Cesta leden - únor 2014 (natáčení dokumentu Daleko za Sluncem)

Zprávy

13.1.2014
Přátelé, tak poslední zpráva před odletem, který mě čeká v 6.00 hodin ráno. Na letiště vyrazíme s předstihem, vzhledem k avizovanému možnému náledí s dostatečnou časovou rezervou a i pro složitější odbavení krabic se zdrav.materiálem na letišti. Ufff, už se to zase rychle blíží. Snad skoro tříměsíční pobyt v Keni proběhne v klidu a ne jako na podzim, kdy nejprve vyhořelo letiště v Nairobi, pak jsme unikli o pár hodin teroristickému útoku v obchodním domě v Nairobi a nakonec jsem z velmi vážných rodinných důvodů předčasně a velmi rychle odlétal domů...
Po 3 dnech přiletí skupinka mediků s lékařkou, za nimi pak paní režisérka Olga Špátová s panem zvukařem a po měsíci se vystřídají s další skupinou. V polovině března nakonec se třetími odvážlivci, kteří budou v Itibo dva týdny. Domů se vrátím snad podle plánu 31.3. Pokusím se aktualizovat zprávy a přidávat fotky z našeho života v Itibo. Mějte se pěkně, držte nám všem palce :-).

17.1.2014
Dobrý den přátelé. Moc vás zdravím z Nairobi. Až nyní jsem se dostal k nějaké zprávě. Let z Prahy do Bruselu a pak velkým letadlem do Rwandy byl dobrý. Ale co potom, to byl pocuc. V dalším větroplachtění jsem musel spolykat několik dalších Kinedrylů, pár lidí situaci neustálo a přes uličku jsem "jistil" holku, zda to ustojí a nebo odloží své boa :-). Naštěstí ustála :-). Měli jsme pocit, že letíme na horské dráze. Občas si sedal i personál a nebo procházeli a drželi se jako v autobuse v zatáčkách. Ufff. Abych řekl pravdu, ani moc nevím, jak jsem prošel přes kontroly a dostal se do hotelu. Nakonec jsem vyspával skoro celý následující den. Už jsem ale fit, takže pracuju na věcech okolo projektu. Nějaké nákupy, příprava auta na cestu atd. V Nairobi je klid, žádná dramata se zatím nekonají a doufám, že to vydrží. Počasí je tady hrozné...je takové vedro, že ani vtáci nechtějí létat a chodí pěšky :-). Odhaduju, že je přes den okolo 35stC, večer to klesne k nějakým 15stC. Naše Žanetka dostala novou baterii a šlape jako divá. Přivezená nová siréna je taky zapojená, po drobné konzultaci s mým privátním automechanikem v ČR (Majsíku díky :-)) se podařilo správně propojit dráty :-). Zítra v 7h ráno by měli plánovaně přistát studenti LF s paní doktorkou Smíškovou z Bulovky a hned po nakoupení potravin a zásob do Itiba vyrazíme na západ. Itibo čeká a naši pacienti také :-). Tak další zprávy už budou asi z naší nemocnice :-). Mějte se pěkně :-)

20.1.2014
Dobrý den, přátelé. Tak Vás opět zdravíme, tentokrát už z Itiba. Ale zase pěkně popořádku :-). Skupinka studentů LF, v čele s paní doktorkou Smíškovou, dorazila v pořádku do Nairobi. Vzhledem k jejich rannímu příletu, hned z letiště jsme jeli na nákup potravin a pak už uháněli do Itiba.
Cesta byla dobrá, naše Žanetka vše opět zvládla bez problémů. U silnice ve směru na Narok (pro ty, kdo místní trasy zná :-)) , jsme potkali pořádnou tlupu paviánů. Posedávali na svodidlech a pobíhali mezi svištícími auty. O pár kilometrů zase pasoucí se stáda zeber, ne více než pár desítek metrů od silnice. Sem tam se mezi porostem, připomínající nízkou buš, mihla gazela Thomsonova. No a pak jsme uviděli něco sraženého při silnici. Mysleli jsme si, že je to menší osel. Tak jsme otočili auto a vrátili se, protože co kdyby to bylo něco zajímavého a my o to náhodou přišli, že? :-) :-). Dobře jsme udělali. Byla to obrovská, ale fakt neuvěřitelně veliká hyena. Sice už zahájila svůj proces kolonizace červíky, ale přesto jsme neodolali a museli s ní vyfotit jednu studentku :-). No a pak jsme pokračovali dál k cíli naší cesty. Do Itiba jsme přijeli okolo 22 hodiny, což je docela dobrý čas. Vyhnali jsme pavouky a další obyvatelé našeho domečku , kteří zde žijí v naší nepřítomnosti a začali se ubytovávat. Následné posezení na terase bylo osvobozující od únavy a stresu z cesty. Krásný vlahý večer, cikády řvou jako "krávy", prostě romantika na rovníku. Na druhý den jsme si trochu přispali a dovybalovali dovezený zdravotnický materiál a léky. Pak jsme si přesterilizovali nástroje na oper. sálku, protože ...co kdyby. No a večer bylo právě to "co kdyby". Zkrvavený muž od pasu dolů, zanechávajíc za sebou pořádkou stopu svých erytrocytů. Zprvu jsme váhali, kde je zraněn, ale když se svlékl do naha, byl poraněný mačetou na pravé hýždi. Pěkně hluboko a pro sichr na dvou místech s částečným naseknutím svalu s několika pulzujícími a notně krvácejícími cévami. Náš emergency tým se ihned aktivoval a postupně jsme si rozdělili svá teritoria na pacientovi. První tým zajišťoval žílu pro podávání infuze s analgetiky a pak s paní doktorkou aplikovali profylakticky antibiotika. Druhý tým se připravoval na operační výkon s revizí obou masivně krvácejících ran. Po zhruba 4 hodinách byl zašit poslední steh a dali jsme se do úklidu oper. sálku, který vypadal, že se tam právě porazil pořádný kus hovězího. Do domečku jsme se vrátili ve tři hodiny ranní. 
Na ambulanci se naši zdravotníci také nenudí. Máme čerstvě hospitalizováno několik pacientů, mezi nimiž je malárie s velkou parazitémií, gastro potíže, velký podčelistní absces atd. Na porodnici máme mladou ženu s potratem v běhu. Opravdu se moc nejedná o poklidný začátek naší mise :-). Nicméně, všichni jsou zatím snad spokojeni a práce je těší. Uvidíme, jak jim tento elán vydrží :-) :-). 
Dozvěděli jsme se, že se nedaleko od nás vyskytla obrna a tak se plošně vakcinují děti v celé Keni. Naši studenti se do akce také zapojili. Dnes s místním zdravotníkem vyrazila na motorce do okolních vesnic i naše medička. 
Tak to je pár informací z dění v naší malé nemocnici. Fotky budou následovat. Mějte se pěkně a těšíme se zase na "viděnou".

10.2.2014
Tak před chvílí skončil boj s obrovským včelím rojem v Itibo, který se před několika měsíci usadil pod střechou našeho domečku a opakovaně nás ohrožoval. Místní muž vlezl nad strop pod střechu a asi dvě hodiny s nimi bojoval a odstranil 4 obří plástve. Tisíce a tisíce včel je nyní mrtvých a nebo lezoucích po zemi. Metr okolo domečku je hýbající se koberec včel! Mravenci dokonávají práci a odnášejí si je do mraveniště. Snad jsme po mnoha neúspěšných likvidací nad nimi vyhráli :-). Můj český tým bojoval velmi statečně :-). Všem moc děkuji :-) :-).

27.2.2014
První skupina, která přiletěla v polovině ledna, v plném počtu všech účastníků, v pořádku odletěla domů. Po dobu svého působení v naší nemocnici zažívali chvíle veselé, ale i smutné, někdy dost dramatické. O mladé ženě, která u nás zemřela na komplikace onemocnění AIDS jsem již informoval. O pár dnů později přivezli v noci jejího staršího bratra, který je rovněž HIV+, ve vážném stavu, kdy ho nemoc už začíná také pomalu užírat. Důvodem noční návštěvy na ambulanci byl jeho zanedbaný stav, kdy se po vysvlečení celý rozkrok a genitál hemžil stovkami červů. Postupně jsme je splachovali fýzákem a pochytávali pinzetami a peany. Asi tento případ nebudu více rozebírat do podrobností, i nám se občas takříkajíc nedostávalo kyslíku a přes ústenku jsme i přesto cítili zápach, ne příliš voňavý. Nakonec jsme všechny vetřelce eliminovali, provedli dezinfekci kůže a Dita, naše lékařka, uvařila směs několika mastí, abychom poškozenou kůži nejenom zaléčili antibiotiky, ale i likvidovali masivní plíseň, která byla na některých místech až půl centimetru silná. Po více než hodině a půl si nemocného odváželi domů. Dost mě u tohoto případu zarazil přístup otce, který u nás před pár dny přišel o dceru, že mě za ruku vytáhl z čekárny a chlubil se mi novým autem, které si pořídil a bylo na něm vidět, jak je pyšný. Občas si myslím, zda např. nové auto nemá v některých rodinách větší cenu, než život dětí… Ale to je asi jen náš úhel pohledu na úctu k životu.

Další dny na ambulanci plynou ve znamení běžné ambulance, úterky vždy patří ještě očkování dětí, čtvrtky zase poradně pro těhotné, kdy se vyšetřují dopplerem, zjišťuje se poloha plodu ve vyšším těhotenství atd. Do toho vždy přicházení noví pacienti se všemožnými problémy a úrazy. Naše cesty do spádové nemocnice v Nyamiře jsou téměř vždy spojeny s takovým malým hororem. Už jen příjmová emergency ambulance je jako z kulisy nahrávání filmu o masových vrazích. Stěny často od krve, špína, ponuré světlo a nikde nic. O operačním sále, na který jsem nakoukli, ani nemluvě. S první skupinou jsme tuto spádovou nemocnici navštívili celkem 4x s pacienty na převoz, kde jsme si u nich nevěděli rady a nebo se jednalo o komplikovaný porod, či masivně krvácející mladou ženu po potratu. 
Navázali jsme na terénní péči o mladého kluka, kterého v místě jeho bydliště, nedaleko naší nemocnice, v hliněné chýšce mezi banánovníky a pasoucí se kravkou, ošetřovali naši předchozí studenti. Chlapec je od narození těžce postižený, bez možnosti chůze a pohybu rukou. Od neustálého sezení se mu vytvořily dva malé dekubity na zadku. Studenti přišli s myšlenkou, že by bylo skvělé, kdyby pro něj iniciovali sbírku na invalidní vozík. Přes jeho velké tělesné postižení je mentálně zdravý, dobře mluvící anglicky a jeho omezení „pohybu“ jen na dvorek chýšky je škoda. Díky vozíku by se dostal i na náves , nebo do míst, které jsou v okolí, ale pro něj zcela nedostupné. Je úžasné, že i tato skupinka studentů navázala na původní myšlenku a také se zapojila do sbírky. No a zázraky se opravdu dějí a my jsme mohli v Nairobi koupit vozík, který by vyhovoval požadavkům na jeho postižení a i terénním podmínkám, kde se bude pohybovat. Událost to byla veliká, když jsme s ním za klukem jeli. Hrozen dětí nás doprovázel až k němu domů a řada lidí cestou děkovala za pomoc. Olga, naše filmová režisérka, která je zde stále s námi, vše natáčela a myslím, že i tato skvělá akce našich milých studentů bude nakonec ve filmu . Necháme se tedy překvapit . 
Po 4 týdnech dost náročné práce jsme se na závěr pobytu vydali přes jednodenní safari v Masai Mara do Nairobi. Ale ještě jen v krátkosti k dobrodružství mezi zvířaty, které je vždy úchvatné. Jak asi víte, spíme ve stanech v kempu, který není oplocený a zvířata od setmění chodí a pasou se přímo uvnitř. Takže pokud se vám náhodou chce v noci na WC, dobře se rozmýšlíte, zda je to až tak akutní. Cestou potkáváte v lepším případě jen zebry, ale z povzdálí jsou slyšet hyeny a někdy i hluboké lví řvaní. No, to pak trochu tuhne krev v žilách a záchody se berou úprkem . 
V Nairobi jsme ještě navštívili zařízení naší kamarádky Hany. Olga tam opět natáčela a pak už následoval první skupiny zdravotníků odlet domů.