Náš tým
Za pár dnů přiletěla další skupina zdravotníků. Někteří z nich již po několikáté mají zkušenost s naším itibským prostředím – stomatoložka Šárka Karlová už 3x, druhá stomatoložka Markétka Hrubá 2x, ORL doktorka Zuzka Balogová 3x a pak nováčci skupiny – ARO staniční sestra z nemocnice v Liberci Zuzka Hanková a student medicíny z Masarykovy univerzity v Brně, Jakub Kazda. Zvukař Petr odletěl v průběhu prvního týdne za svými povinnostmi domů, což je velká škoda, protože byl pro všechny i skvělý společník .
Druhý tým zvládá ambulanci také zcela bravurně, zubní ambulance jede na plné obrátky. Preventivní vyšetření dětí ze školy v Nyamanchania , které jsme už před rokem započali, jsme rozšířili ještě o jednu školu nedaleko z Itiba a tak například dnes se sešlo na zubní prohlídku přes 80 dětí. Nejprve je vyšetření, zapíše se zda dítě má kaz či nikoliv a pak odpoledne přicházejí jen děti na ošetření – extrakci , nebo výplň. Takto náš stomatologický tým „jede jako kuna“ , jak s oblibou říkáme .
Před dvěma dny jsme měli ranní porod, který byl velmi rychlý. Stále nic, nic, rodička odpočívala na porodním stole, Joseph si tam v klidu chystal nějaké věci na porodním sále a já vedle pral naše soukromé a služební prádlo. Zuzka šla do ambulance pro doppler, aby se zkontrolovaly ozvy dítěte a mezitím Joseph kříčí, že rodíme. Rukama spíše dítě vracel zpět, když už mělo hlavičku venku , než ho rodil. Během pár vteřin už bylo dítě venku a já si nestihl ani navlíknout rukavice a už jsem stříhal pupečník . To byl fofr . Po pár hodinách spokojená maminka odjížděla na motorce domů. Ale občas se i nejjednodušší věci pořádně komplikují a tak ji přivezli ve tři hodiny ráno s bolestmi hlavy a vysokým krevním tlakem. Naši zdravotníci ji vyšetřili, přijali na lůžko a podali léky. Za hodinu nás budí, že je stav velmi vážný. Maminka měla Eklamptický záchvat , což je velmi závažný stav, ohrožující ji na životě. Podávali jsme léky proti křečím, napojili ji na přístroje co máme a stav ještě v noci konzultovali s našimi odborníky v ČR. Bohužel naše lékové možnosti jsou velmi omezené a tak se vymýšleli různé varianty. Nakonec se nám podařilo krevní tlak stabilizovat. Na porodnici jsme vytvořili takovou malou JIP jednotku, kde to pípalo, hučelo a foukalo, jak jsme ji měli na kyslíku. Naši zdravotníci se ani na minutu nehnuli od lůžka a neustále sledovali stav a vývoj. Podle toho reagovali na výkyvy hodnot. Odpoledne jsme museli řešit kojení dítěte, které nešlo od matky v této fázi využít. Tak se Jakub s Olgou rozhodli, že pojedou na motorce shánět náhradu mateřského mléka do místních obchodů. Objeli asi 10 lékáren a obchůdků a až nakonec v Nyamiře, městě vzdáleném asi 30km, sehnali od Nestllé náhražku co potřebovali. Na mléko jsme se všichni složili ze svého, protože rodina nemá peníze a tyto náhražky jsou pro ně naprosto nedostupné. No a pak už dítě pomalu injekční stříkačkou dostávalo mléko po kapkách. Zdravotní stav maminky se v průběhu noci upravoval, už komunikovala a její krevní tlak zatím (abych to nezakřikl) držíme na skvělých hodnotách. Zuzka z ARO Liberec odvedla skvělou práci u lůžka a když vše kolem začalo pípat a hučet, tak byla ve svém živlu . Všichni naši zdravotníci se podíleli na záchraně a výsledek se dostavil . Zatím máme mladou maminku stále na monitoraci a věříme, že se už bude stav jen zlepšovat.
Tak to je trochu z naší práce. Omlouvám se za obšírnost, ale shrnout několik týdnů do malého odstavce moc nejde . Jo a počasí… je horko, někdy takové dusno, že ani ptáci nelétají a chodí pěšky . Dešťů jsme se dočkali jen tak na prstech jedné ruky a stále bojujeme s vodou. Teče trochu ráno a pak večer. No to jsou fronty na sprchu v koupelně . Mnohatisícová roj včel je nám vrátil pod středu našeho domku, ale opakovanou eliminací jsme nakonec zvítězili . Už nemáme ani jednu . Mějte se pěkně a posíláme pozdravy .
Aleš
Dobrý den, přátelé. Opět zdravíme z naší malé nemocnice v Itibo. Hlavní zpráva několika týdnů… Šárko, Olgo, bude to drsné, omlouvám se . Včera nám začala téci voda a všichni jsme se mohli osprchovat i dnes ráno…
Od předchozí zprávy se tak nic moc mimořádného neudálo. Ambulance si běžela svým životem, sem tam nějaký porod a hospitalizovaní pacienti. Režisérka Olga nám zpestřovala naši práci okolo pacientů svým skvělým humorem, náladou, která vždy potěšila a rozveselila a také svým filmovým , nebo kuchařským uměním. Že umí dělat skvělé a vysoce hodnocené filmy, to je jasné, ale že skoro obden pekla „vlhkou buchtu“ s drobenkou, to je už pořádný kumšt . Na fotkách, které jsem dnes pověsil na web, jsou nějaké záběry z jejího natáčení. Bohužel se musela obejít bez svého zvukaře Petra, který odletět domů z důvodu další práce v televizi. No, samozřejmě nám chyběl i jako společník a skvělý bavič, ale nedá se nic dělat, natáčení probíhalo dál bez něho. Nicméně už naše slavná věta :“Petře, kde máš svoji bobřici“, v nás zůstala na věky .
Olga nakonec dostála svým představám o záběrech , které si včera odvážela do ČR. Ano, bohužel už jsme ji odpoledne, s naší druhou stomatoložkou Šárkou, odváželi do Kisumu na letiště, odkud obě odlétali do Nairobi a pak přes Dubaj do Prahy. Ve svých záběrech měla jak narození, tak i smrt, emoce příbuzných, pacientů, ale i nás ošetřujících. Poznala skvělé lidi mezi naším personálem, pacienty a i mezi běžnými lidmi, které potkávala na ulici. Ve svém filmu se také Olga pokoušela zachytit krásnou přírodu v okolí Itibo , čajovníkové plantáže a keňskou zvířenu. My jsme zase v ní poznali skvělého člověka, bez hvězdných manýrů , velmi skromného a empatického k naší práci a i k pacientům. Věřím, že naše přátelství potrvá.
Před jejich odjezdem jsme náš tým v Itibo posílili o mladého stomatologa Jeníka Mikuleckého, který zde bude pracovat do 29.3. a pak s poslední, třetí skupinou, poletí zpět domů. Tak to je pár našich Itibo News, těšíme se na další zprávy, které vám budeme zprostředkovat. Mějte se pěkně, posíláme pozdravy od rovníku.
Aleš