Cesta červen - červenec 2014

Zprávy

24.6.2014
Dobrý večer, přátelé. Tak mám posledních pár hodin v ČR a ve tři hodiny po půlnoci odjíždíme na letiště...no a pak v 6h odlet směr Keňa - Nairobi. Zprávy z předchozích dnů nebyly moc optimistické, ale snad to nebude tak divoké a všechny problémy se nám vyhnou oklikou. 27.6. přiletí skupina mediků a dvou lékařů, přespíme v Nairobi a pádíme do Itibo. Předpokládaný můj přílet zpět do ČR je 17.9.
Tak ještě zvládnout let, opět mám novou zásobu Kinedrylu :-), snad to půjde :-).

26.6.2014
Dobrý den, přátelé. Tak jsem v Nairobi. Let jsem přežil, ale příděl Kinedrylu se zvyšoval podle sílících turbulencí, které tentokrát byly. Taky jsem snad poprvé zažil propad, který byl hodně nepříjemný. Letušky přestaly vydávat jídlo a šly si sednout a připásat se. Naštěstí to netrvalo dlouho :-). Celní formality proběhly taky v klidu. Nairobi je zatím klidné, život zde běží svým tempem. Jen co pozoruji nového, je zvýšený počet ostrahy i uvnitř obchodního domu, hotelů atd. Snad to odradí případné magory od dalších blbostí. Studenti a lékaři před chvílí odletěli směr Nairobi a tak je budu čekat zítra odpoledne na letišti. Nakoupíme potraviny, přespíme a ráno frčíme do Itiba, kde nás už čekají. Takže, snad další optimistické zprávy budou už od nás z Itiba :-). Mějte se pěkně.

3.7.2014
Dobrý den, přátelé. Tak vás opět zdravíme z Itiba. Jak jsem psal v předchozí zprávě, cesta z Nairobi dopadla dobře, jen v závěru začalo pořádně pršet a přes naše polňačky jsme museli jet na 4x4 a jedna cesta ze dvou, která vede do Itiba, byla zcela neprůjezdná a tak jsme museli udělat objížďku asi 15 km. Ale v pořádku jsme dorazili.

Většinou bývá zvykem, že se ambulance rozjíždí pro vážné stavy pomalu a postupně. No, ale tentokrát to bylo pěkně z jedné vody na čisto, jak se říká. Měli jsme komplikovaný porod asi na 7 měsíci gravidity (matka nevěděla, jak je dlouho gravidní), dítě bohužel nedýchalo a ani více než hodinová resuscitace za pomoci přístrojů nepomohla. Pak jsme měli další těhotnou, která měla komplikaci nazývanou placenta praevia, při které rodička masivně krvácí a jde jak o život matce, tak dítěti. S tímto problémem my tady nejsme schopni něco udělat a tak jsme si zajistili žílu infuzí, připravili auto a nacpali do něj vše na jakékoliv možné komplikace v průběhu cesty a na majáky a sirénu jsme vyrazili do nemocnice v Nyamiře. Zhruba v polovině cesty jsem dostal od našich lékařek hlášení "joo, kdyby Tě to zajímalo, tak máme kontrakce po jedné minutě...". Což mě ještě více přimělo přišlápnout nohu k plynu a frčeli jsme jako o život...tedy reálně o dva životy, které byly v tuto chvíli v přímém ohrožení. Naštěstí jsme pak druhý den dostali zprávu, že paní porodila císařským řezem a že jsme jí zachránili rychlým převozem a předchozím zajištěním život :-).Pak jsme měli ještě dva porody, které byly naštěstí v pořádku. 

Další ambulance byla protkána všemožnými případy, jak infekčními, tak banálními, drobnými úrazy a bolestmi neurčitého původu. Poslední dva dny tady máme paní s embolií, která bojovala život, ale naši lékaři s mediky odvedli skvělou práci a paní je dnes už odpojena od monitoru a kyslíku a cítí se dobře. Máme hospitalizovanou malou holčičku s rozsáhlou infekcí kůže po těle a dostává infuze s antibiotiky a je mediky denně převazována. Dnes odpoledne přivezli muže s těžkým infarktem, který při záchvatu havaroval autem. Je to zástupce ředitele školy v Nyamanchania, jejíž dětem poskytujeme zdravotní servis. Lékaři rychle určili diagnózu a rozběhl se kolotoč o jeho záchranu. Na operačním sálku jsme vytvořili improvizované JIP lůžko, kde všechno okolo pacienta pípá a hučí. Podáváme léky přes infuze, dávkovače, je napojený na kyslík, cévka, monitor, EKG, připraveni jsme i s resuscitací a defibrilací. Zatím vyhráváme :-), tak doufám, že to tak bude i nadále. Do toho před chvílí přivezli 17ti letého kluka s velikými bolestmi břicha a tak hledáme příčinu. Bolest jsme jakž takž zvládli, ráno uvidíme , jak dopadne laboratoř. No, takže se opravdu nenudíme a dnešní noc opravdu stojí za to :-), tak nám držte prosím palce :-).

7.7.2014
Tak jsme si mysleli, že bude přes den už konečně klid...před chvílí jsme se vrátili z cesty do vzdálené nemocnice , kam jsme převáželi komplikovaný porod. Do toho pěkně lilo, auto klouzalo na polňačce, až nám medička málem spadla na rodičku :-), naší Žanetku jsme pořádně rozdráždili a uháněla, blikala a houkala jako divá (Majsíku, děkujeme :-))
no a dojeli jsme včas :-). Opět se nám zde usadil obrovský roj včel, tentokrát ne ve střeše našeho domečku, ale pod střechou porodnice. Likvidace začala :-). Místní muž schytal asi 30 žihadel, ale statečně odstranil plástve, které se skoro nevešly do 20ti litrového kbelíku. Na cestu od nás dostal peníze, Dexonu do žíly a Dithiaden tbl. :-). Uvidíme zítra, jak byl úspěšný.

8.7.2014
Dobrý večer, přátelé. Tak dnes jen krátce...Náš kamarád v Afgh.je v pořádku, je strašné, co se tam stalo. 
My jsme dnes v Itibo měli jeden z prvních klidnějších dnů. Celou noc pršelo, skoro jako každý den. Ambulantní pacienti a návštěvy ležících nemocných stěží táhnou boty nabalené červeným lepkavým bahnem a při pohledu na ně si musíme říkat, že váha každé boty vzrostla snad o pět kilo :-). Úterý, jako každý týden, je mimo běžnou ambulanci věnována i očkování malinkých dětí. Obložnost našich lůžek, které byly řadu dní zcela obsazené, se postupně uvolňovala. Ráno jsme ale přijímali paní, kterou manžel napadl železnou tyčí a způsobil jí těžké pohmoždění hlavy a zranění pravého hrudníku. Chudák paní, vypadá, jako kdyby se potkala s rozjetým náklaďákem. Masivní otok pravé strany obličeje, že nejde ani násilněji otevřít oko, odtržený dolní ret od dásně v délce cca 7cm, modřiny a podlitiny. Po chirurgickém výkonu našich stomatologů máme paní na infuzích s analgetiky a antibiotiky, aby se jí rány nezinfikovaly. Také jsme měli odpoledne porod, 16ti letá dívka porodila 2 kg klučinu, naštěstí jsou oba v pohodě :-). Před chvílí přivezli mladého kluka s úpornými bolestmi břicha a paní v hysterickým záchvatu, kterou vezli na motorce a byla tzv."vlající pacient"., což je náš term.technic. pro pacienta v bezvědomí. 

Dnes jsme měli, jako vždy, skvělý oběd. Domácí bramboračka, fazolové lusky na smetaně s bramborem a naši stomatologové s Dominikou upekli úúúúžasné buchty s makovou náplní a nebo marmeládou :-). Přikládám fotky, abych se s vámi o to podělil. Byly naprosto skvělé :-).

Náš kamarád Martin Majsner Klempíř mě vybavil před odjezdem led pásky do Žanetky. Jednou totiž viděl, jak v noci vyrážíme s pacientem do vzdálené nemocnice a musíme si svítit vzadu v autě čelovkami. No a tak jsem je dnes instaloval a výsledek opravdu překvapil :-)...máme tam světla, že můžeme i operovat :-). Majsíku díky :-).
Nooo, tak to je zatím z dnešních událostí asi tak všechno. Uvidíme, jaká bude noc. Předpokládáme, že by mohl být klid, když je venku zima a vlhko, jako v ČR "dušičkové počasí". 
Mějte se pěkně...váš africký tým :-)

15.7.2014
Dobrý den, přátelé. Byli jsme nakupovat léky a nějaký zdravotnický materiál v Kisumu, lékárně, která je nejlépe zásobená v naší oblasti. Po nákupu jsme vyšetřili nějaký čas a tak jsme se projeli na lodičce po Viktoriině jezeře, tedy jen kousek okolo břehu.
Jinak je v Itibo klid, nic se zde neděje, myslím ve vztahu k bezpečnosti. Počasí je opravdu zimní. Přes den okolo 23 st.C, večer teplota klesá až na nějakých 12 st.C. Kouří se nám od pusy :-). Všichni jsou zdrávi a nikdo netrpí žádnými neduhy. S jídlem nestrádáme. Včera jsme měli houbovou polévku, zapečené těstoviny a okurkový salát. Evička večer upekla kynuté domácí koblihy :-) a byly skvělé :-).

26.7.2014
Dobrý den, přátelé.Tak se opět ozývám z Nairobi. První skupina mediků a lékařů úspěšně odletěla domů. Plni dojmů a zážitků nejen z nemocnice - z veselých příběhů, které nám odlehčovaly mnohdy vypjatou situaci , z úspěšně vyléčených pacientů, kteří by jinak zemřeli, ale bohužel i z neúspěchů, které jsme občas měli. Všechny negativní prožitky se našemu týmu snažila vykompenzovat nádherná příroda Afriky, místní lidé a jejich vstřícnost. Loučení v Itibu bylo jako vždy velké, myslím, že někdo z naší skupinky měl tak trošku i slzičku na kraji.

Pak jsme odjížděli směr Masai Mara, přes kterou se vždy vracíme do Nairobi. Právě začínala migrace mnohatisícových stád zvěře a tak to byl opravdu velký zážitek. Představte si, že jedete po cestě a před sebou vlastně tlačíte stovky kusů zvěře. Po dvou nocích ve stanech našeho oblíbeného kempu Mara West, kde spíme jen ve stanech, bez oplocení a mezi zvířaty, jsme pokračovali do šíleného velkoměsta plného smogu, tisíců aut na silnici a žebrajících matek s dětmi, které procházejí v nekonečných frontách aut před křižovatkami. To je Nairobi…

Následující den jsme ještě udělali nějaké nákupy dárků v obchoďáku, setkali se s mojí dlouholetou a skvělou kamarádkou Hanou na obědě a pak jeli na hotel pro zavazadla a hajdy na letiště. No, trochu jsem podcenil „pátek“ v Nairobi a neuvědomil si, že se snad celé město stěhuje někam na chatu, či co a tudíž byly silnice zcela a naprosto neprůjezdné šílenou zácpou. Trochu nás už začínal tlačit čas, kdy měla být skupina na letišti, takže nešlo udělat nic jiného, než naši Žanetku pořádně rozvášnit a vyrazit, kličkujíc, blikajíc a houkajíc mezi auty vpřed. Cestou jsme potkali další sanitky, které, aby se někam dostaly, musely taky houkat a prodírat se metr po metru. Naštěstí jsme letadlo stihli a všichni se vydali přes Dubaj do Prahy. 
Já jsem včera zařizoval věci kolem auta, výměnu oleje, filtrů a mytí. S Hanou jsme pak jeli za opravářem aut, který nám opraví potrhané a sluncem přepálené sedadlo. Bude to několik dní trvat, tak jsme ho vymontovali a nechali tam. Ze Žanetky se rázem stalo auto velkých vnitřních rozměrů, které může sloužit jako stěhovák , nebo následně, což jsem ještě netušil, ambulance pro těžce zraněného v bezvědomí. 
Vracel jsem se po Uhuru Highway a v jednom místě byla velká skupina lidí. No což, těch zde bývá docela hodně. Když jsem je míjel, všiml jsem si, že mezi nimi na zemi leží zkrvavený muž. Tak se opět ve mně probudilo srdce zdravotníka, zapnul jsem všechny světla a houkačku (opět díky Majsíku) a začal se otáčet mezi projíždějícími auty a v protisměru se přibližovat k místu nehody. Jak mě lidé viděli, začali mávat a ukazovat na zraněného muže. Nevím, jestli si mysleli, že jen tak tam na houkačky kroužím v protisměru jako vlaštovka a projedu okolo bez zastavení. No, muž ležel na zemi na zádech, hlavu měl zkrvavenou a omotanou nějakým šátkem přihlížejících. Byl v bezvědomí, nereagoval na bolest. Došel jsem si pro rukavice, kufry a napichoval kanylu, infuzi a za asistence mnoha lidí mi ho naložili do auta. Ten komfort, když jsem tam neměl prostřední sedadlo . Dovyšetřil jsem pacienta, pořádně zajistil kanylu a sebral dva místní, aby mi ukazovali cestu do nemocnice. Tak jsme vyrazili… Rozráželi kolony aut a asi po 20 minutách jsme byli v nemocnici, kam jsem zraněného předal. Bylo milé, jak mi děkovali za pomoc, cizí lidi z vchodu na emergency, místní personál, lidi, kteří mi ukazovali cestu. Asi stále není běžné, že by se nějaký cizinec staral o zraněné místní lidi na silnici… Jsem rád, že my už jsme dál a loga Adry a české vlajky na autě, dělají dobré jméno. Pak už jsem zase pokračoval do hotelu…tedy myslel jsem, že pokračuju a tak trochu jsem zabloudil, ale pak zase našel cestu. 
To je tak asi zatím vše, co se nám (mě) v posledních dnech v Keni událo. 
Přátelé, mějte se pěkně, trochu vám závidím teplo, které doma máte. Tady v Nairobi je chladno, občas vykoukne sluníčko a je tepleji. Jinak nic moc. Snad se bude počasí zlepšovat.