Stáž mediků LF leden - únor 2013

Fotogalerie

Zprávy

19.1.2013

Přátelé, zdravím z Nairobi. Tak dnešek byl krásný, slunný a vcelku příjemný. Odpoledne jsem se věnoval naší terénní sanitce "Žanetce". Úklid od všudypřítomného prachu, doplnění emerg.kufrů z dovezených léků apod. Pak jsem se chystal na výměnu oleje a filtrů...Taková banální věc, jako odšroubovat starý olejový filtr a nahradit novým, zabral skoro dvě hodiny. U mě se mezi tím vytvořilo několik stresových žaludečních vředů a už jsem myslel, že auto nikdy nikam nepojede. Mechanici, kteří se zde nazývají "inženýři", nejprve sisalovým provázkem zkoušeli pootočit filtrem a uvolnit jej. Nedařilo se... Tak na řadu přišlo lehké poklepávání kladívkem...NIC...přinesli tedy majzlík a kladivem ho nabušili do filtru. Nejprve lehce...NIC, pak přitvrdili a na mě šly mrákoty. Majzlíkem proklály filtr naskrz a pokoušeli se otočit. Asi po půl hodině se to naštěstí podařilo :-). S obrovským nadšením a úsměvy od ucha k uchu se na mě smáli , jako že jsou "fakt inženýři" :-) :-). Další servis byl pak celkem v klidu a nebo já jsem již rezignoval :-). Uff, to byly nervy :-). Ale naše Žanetka už má na hřbetě z Čech opravenou sirénu, všechny majáky a stroboskopy svítí ( a není jich málo :-) - 4 velké a 16 stroboskopů okolo auta a tak je připravena do plného nasazení.

Skupinku studentů a dvou lékařek už mám někde ve vzduchu a dorazí zítra v 7h našeho afrického času. Už se těším :-).
Další zprávy z našeho počínání budeme aktuálně přidávat. Také samozřejmě pro rodiny studentů i info o bezpeč.situaci, která je nyní dobrá.

20.1.2013

V nedělních ranních hodinách přistálo na nairobské letiště letadlo s naší letošní první skupinou studentů. Skupinku tvoří čtyři medici všeobecného lékařství - Kamila Blechová , Hana Vráblíková , Filip Weindenthaler , Pavla Potančoková , studentka oboru stomatologie - Romana Šindelářová a tým doplňují dvě zkušené lékařky - MUDr. Zuzana Balogová z ORL oddělení nemocnice Motol a stomatoložka MUDr. Markéta Hrubá z Erpet Medical Center. Jejich 4 týdenný stáž v Itibo, bude jako vždy, velmi přínosná pro naše pacienty, ale i pro celý tým českých zdravotníků, při získávání zkušeností se zdravotnickou prací ve zcela odlišných a omezených podmínkách.

Studentce LF UK Praha, Kamile Blechové, se podařila skvělá věc. Oslovila dovozce zdravotnické techniky a po několika jednáních se jí podařilo získat pro Itibo EKG přístroj, který opět o krok rozšíří naše diagnostické a následně léčebné možnosti pacientů :-). Díky její zkušenosti v oboru kardiologie, které získává při svém studiu, již odhalila několik srdečních onemocnění a navrhla postupy léčby.
Kamilo, moc děkujeme :-) :-).

23.1.2013

něco se proti nám dnes spiklo...máme dítě s vážnou malárií (vysoká parazitémie), z noci přijmuté další dítě dehydrované s dalšími problémy, už několik hodin všichni běháme okolo 1,5 leté holčičky v bezvědomí s křečemi. Její stav jsme konzultovali se specialisty v ČR - infekční klinika Bulovka, ARO Liberec a děláme, co jde...na slepo zaléčujeme podezření na otravu organofosfáty, tetanus a myslíme na vzteklinu. Vypnuli proud a do toho přivezli rodičku...A to máme teprve 19.20h ....
Copak nám přinese noc? :-)

23.1.2013 02.33h noc ještě nekončí...

máme plnou obložnost naší malé lůžkové části. Dítě s velikým abscesem na zadku na infuzní léčbě ATB a chir.výkonu, další dvě děti z předchozího dne na inf.léčbě (malárie a dehydratace) , pak naší malou holčičku, kde pomalu začínáme náš boj o život asi prohrávat...z mnoha zdrojů se nám vygenerovala nakonec jedna diagnóza a tou je tetanus! a do toho nám před pár hodinami přivezli těžkou intoxikaci organofosfáty (herbicid, postřik na rostliny) jako sebevražda mladé ženy s aspirací do plic. No, máme toho nějak nad hlavu...Naštěstí rodička, kterou do celého blázince přivezli, porodila rychle a vše bylo v pořádku :-). Dnes jsem v plném zápřahu poznal, že jsme opravdu vybrali na tuto stáž skvělé studenty a lékařky :-). V přiloženém albu je pár fotek z dnešního odpoledne a této noci, která stále ještě není u konce...

25.1.2013

Dobrý den, přátelé. Tak se Vám opět hlásíme z horkého Itiba. Sluníčko tady pálí od 8h ranních do 18h odpoledních :-).
Tým našich studentů a dvou lékařek je skvělý a neúnavně pracuje, nejen ve dne, ale i po nocích. Nějak máme stále více složitých případů.
Abych dokončil informaci o malé holčičce, kterou jsme u nás hospitalizovali ve velmi špatném stavu s podezřením na tetanus. Fotografie dítěte v typických křečích jsme poslali na všechny možné strany našim předním odborníkům přes infekční choroby a všichni se více méně shodli na tom, že se bude jednat o tetanus. Začali jsme shánět imunoglobulin, který bychom dítěti mohli podat. Nakonec jsme se dovolali do nemocnice v Kisii a tam nám řekli, ať dítě přivezeme, že mají. Tak jsme mobilizovali náš "výjezdní" tým, upravili auto na převoz ležícího pacienta a s několika kufry léků, infuzí, ambuvacu a dalších pomůcek pro případ útlumu dechu, zástavy apod., vyrazili na cestu. Za hodinu jsme byli v nemocnici. Zhruba 20 minut jsme čekali na vozík, na který bychom dítě přeložili z auta. Pak se nám jen věnovala sestra s tím, že žádný imunoglobulin nemají. Dítě jsme přeložili na "příjmu" na postel a odjeli s nedobrým pocitem, že jsme si ho u nás nenechali. Dnes jsme měli na ambulanci nějaké příbuzné od rodiny holčičky a tak se jich Zuzka ptala, co a jak. Tak prý dítě leží na posteli, bez zajištění a léků, prostě jen tak...ale ještě žije... Naše naděje, že bychom dítěti mohli rychlým převozem pomoci, asi pomalu z nás všech vyprchává.

Stále hospitalizujeme malého chlapce s rozsáhlým abscesem na zadečku, kterého léčíme infuzně podávanými antibiotiky a denně převazujeme. Jeho stav se lepší. Dnes jsme udělali v laboratoři vyšetření sekretu z rány a vyšly gram+koky, takže Zuzkou nastavená léčba byla správná :-). Sebevražednou paní , co vypila herbicid na rostliny ještě máme na lůžku. Včera se její stav zhoršil, ale dnes už je zase v pohodě. Máme tady malé miminko, které bylo porozeno doma. Aspirovalo plodovou vodu při porodu a po 6ti dnech ho přinesli k nám s tím, že špatně dýchá a "je nějaké divné". Dítě máme na kyslíku, vytvořili jsme tzv. kyslíkový stan , ve kterém dítě nepřetržitě přetrvává a dostává na pneumonii ATB. Jenže, nic není tak jednoduché, jak vypadá a tak po natočení EKG se zjistilo, že dítě má závažnou vrozenou vadu srdce, která způsobuje mnoho dalších problému, které má. Kamila jeho stav konzultovala se specialistou v ČR a jeho prognóza je více méně hodně špatná. Kardiochirurgickou operaci nemůžeme zajistit.

Jinak naší ambulancí prochází spousta nemocných dětí s teplotami, kašlem, průjmy,dospělí zase s všemožnými bolestmi, občas nějaký drobný úraz a nebo s bolestmi břicha. Dnes byl nově zachycený HIV+ mladý kluk s potížemi. Včera večer jsme měli dopravní nehodu z motorky, ale naštěstí jen s odřeninami, ale za to byl zraněný řidič opilý jako špunt od rumu :-).
Tak to je něco málo z našich Itibo News :-).

Mějte se pěkně a navečer zase pošleme nějaké fotky.
Itibo team zdraví :-).

27.1.2013

Přátelé, zdravíme Vás opět z Itiba :-). Trochu se zděšením sledujeme teploty, přiblížující se místy k číslu -18. My v Itibo máme asi okolo 35st.C na sluníčku, ve stínu to bude asi okolo 28st C. No a taky jsme sledovali volby...(bez komentáře).

Tak a ted ke zprávám z naše dění :-).
Bohužel jsme se dozvěděli, že holčička, kterou jsme vezli do nemocnice v Kisii v noci na včerejšek zemřela. Podle informací příbuzných tam jen ležela na posleli, bez medikace a další péče. Dítě, které jsme měli v našem improvizovaném kyslíkovém stanu jsme po konzultacích s našimi specialisty v ČR propustili domů. Více jsme udělat nemohli, než zaléčit plicní problémy po vdechnutí plodové vody při porodu, vedeném doma.
Včera, v průběhu dne, jsme přijímali mladého kluka s malárií, která byla prokázána v naší laboratoři a ještě medičkou Kamilou zdokumentována a vyfocena. Jeho stav se lepšil hodinu po hodině, od nasazení léčby a už večer byl teploty.

Celá skupina se v sobotu dopoledne vypravila do blízkého "kostela" na adventistické kázání. Naše oblast se totiž dělí na obyvatele vyznávající Adventismus, pak na katolíky a protestanty. Právě sobota patří Adventistům a v našem zdravotnickém zařízení "jede" pouze pohotovost, kterou jsem držel já a Elizabeth. Skupina studentů, v doprovodu našich dvou lékařek, byla náležitě uvítána a jak jinak, dostali čestné místo v první řadě na lavičce a také deštníky, mající úlohu ochránců před úmorným sluncem. Naše lékařka Zuzka ,měla skvělý proslov k návštěvníkům kostela. Představila všechny "muzungy" , dala patřičný důraz na přítomnost "Daktari wa meno" (zubní lékařky) a pak poděkovala za to, že zde mohou být a pomáhat nemocným. Doslova zlatým hřebem celého kázání, bylo vystoupení studentky Kamily, která přítomným odříkala v jazyku svahili modlitbu. Po třech hodinách se kázání ukončilo a naši se vrátili plni dojmů "domů". My jsme mezitím měli pár pacientů s běžným onemocněním, jedno šití lehce natrženého ucha a pak jsme přijímali k observaci mladou paní, kterou manžel dost brutálně zmlátil klackem, že měla po těle podlitiny a téměř nemohla chodit. Večer zase probíhal v rytmu porodu a tak Filip s Elizabeth rodili a porodili :-), kluka, 3,20 kg a dostal jméno Raoban.

Dnešní, tedy nedělní den, zatím probíhá vcelku klidně. Ráno jsme konečně měli dost vody na to, abychom si vyprali pracovní oblečení (vlivem sucha se zatím jen tak trochu potýkáme s nedostatkem vody) a mezi tím se pracovalo na ambulanci. Na hlavě se šilo jedno dítě, Zuzka pak přijímala mladého kluka s potvrzeným tyfem a zubní ambulance se zase Markéta chvíli potýkala se zubem, který ne a ne ven. Další pacienti zubního už byli nekomplikovaní a jejich zuby věděly, jak se mají chovat :-). Když ven, tak ven !

Muže, z předchozích dnů posekaného mačetou, stále hospitalizujeme, denně ho převazujeme a raději překrýváme ATB. Jeho stav je zatím skvělý a pokud se rána bude hojit bez komplikací, tak bude mit jen tenkou jizvu.

Právě se naše děvčata vrátila z místního "Tesca", kde kupovaly nějakou zeleninu a začínají vytvářet věčeři. Tak se necháme překvapit, co bude dobrého a taky, co nám přinese dnešní noc.

Mějte se pěkně, myslíme na Vás v tom mrazu, který v ČR máte a věřte, že je nám tak vzdálený, že jsme rádi zde, v tepličku :-) :-) :-).
Fotky budou následovat :-).
Všichni zdraví . A

30.1. 2013

Dobrý den, přátelé. Zdravíme opět z mise v Keni, kde české lékařky a studenti pomáhají v jedné z nejchudších oblastí západního regionu.
Asi nejprve začneme bezpečnostní situací, abychom uklidnili všechny rodiče a kamarády. V naší oblasti je zatím klid a kromě předvolebních mítinků se nic neděje. Podle informací, které máme, jsou jen mírné nepokoje a chaos v okolí Homa Bay, které je od nás hodně vzdálené. Až u Viktoriina jezera.
Náš život v Itibo se v posledních dnech odvíjí vcelku klidně, na rozdíl od prvního týdne našeho pobytu. Vstáváme v 7.30h, snídaně a okolo osmé hodiny se pomalu rozcházíme na svá místa v ambulancích. Zubní tým pod vedením doktorky Markétky , si třídí nástroje ,z noci vysterilizované ,do kazet a očekává příchod prvních pacientů. Ambulance většinou už okolo osmé mívá první pacienty, kteří trpělivě čekají v čekárně, než uschne podlaha od úklidu po noční službě. Šéfka Zuzka, zase obchází hospitalizované pacienty a kontroluje jejich zdravotní stav. Postupně se rozbíhá naše práce pod sílícím africkým sluncem, které rozpouští poslední mraky na obloze. Běžně projde naší ambulancí denně okolo 20 – 30 pacientů. V úterý, v den očkování dětí, přicházejí maminky s dětmi přivázanými šátky na zádech a jejich hlahol se rozléhá celým areálem. Horší je, když dojde v ambulanci řada na očkování. To se už dětský smích rychle mění na krátký pláč, ale vzápětí už si zase děti spokojeně hrají na trávě před ambulancí.
Angela, kterou nám zde před půl rokem zanechali , od rána běhá po areálu a jde z ruky do ruky, nejen dospělých , ale i dětí, které přicházejí na ošetření. Všichni si ji oblíbili. Jen na nás zatím reaguje pláčem, pokud nedržíme v ruce upečenou buchtu. Jakmile uvidí jídlo, tak se rychle rozběhne, vezme si ji a okamžitě utíká pryč .

Včera jsme začali s pravidelnými zubními prohlídkami u dětí ze školy Nyamanchani, které už děláme druhým rokem. Zubní vyšetření je místními velmi dobře hodnoceno, protože naši lékaři včas zachytí malý kaz a náležitě jej ošetří, aniž by pak museli zub vytrhnout, jako tomu bylo doposud. Děti chodí ze školy po třídách, vždy jich přijde okolo 30 – 35. Nejprve se všichni vyšetří, ti co nemají žádný problém se vrací do školy a zůstávají pouze děti na další ošetření. „Na křesle“ byla také dvanáctiletá holčička, která měla horní jedničku uraženou a asi 2mm kousek zubu, který jí trčel z dásně,byl napadený kazem. Po dlouhém váhání a rozmýšlení všech možných variant jeho záchrany, nakonec lékařka Markéta rozhodla, že musí ven. A tak se stalo. Po krátkém a nekomplikovaném výkonu byl zub venku. Dívenka se při ochodu zeptala, „Kde je můj zub“ ? A tak Markétka přemýšlela, přemýšlela a nakonec se s ní domluvila, že jí zkusí v našich podmínkách a s omezenými možnostmi vyrobit zub umělý. Všichni jsme moc zvědaví , jak se jí to v našich podmínkách podaří . Ale věříme, fandíme a držíme palce. Má na jeho výrobu týden . Vše patřičně zdokumentujeme .

V porodnici se narodilo další miminko, které mělo 4 kg. Maminka i prcek jsou v pořádku, bez komplikací a zdravotních problémů.
Včerejší noční služba nepřinesla také žádné „drama“. Už jsme se pomalu chystali do postelí, když jsme slyšeli u brány troubení motorky. „Máme emergency“, někdo prohlásil. Slyšeli jsme přes hluk motorky nějaké bědování ženy a tak jsme si pospíšili. Doprovázející muž, později jsme se dozvěděli, že její soused, ji nesl v náručí na lůžko v ambulanci. Žena se kroutila na všechny strany a máchala rukama. Vydávala všemožné skřeky. Diagnóza nám byla hned jasná…hysterie. Filip aplikoval Diazepam do žíly a během několika minut byla pacientka zcela klidná a bez problémů komunikovala. Aby si trochu odpočinula, nechali jsme si ji do rána u nás na lůžku.

Napadený muž mačetou v obličeji, kterého jsme před pár dny poměrně složitě ošetřovali, leží stále u nás. Ránu má klidnou, zatím nejsou sebemenší známky nějaké infekce. Pro jistotu ho pokrýváme ATB. Už před dvěma dny měl jít domů. Byl propuštěný s tím, že bude denně chodit na převazy a ještě brát léky. Večer jsme ho objevili opět na lůžku, schouleného pod dekou v naší lůžkové části. Když jsme zjišťovali, proč není doma, tak nám přes Elizabeth řekl, že nemůže domů. Po útoku jeho bratra, který mu způsobil zranění, rodina zraněného, útočníkovi vypálila dům. Stále hrozí další útoky obou rodin mezi sebou. On sám se bojí o život. Podle Elizabeth budeme čekat, až se obě rodiny uklidní .

Včera jsme se vydali na nákup do 50km vzdáleného městečka Kisii, kde je pro nás nejbližší obchod s potravinami a hlavně pitnou vodou, kterou kupujeme v 18ti litrových barelech. Při té příležitosti jsme se stavili v místní restauraci na obědě. Všichni si dali rybu z Viktoriina jezera, Tilapii, buďto pečenou na roštu a nebo přelitou masala omáčkou. Byla náramná .

Po pořádném posilnění jsme se vydali na dokoupení potravinových zásob a vody. Pak už jsme zase pádili domů, do Itiba. Co kdyby na nás čekali pacienti…

4.2.2013

Dobrý den z Afriky, přátelé.
Opět se ozýváme z naší malé nemocnice, s čerstvými zprávami z Itibska.
Vezmeme to pěkně postupně :-).

Počasí - je zde krásně, teploty jsou okolo 28st.C přes den. No, v noci je to trochu horší. Tím, že jsme ve výšce přes 2.000 m n.m., tak teploty padají k 15st.C a to je na naše poměry docela chladno. Pokud do toho začne ještě pršet a fouká vítr, tak se to skoro vyrovná našemu českému "dušičkovému" počasí. Ani chameleona by v tom nečase člověk ven nevyhnal :-) (pořekadlo upraveno na africké poměry :-)).

Volby a bezpečnost - volební šílenství v posledních dnech trochu gradovalo. Bláznivá auta s ampliony a řvoucími chlapíky do nich, jezdili před den i večer. Naivně jsme si mysleli, že Itibo je mimo toto dění, ale podle intenzity průjezdů volebních průvodů, bude asi rozhodujícím místem vítězství kandidátů, jednoho a nebo druhého kmene. Doufáme jen, že se ve stejný čas na našem itibském náměstí nesetkají protikandidáti... asi bychom měli hodně práce :-) :-). Jinak je klid, žádné nebezpečné situace se zatím v našem okolí nekonají a tak si můžeme naší práce v Itibo v poklidu užívat.
Ambulance má každodenně několik desítek návštěvníků, s drobnými, ale i závažnějšími potížemi. Zuzka , ve spolupráci s našimi studenty, skvěle zvládá její chod a vždy se jí podaří před koncem běžné pracovní doby a začátku emergency služby, vyřídit všechny pacienty. Nyní většinou řešíme močové infekce, bronchitidy a nachlazení, což je důsledek ochlazení z předchozích dnů. Porody se nám nyní trochu pozastavili, ale dnes už máme jednu "čekatelku" na porodnici, tak uvidíme, jak se malému prckovi bude chtět rychle na svět.

Včerejší, nedělní ambulance, nás zaměstnávala od rána do večera. Na motorce také přivezli mladou ženu, která se připletla do rvačky dvou opilých mužů. Při útěku přeskakovala nějaké větve a o jednu z nich si rotrhla bérec v délce skoro 20cm. Rána byla sice hodně hluboká, ale naštěstí moc nekrvácela. V poklidu jsme si připravili náš sálek , stolek s nástroji a položili ženu na lůžko. Filip se ujal ošetřování. Markétka a já, jsme mu asistovali a pořád mu do toho kecali :-). Výkon byl trochu časově náročný, protože se podkoží šilo ve dvou vrstvách. Asi po hodině práce jsme od brány slyšeli naléhavé troubení motorky. Ó jé...zase někoho vezou. Naše děvčata se šla podívat před ambulanci a opravdu. Vezli svíjejícího se, zakrváceného muže. Rychle jsme jen sundali z motorky a položili na podlahu. Mezitím jsme ukončili ošetřování ženy s roztrženou nohou a přesunovali ji na druhou ambulanci, aby se výkon dodělal. Musela nám uvolnit místo pro těžce zraněného, abychom ho mohli napojit na přístroje a měli vše potřebné po ruce. Od řidiče motorky jsme se dozvěděli, že je bodnutý nožem do hrudníku od manželky. Zajistili jsme si u zraněného dva žilní vstupy, napojili infuze, započali s protišokovou léčbou a postupnou stabilizací pacienta. Jeho vitální funkce jsme sledovali na připojeném monitoru. Pak jsme po místním umrtvení rány započali s revizí , abychom zjistili, odkud krvácí a do jaké hloubky byl veden nůž. Objevili jsme průnik mezi žebry, vedoucí do hrudníku a poměrně hodně krvácející. V našich podmínkách jsme dále pokračovat nemohli a tak jsme se rozhodli k převozu zraněného do nemocnice v Nyamira. Převoz ale není jen tak. Musí se domluvit rodina, sehnat peníze (bez peněz tam nikoho neošetří, ani v ohrožení života). Zraněného mladého muže se nám podařilo stabilizovat a připravovali jsme ho na transport. Mezitím bratr pacienta obvolával příbuzné a domlouvali se. Čas běžel... Auto jsme měli připravené, pacienta taky, ale stále jsme ještě neměli zprávu od příbuzných. Čekali jsme více než hodinu a pak se rozhodli, že první vstupní poplatek, aby se o zraněného vůbec někdo zajímal, zaplatíme sami ze společných peněz a pak si to už musí dořešit příbuzní. Rychle jsme bodnutého naložili a zhruba okolo 23hodiny večer,vyrazili pod mnoha světly našich majáků, do nemocnice. Joseph, náš zdravotník, nám ještě kladl na srdce, abychom nikde nezastavovali, až v nemocnici a hned jeli zpátky. Noční výjezdy nejsou moc bezpečné... V nemocnici jsme zacouvali k příjmu (kdo s námi v Nyamira nemocnici byl, ví, o čem mluvím :-)) a tam sháněli vozík na přeložení pacienta. Voják se samopalem nám dodával pocit bezpečí. Na ambulanci jsme zraněného předali místní sestře a hned se vraceli domů. Zatím nemáme zprávy, jak vše dopadlo.

Tak to je trochu zážitků z našeho Itibska, aby jste si nemysleli, že se nějak moc flákáme :-).
Mějte se pěkně a snad zase někdy u nových zpráv.

8.2.2013

Včerejší večer v Itibo, byl ve znamení klidu u večeře na terase našeho domku. Ale jen do té chvíle, než branou, za úporného troubení okolo nás prosvištěla motorka, ve funkci tzv. RZP se třemi pasažéry. Prostřední cestující tam jen tak "vlál" (náš terminus technicus o dopravě pacienta v bezvědomí na motorce). Ihned se tým začal mobilizovat a předvoj dvou zdravotníků vyrazil na ambulanci. "Je to úraz hlavy", zakřičela Hanka a všichni jsme se vydali na ambulanci.

Pacient, mladý muž v hlubokém bezvědomí, zkrvavený na hlavě a celý špinavý od hlíny, havaroval na motorce, jako řidič. Údajně přeletěl přes řidítka. Po vysvlečení na našem JIP sálku, jsme jej vyšetřovali. Zuzka se zaměřila na hlavu a krk (její obor z Motola :-)) a já na zbytek. "Je to jasná zlomenina base lební a vytéká z ucha krev a také mozkomíšní mok odkapává", po krátkém vyšetření zhodnotila. Věděli jsme příčinu hlubokého bezvědomí. Dále jsme zjistili tříštivou zlomeninu klíční kosti a měli jsme podezření na zlomeninu kyčelního kloubu, vzhledem k typickému vyosení nohy. Náš celý tým se rychle zapojil do práce a každý jeho člen dostal nějaký úkol. Zajištění dvou žilních vstupů, napojení infuzí, připravit kyslík, zacévkovat pacienta... Zuzka mezitím odsávala z krku a dých. cest stékající krev. Podávali jsme analgetika a sedovali pacienta pro neklid. V průvěhu asi 2,5 hodiny se nám podařilo jej stabilizovat a hodnoty na monitoru a saturaci, vykazovaly relativně dobré výsledky. To už bylo okolo 21.30h...

Začali jsme organizovat přepravu do místní nemocnice, neboť tento druh poranění v našich podmínkách je nezvladatelný. Elizabeth říkala, že si ji rodina zařídí. Tak jsme čekali, čekali, monitovovali pacienta, odsávali a čekali. Uplynula hodina, dvě a nic. Nakonec přišli příbuzní s tím, že nesehnali řidiče a tak jsme výjezd organizovali sami. Upravit auto pro převoz lezícího, přendání na nosítka a uložení do vozu, připevnění dvou infuzí (to není taky tak jednoduché, když si představíte, že asi 20 minut jedeme polní cestou a výmoly až půl metru hlubokými :-)). Pak už jsme vyráželi. Cesta vcelku probíhala dobře, jen dvakrát, při pořádném zahučení naší terénní Žanetky do díry v silnici , vypadl jeden infuzní set z láhve. Nehoda byla rychle napravena našimi lékařkami, Zuzkou a Markétou a bez problémů jsme pokračovali. Po půl hodině jízdy Zuzka hlásí, "jak ještě dlouho pojedeme, pacientovi klesá saturace"?. Po zhruba 45 minutách jsme v nemocnici. Všude plno lidí, dva vojáci se samopaly. Překládáme pacienta na místní vozík a jedeme na "urgentní příjem". Na místním oper.sále se svítí a ze dveří do chodby čouhá hrozen lidí. Měli tam dovezenou dopravní nehodu, dva zraněné. Místní lékař v civilu a naleštěných lakýrkých, stojící v kaluži krve pod jednou zářivkou se snaží pozašívat otevřené koleno. Další muž leží na vozíku a má ránu na hlavě. Vítá nás s úsměvem, už se známe z minulých cest s pacienty do nemocnice. Předáváme našeho zraněného někomu v civilu, ani nevíme, co je zač... Prý se na něho pak doktor podívá... Raději vyměňujeme poloprázdné infuze za nové, asi to je jediné, co náš zraněný dostane a jedeme zpět. Cestou ještě vidíme, jak skupina mužů (asi policistů), vláčí nějakého svázaného muže. Pak ještě potkáváme ležící osobu v příkopě. Samozřejmě nezastavujeme a pod záblesky majáků jedeme dál. Nikdy nesmíme v noci zastavit, mohlo by jít o život nakonec nám...

Do Itiba přijíždíme v půl druhé ráno a ještě u čaje líčíme naše zážitky z nemocnice ostatním. Markéta, Pavla a Filip, kteří s námi vyjeli, marně hledají přirovnání místního emergency příjmu, aby si ostatní mohli udělat představu....

15.2.2013

Přátelé, zdravím z Nairobi. Měsíc utekl jako voda a stáž první skupiny studentů a dvou lékařek v Itibo skončila. Loučení s našim africkým personálem bylo velké, Joseph měl pěkný proslov k našemu týmu, pak Elizabeth. Děkovali za jejich skvělou práci, za uzdravení mnoha lidí a taky za přivedení na svět několika dětí . Jak jinak, nikomu se nechtělo odjíždět, ale čas byl neúprosný a tak jsme vyrazili vstříc trochu jinému dobrodružství, než se odehrávalo po 4 týdny na ambulanci. Směr…Massai Mara a její divočina. Ta pravá, africká a někdy i trochu nebezpečná. Cesta byla relativně dobrá, pomineme-li obrovské díry, kterými jsme projížděli, nebo spíše prodrncávali. Měli jsme ale štěstí. Nepršelo. Jinak se prašná cesta změní na koryto plné bahna a jedete 5 km i několik hodin. Všichni ve voze byli stateční a tak mnoho a mnoho hodin se dobrovolně nechali „obouchávat“ o vnitřní boky auta při projíždění hlubokých výmolů. Do kempu na úpatí pohoří Oloololo jsme dorazili těsně před setměním. Po ubytování jsme šli na večeři a těšili se na celodenní safari. Ráno jsme na bráně ještě do auta „přibalili“ ozbrojeného rangera, který nám má „krýt záda“, pokud bychom třeba píchli kolo a nebo někde zapadli. Vysílačkou by přivolal pomoc. Další výhodou je, že se v rezervaci skvěle orientuje a zhruba ví, kde se zvířata vyskytují . Po zhruba půl hodině jsme už odbočovali z cesty do savany a předním nárazníkem auta kosili vysokou trávu a pomaličku se dostávali k místu, kde jsme měli očekávat smečku lvů. A byla tam . Pak jsme pokračovali na další a další místa se zvířaty. U řeky Mara jsme mohli z auta vystoupit a pod ozbrojeným doprovodem jsme šli k zátoce, kde se v kalné vodě ochlazovaly desítky hrochů.

V horkém africkém slunci sena břehu zase vyhříval pořádný, asi pěti metrový krokodýl. V průběhu dne jsme potkávali další a další zvířata, od opic po různé druhy antilop, zeber, žiraf, velkých stád slonů a dalších lvů. Když už jsme se vraceli na bránu, krátce před setměním, měli jsme velké štěstí. U cesty, zhruba 2m od našeho auta byl nádherný statný lev a dvě lvice. Krásně nám zapózovali a vůbec jim nevadila naše přítomnost. Plni zážitků jsme pak pokračovali do našeho kempu na večeři a následný den do Nairobi. Dnes ráno skupina odletěla domů a za dva dny přiletí druhá. Tentokrát bude ve složení lékařů a zdravotníků, kteří s námi budou pracovat také 4 týdny v Itibo. Tak zprávy z Afriky nekončí a budeme i nadále informovat, jak si zde, pod rovníkem, vedeme. Sami jsme tak trochu plni očekávání, protože zde budeme v době, kdy se v zemi budou konat prezidentské volby a nevíme, co to může přinést, jak pro Keňu, tak i pro nás…