení. Docela depresivní začátek naší cesty.

Za několik dalších hodin už opět sedíme v letadle a po krátkém mezipřistání v Súdánu přistáváme konečně v Nairobi. První naše obavy nastaly při čekání u pásu se zavazadly,zda je budeme mít všechny a budou v pořádku. Po chvíli netrpělivého čekáníkonečně vyjíždějí z tunelu a nám se opravdu ulevilo. Procházíme další přepážkou, kde zdravotníci kontrolují podle průkazů očkování proti žluté zimnici. Týká se to lidí přijíždějících z oblastí,kde se již tato nemoc vyskytuje. Ještě jednou nás na letišti přepadl nepříjemný pocit nejistoty, když jsme procházeli celní kontrolou s hromadou zavazadel, ale označení humanitární pomoci,které jsme měli na tričkách pomohlo. Celníci se usmívali a po krátkém vysvětlení účelu naší cesty jsme měli volný průchod. Za několik dalších minut už nakládáme zavazadla do taxíku a vyjíždíme z areálu letiště do města.

Cesta vede okolo národního parku Nairobi, který je hojně navštěvován jak turisty, tak i bohatšími domorodci. Kromě slonů a lvů je zde také velké množství divoké zvěře, jako v ostatních parcích vnitrozemí. Nairobi je vcelku nezajímavé, obrovské velkoměsto. Všude je plno špíny, na předměstí jsou rozbité silnice a ve vzduchu je cítit štiplavý,dusivý smog. Na několika místech předměstí pozorujeme v korunách stromů u silnice hejna krásných ibisů, na některých jsou i supi a zavěšená hnízda malých snovačů. Jak vjíždíme do centra, vidíme mnoho žebráků pobíhajících mezi auty a čekajících na nějakou almužnu, mezi tím pobíhají děti a nabízejí noviny a časopisy, ale prodávají se tady mezi auty i portréty prezidenta.

Je smutné vidět posedávající ženy s dětmi, jak žebrají, aby měly pro své děti na jídlo. Takových obrazů bídy jsme v Nairobi viděli nespočet.