Stáž mediků LF září 2012
Další skupina studentů a lékařů - specialistů, dorazila do Itiba
Tým:
- MUDr. Jarmila Klieščiková
- MUDr.Otakar Dubec
- studentka 1.LF UK Praha - Katka Popelková
- studentka 1.LF UK Praha - Thesia Zouvani
- studentka LF UK Hradec Králové - Jana Hlavičková
- studentka 1.LF UK Praha - Katka Šebestová
- studentka LF UK Hradec Králové - Pavla Štarmanová
Přátelé, zde Vám budeme dávat zprávy z naší cesty:
Zpráva č. 1.
Dobrý den z Itiba. Moc Vás zdravíme .
První skupina lékařů v pořádku odletěla domů a za dva dny ji vystřídala nová. Doktorka Jarmila, specialista na infekce a tropické choroby, stomatolog Ota a pět studentek LF. Přes Dubaj přiletěli do Nairobi v celkem dobrém čase, takže jsme ještě stihli udělat malou obhlídku centra Nairobi a vrátit se na hotel. Ráno jsme už pakovali na cestu do Itiba. Ještě zastávka na nákup potravin a vyrážíme…
Cestu jsme zvolili přes Narok, tedy spodem. Noo, jen jsme vyjali z Nairobi, potkali jsme převrácený autobus, po 50km další nehoda auta, ale už bylo vše odvezeno. Jedeme nádhernou, typicky africkou krajinou nikoho, všude je vyprahlo, prach, vítr jako blázen...přijíždíme, k poměrně velkému srocení lidí na silnici…nehoda matata (mikrobus, který slouží jako malý autobus veřejné dopravy), které se několikrát asi převrátilo, protože bylo ze všech stran na šrot. Zastavili jsme a šel jsem se podívat mezi dav lidí, zda někdo nepotřebuje pomoci. V malé dodávce byly naskládány zkrvavené 3 osoby, dvě z nich naříkaly, třetí...řidič matata byl v bezvědomí. Další tři osoby seděly , nebo ležely v příkopě. Naši studenti a lékaři se ujali zraněných a ošetřovali. Napichovali jsme kanyly, infuze, aplikovali injekčně analgetika. Pak jsme resuscitovali řidiče, ale ani Adrenalin do srdce nezabral... Přešli jsme na ostatní a postupně se snažili zabránit rozvoji šoku u některých zraněných a současně zajistit transport do nemocnice. Neměli jsme ani tušení, jak je daleko. Byli jsme uprostřed ničeho a všude daleko. Jen nepředstavitelný prach a vítr, který pokrýval zraněné a nás, takže nakonec jsme všichni vypadali podobně...jen z nás necrčela krev :-).Asi po hodině se podařilo přeživší zraněné s pomocí policejního dodávkového auta a dalších dvou dostat do nemocnice. Mrtvý řidič zůstal v příkopě a my jsme pokračovali v naší cestě do Itiba. Tam jsme přijeli pozdě večer...jak jinak J. Cesta byla, nooo, moc moc fajn J. Několik úseků jsme jeli na 4x4 a Žanetka občas s námi na cestě zalaškovala a pěkně se podhrábla. Období dešťů přišlo nějak dříve. Následující den jsme si chystali ambulance, zubaři sterilizovali, doplňovali a to samé se dělo i na jiných místech našich ambulancí. Krátce po obědě nám přinesli 12ti letého kluka, téměř v bezvědomí, který lezl na strom a píchal klackem do včelího hnízda. Včely se rozzuřily a napadly ho. Rychle jsme zajistili žílu a začali podávat léky. Stav jsme ještě telefonicky konzultovali s naší kamarádkou a přítelkyní na telefonu :-), Dr. Ivankou Zýkovou z ARO Liberec (moc díky, Ivčo, za rady :-)) a začali souběžně vyndávat žihadla, která byla hlavně na hlavě, krku, v puse a pár i na rukou. Celkem jsme jich napočítali cca 150 !!!. Dítě jsme napojili na kyslík, monitor vitálních funkcí a průběžně podávali léky. Byli jsme připraveni i na radikálnější zásah, pokud by mu začaly otékat dýchací cesty a dusil by se. Naštěstí se do této fáze jeho stav neprohloubil. Nechali jsme si ho tady 2 dny.
Večer jsme měli asi 6ti letého kluka, který přišel s úrazem prstu na noze. Hmm, po odstranění hadru na nás vykoukla krásně bílá kloubní plocha. Jednalo se o otevřenou luxaci prstu. Jeho zbývající část směřovala někam za roh :-). Chystali jsme se na oper.výkon, ale aby to nebylo tak jednoduché, vypnuli proud. Tak jsme asi hodinu čekali, proud stále nešel. Tedy nastoupila varianta "alááá Afrika", práce pod čelovkami. Po zhruba hodině jsme měli prst na místě , pozašíváno a dítě odcházelo domů. V noci přivezli porod. Komplikovaný porod, který nakonec rodina svým autem odvážela do místní nemocnice, protože byl více méně indikovaný k císařskému řezu. No a takto se odvíjel náš první den a první noc v Itibo :-). O zážitky tato skupina opravdu asi nebude mít nouzi, vzhledem k následujícím dnům.
Další den dopoledne, jsme trávili mezi běžnými pacienty na ambulanci a nadešel čas oběda. Sedíme na terase a okolo nás prosviští motorka se třemi lidmi a prostřední z nich, tak podivně vlaje a neskutečně běduje. Náš tým se aktivuje do akce :-) a zjišťujeme, co se děje. Chvíli se s ním několik lidí pere, než se podaří napíchnout kanylu a podat sedativa. Pak pokračujeme...Klinický obraz nás vede k diagnóze otrava organofosfáty. Zahajujeme léčbu s podávání antidota. Kluka přemisťujeme na náš nový oper.sálek, kde máme všechny přístroje a léky po ruce, pro případ komplikace. Takže opět monitor, infuze, cévka, kyslík... Nepřetržitě jej sledujeme a podáváme léky a inf.roztoky. Takto ho máme na přístrojích celou noc až do rána, kdy jsme schopni jej odpojit a přemístit na normální pokoj. Dnes odchází domů :-). Občas se stane, že nezůstává u jednoho..tak nám do práce okolo tohoto kluka přivezli popálenou paní, která v epileptickém záchvatu údajně spadla na hořící svíčku, ale asi petrolejku. Dost ošklivě se popálila v obličeji a na krku.
Další den...čas oběda :-)...běží s dítětem v náručí muž směrem k ambulanci. Dítě bylo sražené rychle jedoucí motorkou. Orientujeme se v jeho zranění. Dvě tržné rány na hlavě zasahující až na lebku, naštěstí bez poškození kosti, zlomenina stehenní kosti, která byla dislokovaná, tedy kosti šly přes sebe. Noha je zkrácená a v podivném tvaru. Rozstřihujeme oblečení, zajišťujeme žílu, podáváme infuzi, léky na bolest. Nohu v tahu fixujeme na dlahu a revidujeme a zašíváme rány na hlavě. Pak dítě odvážíme do nemocnice v Nyamira. Nemají tam chirurga...Jarmilka zjišťuje, zda momentálně, nebo trvale...trvale. Tak dítě opět nakládáme do našeho auta a jedeme dál...do vzdáleného Kisii. Tam nejprve řeší, že jsme mimo spád. Pak nějaký mladý doktor dítě lehce vyšetří a ordinuje krční límec...!!! Upozorňujeme, že dítě má hlavně zlomenou stehenní kost a s krkem nic není. Nicméně trvá na svém a vysvětluje, že je nutný. Nakonec Jarmilka odchází do lékárny s otcem holčičky a zjišťuje, jak je drahý. Po dost složité debatě se dozvídají, že ho stejně nemají. Takže by se snad konečně mohla řešit noha...ještě byl čas, dobu se zapisovalo cosi do počítače a vyvstala další lékařova otázka..."jakou rychlostí jela motorka :-)" Nooo, to fakt nevíme :-). Už to ukončím, bylo by to psaní o tomto případu ještě na hodinu… takže jsme dítě v nemocnic nechali, Jarmilka dala 1.000 šilinků otci, jako náš příspěvek na léčbu a jeli jsme zpět do Itiba. V noci byl porod, tentokrát bez komplikací, jen se rodička trochu natrhla, tak ji zašili. Aby taky nee, když měla dítě 3,8 kg. Na Afriku pěkný macek :-).
Tak a je už dnešní den...uvidíme , co nám čas okolo oběda přinese :-).
Jak zpracujeme fotky, dodáme J
Mějte se pěkně a snad u dalších zpráv zase příště ....
Dobrý den z Itiba. Moc Vás zdravíme J, tentokrát s druhou zprávou, která bude trochu shrnující…
21.9.2012
Možná bychom mohli začít takovým trochu neutrálním, netradičním tématem…počasím J. Jak jste asi na některých fotografiích, umístěných na náš FB a nebo na keňský web http://www.kena.websnadno.cz mohli vidět, navečer bývala zima jako v morně. Trefně napsal komentář k jedné fotografii náš kamarád…“zima jako v ruským filmu“ J. Naši studenti a lékaři, se se zapadajícím sluncem pomalu navlékali do dalších a dalších vrstev oblečení a začínali vařit horký čaj. No, pravda…někdy nezůstalo jen u čaje, ale občas sáhli i po něčem záhřevnějším v tekutém stavu. Naštěstí to byly produkty z Duty Free letiště a nebo z místních obchodních zdrojů. Takový rum z ČR bychom určitě vyřadili a láhev popsali velkým nápisem“ VERY DANGEROUS“ J. Ale na druhou stranu nevím, jak by dlouho vydržela plná, při takové zimě J. Naštěstí pozvolna začíná zimní počasí ustupovat a už je večerní sezení na terase a čekání na případné pacienty příjemnější J.
V předchozí zprávě jsme také psali o malé holčičce, která byla poražená rychle jedoucí motorkou a utrpěla zlomenu stehenní kosti a další šrámy na těle. Bohužel jsme se žádné zprávy o průběhu , nebo výsledku léčby z nemocnice v Kisii nedozvěděli, takže nevíme, jak chudinka dopadla.
Před pár dny k nám donesli malého chlapce, 5ti letého Stevena, který měl zdeformovaný hrudníček, velký hrb a na pravé straně mu chybělo několik žeber. Při vyšetření bylo vidět, jak jeho plíce na postižené straně funguje a deformitou hrudníku s chyběním žeber dostává na frak. Doktorka Jarmila dítě vyšetřila, vyfotila a jeho stav konzultovala s odborníky v ČR. Stabilizace páteře a její postupné zpevňování a rovnání je pro naše podmínky dost složité. Nejsme schopni vytvořit nějaký korzet, který by se postupně na různých stranách přitahoval a jinde zase povoloval v průběhu času rehabilitace. Nakonec se Jarmilka domluvila s rodinou a udělali jsme jednoduchý osmičkový obvaz přes ramena, který by měl alespoň táhnout ramena dozadu a trochu pomoci rozvoji hrudního koše a odlehčení utiskovaných plic zborceného hrudníku. Další spec.vyšetření a následnou pomůcku si musí již zajistit rodina v nějaké větší nemocnici sama.
Další dny probíhaly v poměrně klidném rytmu. Na ambulanci se nám od časného rána střídali pacienti s všemožnými chorobami a drobnými úrazy. Změna počasí přinesla i několik bronchitid, závažnějších pneumonií, dítě s perforovaným ušním bubínkem , zlomeninu předloktí , spalničky u dítěte, které nebylo očkované, drobné popáleniny , dopravní nehodu , při které byli zraněni tři lidé, naštěstí jen lehce, pásový opar s pořádným výsevem, příušnice u dítěte, hnisavé záněty mandlí v krku a také samozřejmě pár porodů. Na ty se naši studenti vždy těší. Ochotně vybíhají v noci z domečku, když vyhlásíme, že je „delivery“ J.
Navečer se strhl pořádný liják a nebe se otevíralo pod pořádnou bouřkou. Pomalu jsme dodělávali na ambulanci poslední pacienty a část našeho týmu se vracela z krátké, ale bahnité, procházky po okolí. Na náměstí potkali skupinku mužů, jak za ruce a nohy vláčí nějakého kluka a směřují k nám. V předtuše nového emergency případu, přibíhají s informací, že máme očekávat závažný stav. Po pár minutách skupina lidí s pacientem dorazí do ambulance. Podle prvních informací jde o mladého kluka, který v dešti šel okolo sloupu s elektrickým vedením a dostal ránu, která ho odhodila. Naštěstí byl při vědomí, ale poměrně hodně otřesený. Rychle jsme jej prohlédli, zda nemá nějaká popálení po kontaktu s proudem a napojili jsme ho na monitor, abychom sledovali jeho srdeční akci, zda nemá nějaké arytmie. Pro jistotu jsme si zajistili žílu a napojili ho na infuzi. Jeho srdeční akce a i celkový stav byl relativně dobrý. Ošetřili jsme drobné poranění na pravé ruce, které zřejmě utrpěl při pádu. Na zklidnění jsme ještě dali injekci a nechali ho do rána na monitoru, abychom včas viděli nějakou komplikaci, která by mohla v důsledku výboje nastat. Kluk byl v pohodě a ráno jsme ho propustili domů s tím, že bude chodit na převazy s poraněním ruky.
Když jsme běhali okolo tohoto „elektrického“ kluka, přinesli nám malé dítě, které si hrálo s mačetou a seklo se do kolene. Na první pohled se zdálo, že 2-3 stehy to spraví, ale jak jsme postupně ránu ošetřovali a revidovali, zjistili jsme, že zasahuje až na čéšku a přesekla se i na její horní straně okostice. Tak jsme na instrumentační stolek přidali o několik nástrojů více a v několika vrstvách ránu sešili. Nakonec z toho byla docela pěkná operace J.
Nedávno jsme napsali krátkou zprávu o porodu dvojčat v Itibo. To se nestává moc často a za 6 let působení v Itibu jsme to zažili asi jen 2x. Pokud se při vyšetřeních a pravidelných kontrolách rodiček zjistí dva, popř. tři plody, odesíláme budoucí maminky do nemocnice, kde jsou sledovány…tedy by měly být J. No, ale tentokrát si to matka nějak rozmyslela a přišla rodit k nám. První dítě, holčička, se porodila celkem normálně. Jen měla na rukách 6 prstů J. Ale druhému dítěti se nechtělo na svět. Když se konečně porodilo, nedýchalo a jeho akce srdce byla na minimum. Rychle jsme jej přenesli na náš nový operační sál, kde máme všechny přístroje, potřeby na resuscitaci a okamžitě jsme s ní začali. Akce na monitoru byla mizivá a dýchání na nule. Postupným přidáváním všemožných přístrojů a pomůcek na dítě a intenzivní masáží srdce spojenou s podáváním léků naše snaha nakonec zabrala a malinký chlapec se „rozeběhl“ a rozdýchal J. Vešli jsme se dobrého času, tak snad i nadále bude vše v pohodě. Maminka pojmenovala holčičku po Elizabeth, která děti rodila a chlapečka po mně, ale trochu upraveně …Alex J. Fotografie jsou na FB a i na keňském webu.
Abych nezapomínal na náš stomatologický tým, který tu máme. Šéflékař zubní ambulance Ota, Katka a Katka (druhou Katku jsme pojmenovali Popelka , abychom je nějak odlišili J) odvádějí také skvělou práci. Občas, se potýkají s hodně tvrdohlavým zubem, který ne a ne se nechat vytáhnout a vzdát se svého majitele. Asi si neuvědomuje, že vybělený v peroxidu a dopravený do Evropy se bude mít lépe J. Několikrát už dal pořádně zabrat celému týmu, kdy se všichni pokoušeli zub rozviklat a vytrhnout, ale nakonec se musela odbrousit kost a nastoupit ještě hrubší síla, než je normálně. Ale český tým vždy zvítězil J. V mezičase, kdy na zubním nejsou pacienti a nebo se provádí u pacienta ultrazvukové odstraňování zubního kamene, ostatní zubaři pracují i na hlavní ambulanci , nebo na převazovém sálku. Ota před dvěma dny vyšetřoval mladého pacienta, který měl takové drobné problémy…tedy ne až zas tak drobné, byly větší J, intimního rázu. Udělal výtěr a co myslíte…měl to tam. Ota měl kapavku! Tedy ne Ota, ale ten pacient , Ota ji jenom zachytil na výtěrovku J. V laborce nám to krásně rozetřeli na sklíčko a pod mikroskopem jsme se mohli kochat plnou nádherou diplokoků.
Hmm a abych byl objektivní, nemáme, jenom úspěchy L. V noci na nás bouchali, že přivezli ženu ve špatném stavu. Rychle jsme se aktivovali a běželi na ambulanci. Na ambulantním lůžku ležela mladá žena bez známek života. Přenesli jsme ji opět na oper.sálek s vybavením a zahájili resuscitaci. Intubace, dýchání, kyslík, masáž,monitor vitálních funkcí, kanyla, adrenalin… Asi po hodině jsme naše snažení ukončili, beznadějný stav jsme již nemohli odvrátit. Postupně jsme se dozvěděli, že má doma 3 děti, z toho je poslední asi měsíční a před měsícem přišla o manžela, který byl zabit šíleným matatu (mikrobusy, sloužící k přepravě osob, fungují jako autobusy) v Nairobi při dopravní nehodě. Tělo jsme přenesli na infuzní lůžko, abychom dali sálek do původního stavu, pokud by přišel nějaký další vážný stav. Rodina, která postupně přicházela, začala mezitím organizovat přepravu do místní márnice ve vzdáleném městě Nyamira. Joseph v průběhu našeho úklidu odběhl na porodnici, protože přišla rodička, docela na poslední chvíli a porod už byl jen tak tak. Ale tato noc nebyla šťastná… dítě nedýchalo a srdeční akce se velmi rychle zpomalovala. Přenášíme jej k přístrojům a opět zahajujeme resuscitaci, se vším všudy. Venku se rozednívá a my stále dýcháme a masírujeme srdce bez akce. Po skoro hodině a půl končíme s druhým neúspěchem této nešťastné noci. Všichni jsme bez nálady a stereotypně uklízíme vybavení a pomůcky, které jsme potřebovali. Otec mezitím na motorce odváží tělo miminka, v papírové krabici domů. Matka se tuto zprávu dozvídá až odpoledne… Bohužel, i takové případy a neúspěchy patří k naší práci…
Před dvěma dny nám večer zase přivezli na korbě pick-upu staršího pána, u kterého se rozvíjela náhlá mozková příhoda. Podle příznaků a průběhu zdravotních problémů, došlo k masivnímu mozkovému krvácení. Jeho krevní tlak dosahoval závratných výšin. Opakovaným měřením jsme zjistili 260/160 mmHg a srdce běželo jako o závod. Konzultovali jsme jeho stav s našimi specialisty v ČR a nasazovali léčbu podle jejich rady. Bohužel, naše možnosti v lécích jsou zde velmi omezené a tak jsme velkých úspěchů nezaznamenali i přes nepřetržitou péči a sledování po celou noc, kdy se u něj střídala doktorka Jarmila a Popelka. Ráno jsme doporučili rodině, aby pacienta převezli do nemocnice. Snad mu tam pomůžou více…i když, kdo tam byl, sám ví…
Nyní tady máme malé dítě ve vážném stavu na infuzích, které je těžce dehydrované a má průjmy. Naše medičky a lékaři se u něj střídají, vyrábějí spec.kaše na jídlo a snaží se mu všemožně pomoci. Jeho stav se od včerejšího odpoledne zlepšil, ale před chvílí si jeho zhoršení stavu, vyžádalo zavedení sondy do žaludku nosem.
Tak to je z našich Itibo News to nejzajímavější, co jsme zase v průběhu několika dnů zažili. Tyto případy máme „proložené“ každé úterý očkováním dětí, které si zase užívá naše kyperská medička Tes a čtvrtky jsou zde věnované těhotenské poradně. Pacientů je celkem hodně a tak všichni mají od rána do večera poměrně hodně práce. Všem se tady snad líbí, tedy alespoň podle toho, co říkají. Otovo každodenní „Teda, je tady ale krásně, co?“, nám bude chybět, až tato mise skončí. Bohužel, už se to hodně rychle krátí …
Mějte se moc fajn a snad jsme Vás našimi příběhy z Itiba, moc nezahltili
Všichni zdravíme od rovníku
