Stáž mediků LF - leden / únor 2012

Dnes v odpoledních hodinách odlétá z pražského letiště, malá skupinka odvážných českých zdravotníků do Keni, kde budou po dobu čtyř týdnů pracovat ve zdravotnickém zařízení Itibo. To provozuje humanitární organizace Adra ČR, v rámci svého rozvojového projektu na pomoc chudé oblasti v Keni. Zdravotníci, ve složení 5 studentů LF UK Praha – Markéty Strnadové, Moniky Paličkové, Jiřího Poláka, Karolíny Vízkové a Jindry Pešičkové, doprovázeni zkušeným lékařem - specialistou na tropické a infekční choroby, MUDr. RNDr. Františkem Stejskalem, PhD., budou poskytovat pacientům z široké spádové oblasti zdravotnickou péči. Setkají se jak s běžnými chorobami, srovnatelnými i v našich českých podmínkách, tak i s chorobami tropickými a infekčními, včetně parazitárních. Rovněž budou ošetřovat drobná i rozsáhlá poranění, způsobená dobytkem a nebo při práci v zemědělství a dopravě. Dále pak budou pomáhat, ve spolupráci s místními zdravotníky, na svět mnoha černouškům v porodnici, která je součástí celého zdravotnického komplexu.

Pod odborným vedením MUDr.Stejskala, budou v laboratoři provádět různá diagnostická vyšetření, vedoucí k odhalení původu onemocnění. Jejich denní činnost bude zaměřena i na preventivní programy, např. plánovaného rodičovství, očkování dětí a nebo vyšetření těhotných žen v poradně. Díky několika vnímavým sponzorům k našemu projektu, z řad lékařů a nebo rodičů studentů LF, kteří v Itibo byli na stáži, můžeme rozšířit i péči o pacienty, vyžadující intenzivní péči. Jedná se hlavně o děti nemocné malárií, těžce podvyživené děti v důsledku dehydratace a nebo u dospělých, při mnoha závažných chorobách. Naši zdravotnickou výbavu jsme takto mohli rozšířit o dva přístroje na výrobu kyslíku ze vzduchu – Oxygen koncentrátor a infuzní pumpu, která nám umožní přesné dávkování léků, což je důležité, hlavně u dětí. V rámci péče o pacienta, bude i obsluha těchto přístrojů a pacientů napojených na tyto přístroje součástí práce našich zdravotníků. Podrobnější informace o přístrojích a dárcích napíšeme, jak je doplníme o fotografie z provozu .

Věříme, že odborná stáž v podmínkách rovníkové Afriky bude opět zajímavá pro studenty této skupiny , jako tomu bylo v předchozích obdobích u jiných skupin.

20.1. - 23.1. 2012

Skupinka českých zdravotníků dorazila v pořádku do Nairobi. Během odjezdu z letiště do centra, jsme se domluvili, že Itibo zvládneme ještě tentýž den, což bylo sice dost krkolomné, ale chtěli jsme ušetřit čas a maximálně jej věnovat práci v Itibo.

Po obr nákupu potravin v obchodním domě v Nairobi (nákup se dělá v množství celkového zásobení na zhruba 10 dnů, protože v blízkosti Itibo není možnost…nejbližší obchod je zhruba 50 km ) a pak už jsme vyrazili směr Itibo. Cesta trvala více než 8 hodin v pořádném africkém rovníkovém horku. Nakonec, okolo 23 hodiny, jsme úspěšně a bez defektu dorazili do cíle.

Ještě jsme před vykládáním zavazadel provedli rychlý úklid domečku, ve kterém budeme bydlet, protože všudypřítomný prach proniká do všech místností. No a pak vybalit, umýt se, vyčůrat a spát .

Ráno jsme se probudili do úžasného začátku afrického dne. Sluníčko, teplo kolem 35st.C, jen trochu vyprahlo. Spousta místních nás přišla uvítat. Rozdělili jsme se na skupinky a vyrazili do ambulancí, trochu si uspořádat zdravotnické vybavení podle našich představ a potřeb. Zubní si připravovalo nástroje, které posléze sterilizovali , emergency tým si chystal sálek na chirurgické výkony a ostatní zase pracovali na porodnici. Práce nám šla pěkně od ruky a do toho večer přišel první posekaný mačetou (dva záseky na hlavě) a porod. Prvorodička…což bývá občas strašák jako hrom…, samozřejmě, obavy se potvrdily. Komplikovaný porod, nespolupráce budoucí matky, velké dítě atd. Porod trval poměrně dlouho, dítě se muselo rozdýchávat. Poprvé jsme k následnému okysličení použili nový přístroj od českých dárců, jehož fin.sbírku iniciovala MUDr.Ivana Zýková, z ARO Liberec , která byla v Itibo v září 2011. Dítě se mírně zlepšilo, ale stejně bylo nutné jej pravidelně sledovat. Nakonec jeho sledování skončilo intenzivní péčí, která mu , snad (nechci to zakřiknout), zachránila život. Postupně bylo napojeno nejen na kyslíkový přístroj, ale dostávalo infuzi přes infuzní pumpu, kterou máme díky vnímavosti k našim léčebným potřebám, od dalšího dárce, MUDr.Vladimíra Príkazského, CSc., který byl rovněž v Itibo. Jeho přístrojové vybavení bylo ještě doplněno o monitor vitálních funkcí, saturaci a dávkovač léků, který máme rovněž díky MUDr.Zýkové. Tým studentů, v čele s MUDr.Stejskalem, zahájili neústupný boj za jeho záchranu. Celou noc bylo dítě monitorováno , nepřetržitě sledováno dvěma zdravotníky a ráno došlo jen k prostřídání „stráží“. V průběhu noci jsme několikrát odvrátili stav, který by měl za následek úmrtí :-) a od rána se jeho stav postupně, krůček po krůčku, zlepšuje. Naši studenti a lékař, odvedli neuvěřitelnou práci v podmínkách zcela nestandardních evropským, na které jsou zvyklí. Dítě je trvale sledováno , ale už několik hodin nevyžaduje dýchací podporu přes koncentrátor kyslíku, což je dobrá zpráva.

Ráno jsme byli voláni na ambulanci, přivezli muže, který v sebevražedném úmyslu vypil chemikálii. Naštěstí nešlo o nic tak závažného, takže stačila infuze, výplach žaludku a jeho sledování. No a Afrika je Afrika a tak občas bývá veselo, za 3 hodiny od první otravy, přivezli druhou. Tentokrát mladou ženu, která vypila mnohem nebezpečnější chemikálii, obsahující organofosfáty. Začal nový kolotoč. Vše se ale daří a naši pacienti jsou v relativním pořádku. Věříme, že i náš malý pacient na intenzivní péči se bude pomalu zlepšovat .

Zubní se také pomalu rozjíždí , dnes několik pacientů.

Ještě není konec dne a zase nás čeká noční emergency a sledování jak dítěte, tak o našich otrávených. Copak nám noc přinese… .

23.1.2012 noc

Přátelé, zdravím Vás z Itiba. Když jsem dopisoval předchozí zprávu a končil ji větou „ Co nám noc přinese…“, ještě jsem netušil, jak blízko jsem pravdy v nadcházejících několika hodinách.

Naši mladí zdravotníci se neustále střídali u dítěte, které máme v režimu intenzivní péče. Dělá nám radost, protože je stále bez podpůrného kyslíku a postupně, krůček po krůčku se lepší. Matka konečně začala odstřikovat mléko a čas od času ho trochu do něj dostaneme.

Okolo 8 hodiny večer je před bránou troubení motorky. Náš strážný Nelson otevírá a z terasy vidíme, jak přivážejí nějakého „vlajícího“ člověka – slovo „vlající“ není myšleno nikterak hanlivě, ale takto to opravdu vidíte, (pozn. pokud vezou na motorce těžce nemocného a nebo člověka v bezvědomí, za řidičem vždy sedí – nebo „vlaje“- pacient a za ním sedí doprovod, který se rukama pevně drží řidiče. Tím dojde u uchycení a částečné stabilizaci bezvládného pacienta) a míří rovnou před ambulanci. Vidíme, jak vláčejí po podlaze bezvládné tělo, celé v krvi. Všichni se okamžitě mobilizujeme a nastupujeme do akce. Nejprve, ještě než zjišťujeme charakter úrazu, rozdělujeme si v rychlosti úlohy a pozice. Jeden tým pacienta svléká a další v rychlosti připravuje infuzi a napichuje žílu, abychom měli zajištěný žilní přístup pro podávání léků a také tekutin, které by měly z části nahradit vykrvácení. Po svlečení vidíme na těle mnohočetné záseky mačetou na různých částech těla, ale co nás trápí, je hluboké bezvědomí a masivní krvácení v ústech. Postupně, v rychlosti prohlížíme rány a zjišťujeme, že jsou hluboké a některé zasahují do kosti. Útok vedený na hlavu způsobil tři záseky na hlavě, další z nich odsekl za uchem kostní hrbol a jiný zase přesekl ucho. Záseky byly vedeny i na ruce, jak se napadený bránil. Pak jsme se dozvěděli, že byl jako zbraň ještě použit nůž, který způsobil hlubokou ránu uvnitř úst, od předních horních zubů, pronikající do dutin a možná ještě dále. Pak z tupého poranění hlavy klackem , byla zřejmě zlomená spodina lební, protože mu z ucha vytékala krev. V průběhu této „revize“ ran jen tak mimochodem prohlásím, že se občas stává, že zraněných je více. Po několika minutách se otevírají dveře do ambulance a skupina místních vleče další zkrvavené tělo ve vážném stavu. V tu chvíli se rozdělujeme na dva týmy a začínáme stejný postup i u druhého pacienta. Jeho zranění jsou hlavně na hlavě , bradě a v ústech je rozsáhlá trhlina vnitřního horního rtu. Každá skupinka se stará o svého pacienta, jen občas si vypomáháme. Jeden tým pracuje na chirurgickém sálku a druhý na lůžku na ambulanci. Stále se otvírají dveře a neustále k nám proudí skupinky lidí, dívat se, co se děje a co děláme. Na nějaké vysvětlování není čas, jsme plně vytíženi prací. Naši afričtí zdravotníci docházení po chvíli a s udiveným výrazem se snaží v nastalé situaci orientovat. Pak jen kroutí hlavou nad brutalitou, jak byl útok vedený. Všude po zemi jsou loužičky krve a občas nás i nějaká artérie zkropí přes oděv. Na hlavě druhého pacienta se po chvíli daří podvázat přetnuté tepénky a tím ukončujeme vytváření se loužičky krve pod pacientem. Pokračujeme v zašívání ran. První pacient je na tom podstatně hůře a tak každý z našich studentů, kdo je volný, šije. Pak se soustřeďujeme na rozsáhlou ránu v ústech, která neustále krvácí. Jakmile se odstraní tamponáda, znovu pacient „bublá“. Začínáme v rychlosti revidovat ránu a následně ji zašívat, abychom zamezili ztrátě krve. Před koncem pacient přestává dýchat a taky jej rychle intubujeme, napojujeme na ambu-vac, kyslík a dýcháme s ním. Současně odsáváme spousty krve nosem i ústy. Bohužel, naše snaha o záchranu života byla marná, ač trvala více než 2 hodiny. Pak jsme se postupně dozvídali, co se vlastně stalo. Tito dva muži prý pracovali jako „místní šamani dobytka“ a u jednoho zemědělce podali nějaký „lék“ krávě, která uhynula. To byla pomsta léčitelům od zemědělce. Pak jsme se také dozvěděli, že zemřelý byl teprve 18ti letý kluk… Naše noční akce končila v 01.45 hodin.

Přeživšího pacienta jsme přesunuli na lůžko a běhali do 5 hod ranních okolo něj, protože jeho stav se zhoršoval v důsledku velké ztráty krve a šoku. Naštěstí se vše podařilo zvládnout a už měl i měřitelný tlak. Vyčerpáni jsme ještě uklidili ambulanci a sálek, umyli nástroje a dali sterilizovat, protože co kdyby, zase někdo z místních chtěl léčit krávy…

Když jsme našemu Josephovi říkali, zda to není nebezpečné pro farmáře, který zranění způsobil, říkal, že ho měli svázaného a uzamčeného v nějakém domě a chtěli se mu pomstít, ale on utekl. Prý už domlouvají jeho hledání. Pak přijela policie a chvíli byla v ambulanci. Jejich záměr byl, že odvezou mrtvé tělo do márnice. Najednou policisté nasedli do auta a odjíždějí , včetně několika motorek s příbuznými do vesnice. Prý dostali zprávu, kde se zemědělec schovává. Akce byla neúspěšná a tak se vrátili pro tělo, které si odvezli. Ráno jsme se dozvěděli, že zemědělec i s celou svoji rodinou utekl, neznámo kam. ..

Tak, je nový den, postupně se probouzíme a ani moc neříkáme, jaký bude a co nám zase přinese .

27. 1. 2012

Poctivá práce studentů v čele s Dr. Stejkalem slavila úspěch.
Po několika dnech intenzivní denní a noční práce okolo malého miminka, konečně slavíme úspěch. Náš malý pacient, který dostal jméno Charles, se natolik zotavil, že mohl s maminkou a v doprovodu několika babiček a tetiček odejít domů. Jeho příchod na svět byl od počátku komplikovaný, porod se protáhl a tím se jeho zdravotní stav začal komplikovat. Byl delší dobu rozdýcháván a následně musel být napojen na kyslík, který byl do jeho malinkého tělíčka vháněn občas i přes dýchací přístroj Ambu-vac, když přestával sám dýchat. Bylo jako zázrakem, že jsme právě na tuto cestu dostali finanční dar na zakoupení přístroje - koncentrátoru kyslíku, který měl svoji nezastupitelnou a výraznou roli při záchraně jeho života. Bez kyslíku a dalších přístrojů, sledující jeho stav, aplikaci infuzí a následně léků, by jeho záchrana byla téměř mizivá.
Naši studenti odvedli neuvěřitelně profesionální práci při nepřetržitém sledování malého pacienta, který po několik dnů a nocí nebyl ani na okamžik bez jejich dozoru. Okamžitě reagovali na výpadky dechu a další komplikace, které ho provázely. Pod vedením MUDr.Stejskala se v Itibo vytvořil skvělý tým, který, jak věřím, je schopen zvládnout jakoukoliv náročnou situaci.
Druhý kyslíkový přístroj, který jsme dostali, byl rovněž v provozu při noční službě. Na motorce nám přivezli starší pacientku v těžkém astmatickém záchvatu a tak medikamentózní léčba ve spolupráci s kyslíkem poměrně rychle odstranila potíže.
Včera nám opět do večerní pohotovostní služby přivezli dítě, které bylo zhruba na 10% těla opařené horkou vodou. Poranění mělo hlavně na hrudníku a boku a na ruce. Náš tým opět provedl profesionální ošetření , velmi citlivě, protože dítě dokonce při ošetření usnulo . Dnes už jsme ho ráno měli na převazu a jeho stav je uspokojivý.
Zubní ambulance, pod vedením Jindřišky, taky získává další a další „zářezy“ úspěchu. Od ranních hodin ošetřují pacienty, jak dospělé, tak dětské. Občas se potýkají s neznalostí pacienta, při návštěvě zubaře, protože je to jeho první ošetření v životě. To vytváří komické situace, které na ambulanci přispívají k odlehčení celé situace a odstranění napětí pacienta při výkonu.
Jinak zde probíhá od časného rána běžná ambulance, týkající se převazů, vyšetření, očkování dětí a odběrů krve, moče a stolice pro další diagnostiku choroby. Škála pacientů a jejich chorob je vcelku pestrá a pro naše studenty jistě zajímavá. Dnes se chystáme na společnou cestu do cca 50km vzdáleného města Kisii, kde musíme v obchodním domě doplnit naše zásoby, hlavně pitnou vodu a pak dokoupit anestetika, které jsme spotřebovali při nedávném ošetření zraněných mačetou.
Počasí je zde krásné, přes poledne až pořádně horké. Nebe je jako vymetené a nad hlavou ,až do západu slunce, máme pořádně silné africké slunce. Už několik týdnů nepršelo a tak se pomalu okolní krajina stává vyprahlejší a vyprahlejší. Náš trávník v Itibo už začíná měnit svoji krásně zelenou barvu na žlutou, doslova slámovou. No, snad se brzy dočkáme trochu osvěžující nebeské spršky…

28. 1. 2012
Ráno jsme se probudili do vcelku krásného afrického dne. Sluníčko už vycházelo a postupně začalo nabírat na své síle. Deště jsme se opět v noci nedočkali a tak náš pěstěný trávník žloutne a žloutne :-(. Ale za to nám nádherně rozkvetl obrovským množstvím květů růžový oleandr, zasazený před terasou našeho domku. Pokud bude čas, uděláme nějaké fotky , abychom se z jeho krásy netěšili jenom my, ale i vy .

Naši studenti šli do nedalekého kostela, patřícího Adventistické církvi, aby začali trochu blíže poznávat život místních lidí. Jen pro vaši představu…kostel v Africe může být zděný, malý a nebo větší, v podobě velkého domu. Tento náš, v Itibo, vypadá tak, že jeho stěny tvoří jen několik kůlů, na kterých je z větví udělaný krov. Jedna část je pokryta vlnitým plechem , který jsme jim dali při rekonstrukci porodnice před několika lety a na zbytku jsou naházeny větve se suchými listy, zabraňující spalujícímu žáru proniknout dovnitř. Před mší si lidé přinesou lavice a jeden stůl, který je pak ustaven vpředu. To je jeho veškeré vybavení. Jo, málem bych zapomněl…elektronické piáno, napojené na autobaterii . Po několika hodinách bohoslužby se vrátili se spoustou dojmů.

No a vzhledem k tomu, že byla sobota, tudíš den pouze pro emergency, kdy přes den nepřicházejí skoro žádní pacienti, poslali jsme je ještě po obědě na procházku po náměstí. MUDr.Stejskal a já, jsme zůstali a drželi pohotovost. Vyšetřili jsme asi 2 pacienty s nějakými drobnostmi a začali vyšetřovat dítě s poměrně velkým zánětem mandlí. Doktor Stejskal slyšel venku nějaký šrumec, tak se šel pro jistotu podívat. Během chviličky se vrací s tím, že nám nesou nějaký úraz. Dva mladíci, shodou okolností jeden z nich přivezl posekaného mačetou před pár dny, vláčí bezvládné a zkrvavené tělo z motorky , na které ho přivezli. Podle rychlého pohledu na zraněného nám bylo jasné, že jde opět o zranění mačetou a stav je více než kritický. Rychle jsme pacienta uložili na operační sálek a s Dr.Stejskalem jsme zajišťovali žílu pro infuze, abychom doplňovali jsme. Pak už jsme jen podvazovali krvácející cévy a tepny. Útok byl tentokrát ještě více brutálnější, než minule. Rána mačetou do hlavy způsobila poranění přes 20cm, proražení lebky a průnik. Na jedné ruce přerazila obě kosti na předloktí a téměř ji amputovala. Druhá rána na stejné ruce přetnula šlachy a způsobila zásek do kosti. Na druhé ruce zase téměř oddělila 2 prsty od dlaně.

Během chvíle se v ambulanci objevili naši studenti, kteří si na náměstí povšimli velkého rozruchu u brány do areálu. Rychle přiběhli a už jsme zase postupovali při ošetření pacienta v plné naší pracovní síle. Po stabilizaci pacienta, podvázání krvácejících tepen a cév a fixaci ruky na dlahu jsme pacienta převáželi do místní nemocnice v Nyamiře. Cestou se pacient zhoršil a tak se za jízdy aplikovali léky a podávaly se dvě infuze najednou. Situace v nemocnici byla stejná, jako vždy, když převážíme pacienta v těžkém stavu. Žádný zájem o jeho zdraví a první co bylo, při vstupu do ambulance…dej mi 50 šilinků (místní měna). Dr.Stejskal naléhal, že potřebujeme okamžitě přítomnost lékaře a tak za chvíli přišla doktorka. Ani snad se na pacienta nepodívala, sedla si ke stolu a psala a psala. Občas přišla nějaká žena v civilu, podívala se na zraněného, zvedla ruce a odešla. Pak lékařka vydala rozhodnutí… pacient pojede na rentgen! Všichni jsme se zděsili, protože cestu přes rentgen (z časových důvodů) by asi těžko přežil. Pak ještě řekla, že v nemocnici stejně není chirurg. No, to už jsme si balili věci a odjížděli zpět se smíšenými pocity do Itiba. Pacientovi slábl pulz…

Náš zbytek týmu mezitím ošetřoval mladou dívku na porodnici, která před několika dny požila nějakou látku na vyvolání potratu. Byla těhotná v 6 měsíci !!! Za přítomnosti Elizabeth se nakonec podařilo „porodit“ mrtvý plod. Pro naše dívky to byl dost otřesný zážitek.

Pak už jsme jen uklízeli a doplňovali vypotřebované léky a vybavení na emergency sálku, pro případ, že zase někoho přivezou. Ještě večer se dozvídáme, že kousek od Itiba hoří dům. Naštěstí všichni jeho obyvatelé stačili vyskákat okny ven. Byl to úmysl, ne nešťastná náhoda. Tak přemýšlíme, co se zase v naší oblasti děje, že dochází k takovým činům rychle po sobě. No, nepřišli jsme na nic a tak jdeme spát…

30. 1. 2012

Tak tu máme další krásný den pod africkým sluncem. No a deště jsme se opět nedočkali. Pomalu připravujeme naši dívčí část skupiny na to, že budeme používat sprchu možná řidčeji, než doposud. Ve studni povážlivě klesá hladina vody.

Na ambulanci jsme přes den měli taková ta naše běžná onemocnění, děti s teplotami, dospělé pacienty s bolestmi břicha a horečkami, u kterých musíme nejprve provést několik laboratorních vyšetření, abychom se nakonec dobrali nějakého cíle, tedy diagnózy. Ale i tak, občas, nemáme zcela jasno. Bohužel, naše laboratorní metody jsou velmi omezené. Vyberu jen pár „zajímavějších“ případů, které jsme fotograficky zdokumentovali.

Přišla dívka s „vlčím zrnem“ na horním očním víčku. V našich podmínkách by se asi nikdy nedostalo do stádia, kdy tento absces sám praskne a opakovaně se pak plní novým sekretem. Tady ano. Přišla, když už se infekce pomalu rozlézala i do okolních tkání. Na sálku jsme provedli drobnou incizi, hnis evakuovali a dutinu důkladně vyčistili. Nakonec dostala lokálně antibiotika a pak i celkově, vzhledem k rozvíjející se infekci v okolí oka. Na převaz by měla přijít zítra.

Pak jsme přijímali na lůžko našeho Josepha, kterému se točila hlava a byl celkově tak nějak vyčerpaný. Hodně práce, noční pohotovost, denní spalující horko. Vyčerpání udělalo své a tak, po předchozím vyšetření Dr.Stejskalem, zavodňujeme jeho organismus přes infuzi a napíchnutou kanylu. Je vždy smutné, když někdo z nás se dostane, i třeba na krátký čas, do pozice pacienta. Náš Joseph si na péči nemohl stěžovat, každou chvíli byl „obletován“ našimi zdravotníky a o jeho stav pečoval i Dr.Stejskal.

Pak nám babička přinesla dítě, které bylo velmi těžce popálené na těle. Je to až neuvěřitelné, že to dítě zvládlo. Nehoda se stala v pátek, tedy před 4 dny a ona s ním šla někam, kde mu na to dali cosi, co připomínalo pudr. Takže se na popálených plochách vytvořila kaše čehosi se zbytky tkání a sekretu. Dítě jsme postupně, přesně podle pravidel ošetřovali a zřejmě bylo už tak vyčerpané z bolesti, že ani moc neplakalo. Náš tým provedl skvělé ošetření, na cestu dostalo dětský Paracetamol sirup, který zároveň tlumí bolet a asi po 2 hodinách si ho babička odnášela domů. Budeme doufat, že na převaz druhý den přijde. Dítě tady nechtěla nechat na hospitalizaci. Paradoxem je, že u nás (v ČR), dítě s takovým rozsahem popálení, by z místa úrazu odjíždělo Rychlou záchrannou službou do nemocnice na infuzích, pak by po akutním ošetření v nemocnici za přítomnosti ARO specialisty bylo uvedeno do umělého spánku (v rámci prevence šokového stavu z bolesti) a vrtulníkem transportováno do popáleninového centra. Zde (v Africe) dostane někde ve zdravotnickém zařízení pudr a jde domů :-(. Ještě, že jsme před pár týdny dovezli lodní kontejner zdravotnických potřeb a materiálu, který pochází ze sbírek autolékárniček. Tím můžeme dělat i tak náročná ošetření s velkou spotřebou materiálu. Vždy, při takto rozsáhlém ošetření, v duchu děkujeme za tuto skvělou akci Adry . No, budeme zvědavi, zda dítě ještě uvidíme na převaze. Pokud ano, budeme Vám dokumentovat jeho léčení…

Pak , abychom nevyšli z „mačetové tradice“, náš tým ošetřoval dítě, které si hrálo s mačetou a způsobilo si asi 3cm dlouhou ránu na hlavě o jeho ostří. Tentokrát stačila jen anestézie v místě poranění, 4 stehy a utíkalo domů. Snad příště bude opatrnější .

Přes den jsme měli dva porody, oba dopadli dobře a bez komplikací.

Noční službu měla Markétka a Monika. Jak dojde řada na tuto dvojici, většinou je o „zábavu“ postaráno. No, nebylo to jinak ani tentokrát. Večer se hospitalizovalo dítě, které bylo poměrně hodně dehydrované na infuze. Ještě, že máme automatickou infuzní pumpu, kde si můžeme nastavovat přesné dávkování podávaného roztoku. Právě u takových stavů je výhoda, že nemůžeme organismus tzv. přelít. V noci přivezli mladou dívku, 19 let, údajně s podezřením na malárii, která byla těhotná. Nakonec se ukázalo, že od předchozího dne jí odtéká plodová voda a vlastně se jedná o porod. Sama tvrdila, že je v 5 měsíci těhotenství, ale naše službu konající skorolékařky poznaly, že je asi tak v 7 měsíci a tak by dítě mohlo být relativně v pořádku. Po několika hodinách porodily 2 kg kluka, který se má čile k světu. Pohotovost ještě nekončila a náš emergency tým pro tuto noc, nemůže zůstat v klidu J. Přivezli dítě s teplotou 40st.C. Provedlo se základní vyšetření a dostalo léky na snížení teploty. I když je večer, tma jako v pytli, motorky stále jezdí. Naše pracovité slečny měly na ošetření, ještě zraněného z dopravní nehody – pád z motorky. Takže si i zašily. No a už svítá a začíná nový den. Afrika se probouzí do ranního oparu pod neuvěřitelným štěbetáním mnoha mnoha ptáků.

Co nám přinese nový den, to se příště dozvíte s námi…

6. 2. 2012

Po delší odmlce Vás opět zdravíme z rovníku. Hned na úvod, asi nejdůležitější zpráva předchozích dnů…deště jsme se nedočkali. Suchem a neuvěřitelným horkem padají i chameleoni ze stromů jako přezrálé švestky u nás v létě . Nooo, ale léto je vám asi dost vzdálené, vzhledem k neskutečným mrazům, jaké doma jsou. Brrr, to musí být hrozné. Tady stále svítí sluníčko, od brzkého rána do večera . Tak, už jsem Vás asi hodně naštval, co? Teď vážně…

Z minulé zprávy, kde jsme popisovali velmi brutální útok mačetou na mladém muži a kterého jsme převáželi v kritickém stavu do nemocnice, jsme dostali zprávu, že chvíli po našem odjezdu zemřel…

Malá pacientka s těžkým popálením, Anite, je stále v naší péči. Pokud sledujete fotky, tak na některých snímcích je vidět, že se postupně popálené plochy začínají čistit a na mnoha místech granulují. Dítě jsme preventivně pokryly pravidelnými dávkami antibiotik, abychom předešli možné infekci. Popálené plochy jsou totiž obrovskou vstupní bránou všemožných infekcí. Střídavý vzestup teploty, která je odrazem takto rozsáhlého traumatu, snižujeme Paracetamol.čípky a nebo sirupem. Abychom snížili její utrpení při denních převazech, konzultovali jsme stav a možnosti s MUDr.Zýkovou z ARO Liberec a na její doporučení jsme začali dítě na převazy sedovat kombinací léků. Dítě je klidnější a občas i lehce usne při výkonu. Doktorka Zýková v Itibo byla a tak přesně zná naše možnosti .

Před pár dny k nám přijeli příbuzní malé Anitky z Nairobi. Už na jejich autu bylo vidět, že se pohybují v jiné oblasti, než většina našich pacientů. Luxusní tereňák toho bylo důkazem. Po nějaké době jsme se dozvěděli, že vlastně přijeli s tím, aby malou Anitku odvezli do nějaké nemocnice. Když prý viděli a slyšeli, jakou zde má péči, rádi ji zde nechali a ještě se ptali, zda nepotřebujeme něco na podporu její léčby. Obvazy a sterilní gázové čtverce máme ve velkém množství, ale s čím „bojujeme“, jsou spec.mastné tylexy, které přikládáme na rány, aby pak nedošlo k přilepení čtverců a následnému odtržení granulačních ploch. Dále pak speciální mast na popáleniny se stříbrem, která se dá sehnat jen ve větších lékárnách. Nakonec nám nechali 10.000 šilinků, abychom za to nakoupili léky, které potřebujeme na její léčbu. Brali jsme to jako velké uznání naší práce, hlavně studentů, kteří se o Anitky stav svědomitě starají. Ještě večer, naše stomatoložka Jindřiška, jednomu mladíkovi z rodiny vrtala a dostavovala dva přední zuby. No, to bylo komedie na zubním. On předem téměř omdléval, jak se mu řeklo, že před vrtáním by měl dostat malou injekci s anestetikem, aby ho to nebolelo. Nakonec to zvládl, ale po celou dobu výkonu ho musela jedna naše studentka, Karolínka, držet za ruku… Důsledně jsem náš stomatologický tým sledoval, vše probíhalo jen v rámci zdravotnických úkonů (malá informace pro rodiny našeho zubního týmu ).

Na ambulanci v předchozích dnech byly tzv. standartní případy. Bolesti hlavy, bolesti břicha, bolesti zad, dětské choroby na antibiotika. Občas přivezli drobné úrazy na šití a nebo na ošetření.

Domluvili jsme se, že v sobotu, kdy je v Itibo nejklidnější den a drží se pouze pohotovost, pojedeme do Kisumu, abychom nakoupili zmiňované léky pro malou Anitku a také pár krabic kachlíků, které se nám nedostávají při obložení stěn v novém operačním traktu lůžkové budovy.

Ráno byli všichni časně na nohou a zahájili „mobilizaci“ směr Kisumu. Pořádně se natřít opalovacím krémem, protože jsme předpokládali, že tam bude ještě o dost větší horko, než v Itibo , dát poslední rady našim místním zdravotníkům ohledně medikace ležícím pacientům a vyrážíme. Cesta do Kusumu se dá jet dvěma trasami, my jsme zvolili zkratku, abychom zastihli otevřené obchody. Sice zkratka, ale jízda tak 20 km/h , ale i tak jsme ušetřili dobrou hodinu. V Kisumu bylo opravdu horko k zalknutí. První zastávku jsme měli v lékárně, kde jsme nakoupili vše potřebné na převazy a pak ještě rychle do „kachličkárny“. Měli požadovaný dekor, tak to bylo v pohodě. Nakoupeno a hrr na oběd. Jako tradičně jsme šli do místní restaurace s posezením na terase venku a na mé doporučení skvělého a mnohokrát vyzkoušeného jídla, si někteří také dali rybu v kokosové omáčce s bramborovou kaší. Budou-li to číst studenti a nebo lékaři z minulých skupin, jistě si vzpomenou , jak je to skvělé jídlo .

No a nejen prací je člověk živ, jak se říká, horké odpoledne jsme věnovali studiu přírody u Viktoriina jezera s vyjížďkou na malé loďce mezi hrochy a desítkami krásných ptáků J. Pokusím se pár fotek dát na web, abychom trochu potěšili i vás z krásy keňské přírody. Plavba na loďce byla příjemná, jízdou jsme alespoň trochu ovanuli vlhkým větříkem. Viděli jsme samici s mládětem a samce hrocha, tak to bylo fajn. Doktor Stejskal pojal výlet více méně studijně a vysvětloval, jak je nebezpečné, koupat se v těchto vodách, které jsou plné člověku nebezpečných parazitů. No, ale pro místní to asi neplatí, protože se všude u břehu koupali s obrovskou radostí malé děti a dospělí konali svoji hygienu po celodenní práci. No, to zase bylo zajímavé pro naše studentky , poznávat krásy Afriky z jiné stránky .

V podvečer jsme ještě nakoupili zásoby jídla a vody na další dny v Itibo a pod horkou africkou tmou, jsme se vraceli domů, do Itiba.

Za naší nepřítomnosti se nic zvláštního nedělo, jen naši zdravotníci přijali na lůžkové oddělení dítě s vysokými teplotami přes 40st.,což se následně ukázalo jako malárie.

Tak to bylo zase několik dnů, které jsme v Africe prožili a už se těšíme na další…copak budeme mít za nové zážitky ???

9. 2. 2012

Tak vás opět zdravíme. V krátkosti přinášíme nové zprávy z Itibska, jak by řekla naše kamarádka, paní Hana z Nairobiska (pozn.myšleno z Nairobi ).

Jako již tradičně, aktuální zpráva o našem počasí. Stále neprší, sucho, že by ani želvu suchozemskou ven nevyhnal. Chameleony už skoro ani nehledáme, protože dehydratací přischli k větvím . Umýváme se obden, když se přes noc trochu naplní studna a čerpadlo v ní uložené, je schopno trochu vody nasávat. No a pak se stane, že někdo z pacientů nechá otevřený kohoutek na pokoji , nebo ve sprše a naše radost z nově načerpané vody do zásobníku je rázem pryč. To pak běháme s kbelíky do nádrže se zbytky dešťovky a jsme vděčni za deště před několika měsíci, které ji naplnily.

Naše malá holčička Anitka se zdárně a spořádaně léčí, tak je třeba . Její rozsáhlé popálené plochy postupně odkrýváme a zavazujeme jen místa s hlubším popálením. Na mnoha částech se vytvořila nová kůže a tak jen důsledně promašťujeme vazelínou, abychom předešli druhotným komplikacím, tvorbě keloidních jizev. Hlubší popálení je stále ošetřováno stejným postupem za použití spec.masti se stříbrem a také mastných tylů s antibiotickou složkou. Převazy děláme stále v mírné sedaci, podle instrukcí Dr.Zýkové z ARO Liberec, takže při nich ani nevzlykne. Na přiložených fotkách pak uvidíte, jaký Anitka udělala pokrok . Je to bojovnice a naši studenti jsou skvělí, jakou práci odvádějí .

Náš trauma tým ve složení Jirky a Filipa, byl vzbuzen ze svých snů okolo 6.30h s tím, že právě přivezli mladého muže, který při pádu z motorky brzdil obličejem o zem. Začala malá mobilizace v domečku a už chvátali na ambulanci. Práce měli poměrně hodně, neboť šlo i o částečnou ztrátu tkáně s několika tržně zhmožděnými hlubokými ranami. Výkon trval přes dvě hodiny a naši zdravotníci museli udělat mírný posun okolních tkání, aby překryli ztrátu (viz.foto).

S porody jsme měli teď malou přestávku, ale už včera večer jsme opět porodili krásnou holčičku, čtvrtou v pořadí maminky. Tetičky, babičky a další příchozí se začali veselit a Itibem se rozléhaly oslavné popěvky a smích. To jsou skvělé okamžiky, které nás zde „nabíjejí“.

Večer nám přivezli Zachariho, malého chlapce, 9 let, který měl vysoké teploty, zimnici a celkově nevypadal moc dobře. Po několika vyšetřeních, které v našich omezených podmínkách můžeme dělat, Dr.Stejskal našel původce problémů. Dítě má malárii. Jeho stav byl jako na houpačce, zlepšení, vysoké teploty, zlepšení, teploty , Byla zahájena léčba a po několika dnech mohl být chlapec úspěšně propuštěn domů.

Také jsme měli malou kuriozitku, která se asi stane místním folklórem. Večer nám z nedaleké školy přivezli dva chlapce, kteří měli bolesti hlavy a tlak na hrudi. Po krátkém vyšetření jsme na ně uhodili, zda nepožili místní „drogu“ zvanou Kat (Catha edulis). (Pozn.: Žvýkají se čerstvé listy keře, obsahující několik alkaloidů s účinkem amfetaminového typu. Rozžvýkané lístky se shromažďují v ústech a postupně se látka z nich uvolňuje. Místní tento kat používají při slavnostních příležitostech, ale i při namáhavé práci. Nejprve se u člověka objevuje euforie, hyperaktivita, excitace, bezstarostnost, mizí pocit únavy a žízeň. Dlouhodobé užívání pak ničí organismus a může způsobit sebevražedné halucinace a schizofrenii). Chvíli se kluci vymlouvali, ale když jim bylo slíbeno, že to zůstane tajemstvím, tak požití přiznali. Léčba jejich problémů byla vcelku rychlá. Paracetamol na bolest hlavy a domů. No a během týdne jsme už měli 6 dětí se stejnými problémy .

Včera jsme v Itibo také měli milou návštěvu. Přijela za námi Vendy se svojí kamarádkou ze Zambie. Češkou, která tam koordinuje projekty. Vendy v Keni obstarává projekty, které má Asante Kenya, patřící pod Lejlu Abbasovou a vlastně ji asi zastupuje po dobu její mateřské. Setkání bylo fajn, skvěle jsme si popovídali i o pro nás vzdálené Zambii a rozdílech s Keňou. Večer pak odjížděly obě slečny do 50km vzdáleného Kisii, kde se chtěly ubytovat na noc.

Také jsme zažili obrovské líhnutí motýlů z jejich kukel. Všude kolem létala záplava bílých křídel. Za novou budovou lůžkové části jich byli tisíce. Jakmile se setmělo a na našich budovách jsme rozsvítili bílé zářivky, davy čerstvě narozených motýlů se přestěhovaly pod zářivky. Byla to nádhera. Naše dívky neodolaly a začaly si s nimi hrát. Motýli je obletovali a sedali jim na hlavu a na ruce. No a ráno jsme měli desítky, stovky, mrtvých těl téměř všude, i v našem domečku, tedy těch motýlů .

Odpoledne nám přivezli staršího pána, který byl po mrtvici a otékala mu noha. Byl docela problém, dostat jej do ambulance a tak jsme improvizovali. Vynesli jsme ven židli na cestu k ambulanci a muže na ni pohodlně usadili. Vyšetřili ho za velkého ohlasu mnoha místních lidí a oteklou nohu zavázali elasťákem. Následně jsme sklidili uznání za provedenou práci a rodina si spokojeně staříka odvážela domů. Také jsme měli na ambulanci mladíka, 14 let, který kašlal a měl mnoho dalších problémů. Náš laborant provedl nějaká vyšetření a pak nás volal, ať se jdeme podívat. V mikroskopu byl vidět původce. Tentokrát to byla tuberkulóza. Chlapci, náš lékař Dr.Stejskal, nasadil léčbu a věříme, že vše dopadne dobře.

Relativní pracovní klid na ambulanci, porodnici a chirurgickém sálku dopoledne přerušilo volání ze zubní ambulance o pomoc. Na křesle seděl mladý muž s miskou u pusy, která se pomalu plnila krví. Po extrakci dolní osmičky, která proběhla naprosto bez komplikací, začal z díry po zubu masivně krvácet. Pokusili jsme se několikrát krvácení zastavit mulovým čtvercem, ale nakonec jsme celý problém konzultovali s Dr.Hippmannem, stomatologem z Motola, který zná naše možnosti, neboť v Itibo opakovaně byl. Podle instrukcí jsme do kanálů po kořenech natlačili spec.pěnu - Gelaspon, která by měla vytvořit koagulum a tím zamezit dalšímu čerstvému krvácení. Ještě jsme to pojistili vstřebatelnou síťkou a udělali kompresy z kousku mulového tamponu a to celé dvěma stehy přešili. Pacientovi jsme krvácení zastavili a vzhledem k jeho velké krevní ztrátě jsme ho na několik hodin položili na lůžko a měřili mu tlak. Dostal ještě injekci proti bolesti a také vitamin.K, který podporuje srážlivost krve. V podvečer jsme ho propustili domů s tím, že musí druhý den na kontrolu. To se už usmíval a děkoval za ošetření.

Tak jsme společně zvládli i toto malé,…no, zas tak malé nebylo, krvavé drama na „zubárně“ . Ještě, že máme naše přátelé na telefonu .

Tak to je v krátkosti…jejda, zase jsem se nějak rozepsal , několik málo zpráv, které asi z našeho pohledu stálo za zmínku. Jinak samozřejmě máme mnohem více pacientů , ale těchto pár nám utkvělo v paměti.

Mějte se pěkně , těšíme se zase někdy u nových Itibo News z Itibska .

PS: právě jsme šili 17ti letou dívku, se kterou si bratr urovnával vztahy mačetou…teda, asi bych měl napsat, že je osekával .

14. 2. 2012

Tak opět máme trochu času, abychom vás mohli pozdravit z našeho projektu v Keni a podělit se o pár zážitků, které se nám zapsaly do paměti.

A jako tradičně, začínáme „zprávy z Itibska“ počasím . Dočkali jsme se deště !!! Už druhý den máme v Itibo přeháňky, sice takové krátké, ale jsme rádi i za ně. Naše dívky podlehly euforii z padající vody a při prvním malém lijáku se rozhodly, že místo sprchy v koupelně využijí přírodní déšť k umytí. No a aby zde nebudily pohoršení, jaly se převlékat do plavek. Byla to náramná legrace, protože než vyměnily pracovní úbor za koupací, pršet přestalo . Nééé, že bychom byli škodolibí, ale dost nás to pobavilo . Nakonec stejně skončily ve sprše, aby své hygieně učinily za dost.

Odpoledne přišla mladá žena v doprovodu svých tetiček, babiček a kdoví koho ještě. To je pro nás předzvěst, že se asi chystá k porodu. Podle vzhledu vypadala přinejmenším na trojčata a tak se ji jal náš porodní tým, který toho dne měl službu, vyšetřovat. Po krátké době jsme vysílačkou (naše pracoviště jsou propojena vysílačkami, pro případ řešení urgentních stavů a mobilizace celého týmu) obdrželi zprávu, že by byla naděje na porod dvojčat. Ani naše zkušená sestra Elizabeth toto nevyloučila. Tak jsme všichni očekávali nastupující kontrakce rodičky. Čas pomalu utíkal, rodička stále nic a nakonec byla už i bez bolestí. S porodem vydržela do druhého dne a narodilo se jedno miminko.

O mladé dívce, která byla napadena svým bratrem a poraněna na noze mačetou, jsme vás informovali jen krátce v předchozí zprávě, tzv.pod čarou. Tuto zraněnou přivezli autem a nohu měla ovázanou zkrvavenými šátky a notně zataženou. V rychlosti jsme připravili vyšetřovací stůl na ambulanci k chirurgickému výkonu, protože na sálku druhá skupina týmu převazovala malou Anitku. Pro jistotu jsme zraněné dívce zajistili žílu a napojili ji na infuzi, pokud by byla větší ztráta krve v důsledku poranění nějaké cévy , nebo tepny. Na vnitřní straně lýtka byla rána velikosti cca 5 cm, kterou jsme zrevidovali a po vrstvách zašili. Následně jsme objevili další ránu na zevní straně lýtka. Ošetření jsme provedli stejné a celý výkon probíhal bez komplikací. Dívku jsme ještě večer převázali a do ran zavedli drén, abychom zamezili nahromadění případné krve pod kůží. Ještě dostala preventivní antibiotickou léčbu a druhý den po výkonu šla domů s tím, že bude docházet na převazy a kontroly.

Naše malá Anitka se den ode dne lepší. Už nemusíme obvazovat jednu stranu hrudníčku. Postupně, při předchozích převazech jsme odstraňovali odumřelou kůži, která by mohla bránit hojivé granulaci. Nyní jsou všechny plochy čisté a proces hojení může pokračovat. Na fotografiích pak můžete vidět další pokroky, které Anitka udělala.

Večer přišla matka s klukem, asi 7letým, že ho pokousal pes. Doprovázel je na ambulanci náš hlídač, zároveň zahradník, Njochi. Když jsme chlapce vyšetřili, měl na loktu ruky pouze dvě malé oděrky, vypovídající o malém stisku čelistí psa. Ptali jsme se, jak byl pes velký. Náš strážný začal široce gestikulovat a říkal „Very big dog!!!“ a ještě dal náležitý důraz na jeho velikost. Docela jsme se podivili, pod představou nějakého obr psa, který by napadl dítě, protože žádné velké bafany jsme v okolí neviděli. Ještě jsme ho požádali, aby nám ukázal, jak byl pes velký. Znovu nám opakoval „Very big dog“ a rukou ukázal jeho velikost. Od země asi 20cm J J. Této velikosti odpovídalo i několik malých ranek na loktu dítěte. Docela nás to rozesmálo, jakého to „rybáře“ v Itibu zaměstnáváme J. Nicméně jsme po našem ošetření , matce doporučili, aby raději zašla s chlapcem druhý den na vakcinaci proti vzteklině do nemocnice v Nyamiře. Myslíme si, že tam nepůjde, protože už jen cesta matatem (místní doprava – mikrobus) je finančně nákladná a ještě vakcinace, skládající se ze 4 injekcí, každá za 1.000 šilinků, je nad finanční možnosti místních lidí.

Včerejšek byl ve znamení alkoholového oparu. Místní asi udělali velmi kvalitní čangu (název pro místní alkohol, který se podomácku pálí ze všeho možného, co je možné vykvasit a vypálit…snad i kravský trus ) a tak všude po okolí ožralci vyřvávali. No a nedalo na sebe dlouho čekat první zranění. Skupina chlapů dovedla „na šrot“ opilého muže s krvácející ránou na hlavě. Prý dostal do hlavy kamenem. Uložili jsme ho na chirurgický sálek a započali ošetřování. Pacient byl vcelku klidný, ale po chvíli usoudil, že už ležel dlouho a tak začal vstávat a chystat se k odchodu. My jsme byli právě ve fázi „lovu“ několika přetnutých krvácejících cév k zachycení peánem. Vzhledem k tomu, že muž měl téměř dva metry a náš tým se ani zdaleka, kromě Moniky, naší medičky, této výšce nepřibližuje, ustoupili jsme stranou a nechali krvácejícího v poklidu odcházet z ambulance. Přesto jsme se nevzdali a následovali ho s přesvědčováním, aby se vrátil na ošetření. Po chvíli sezení na lavičce a klidného odkapávání krve do trávníku, se zvedl a kráčel s námi na pokračování výkonu. Po 15 minutách se nám podařilo najít tři cévy v ráně, které hojně krváceli. Zacvakali jsme je peány a chystali si návleky (jehlu se vstřebatelnou nití) na jejich podvazování. Nicméně náš pacient opět dospěl k jinému rozhodnutí , než bylo naše a zvedl se k odchodu. Se zacvakanými peány v hlavě kráčel pryč a my jsme se tentokrát všichni v závěsu, vydali za ním . Naše Elizabeth a Joseph se doslova lámali smíchy, protože vidět odcházejícího pacienta s několika poskakujícími nástroji, zejícími z hlavy, a chirurgický tým v rukavicích, ústenkách a brýlích v jeho stopách, to zde není na denním pořádku. Opět jsme ho přemlouvali, aby se vrátil , samozřejmě nám šlo o pacienta, ale tak trochu i o naše nástroje, které si „odnášel“ v hlavě. Tentokrát byl neoblomný a tak si to šinul, za přihlížení mnoha místních lidí, z brány zdravotnického zařízení na náměstí. I naše starší prodavačky přestaly na náměstí obchodovat s banány a s údivem a smíchem sledovaly, co se to v Itibo děje. Náš tým mu byl stále v patách, nyní už jen v záchraně nástrojů. Muž ale utekl uličkou mezi domy do polí. Tak jsme se po chvíli vraceli zpět, bez pacienta, bez nástrojů. Nicméně cestou jsme rozhlásili, že kdyby nástroje našli, ať nám je donesou. Sálek jsme začali uklízet, protože už jsme nevěřili, že se nám pacient vrátí. No, světe div se, asi po půl hodině nám jej dovedli. To už se zase usmíval a sliboval, že se nechá ošetřit. Ještě větším překvapením pro nás bylo, že měl stále všechny tři peány v ráně zacvakané . Je vidět, že děláme naší práci důkladně . Tak jsme tedy cévy podvázali , ránu zašili a v poklidu pacienta propustili domů. Brali jsme to jako takové odlehčení celého dne, vždyť pacienta s nástroji v hlavě nechytáme po vsi každý den .

Dnešní den je ve znamení očkování dětí a tak se nám ambulance a čekárna stále od ranních hodin plní maminkami s dětmi. Občas mezi nimi je nějaký drobný úraz, převaz a nebo vyšetření. Celkově je ale poklidné dopoledne…vyvstává otázka…“klid před bouří???“

Mějte se pěkně a budeme se těšit na další zprávy s vámi.