Cesta březen - duben 2015

2.4.2015
Dobrý den, přátelé. 
Tak se nám pobyt v Itibo pomalu blíží ke konci. Zítra dopoledne odjíždíme směr M.M. , pak Nairobi a odlet. Tři měsíce utekly jako voda. Vystřídaly se zde dvě skupiny lékařů a jedna skupina mediků, pro které byla práce v naší nemocnici jistě velkým zážitkem. Poprvé jsme měli v Itibo lékařku Kamila Blechová na dva měsíce a bylo to fajn. Mohla si dlouhodoběji sledovat své pacienty a nastavovat interní, nebo kardiologickou medikaci. Nově máme v Itibo přístroj na vyšetření gravidních žen - k monitorování srdečních ozev plodu. Ten jsme dostali díky naší gynekoložce, MUDr. Renata Pieglová :-). Díky podpoře ambasády ČR v Nairobi jsme obdrželi nové vybavení pro operační sál a JIP za téměř 1 milion keňských šilinků. Úroveň naší péče je rázem o velký skok posunuta dál :-). 
Včera jsme byli na soukromé audienci u guvernéra provincie Nyamira, Hon.Ex.John O.Nyagarama, v jeho soukromém sídle. A byl to opravdu zážitek. Jeho ozbrojená ochranka běhala s deštníky, abychom nezmohli, pak nám nabízeli ozbrojenou eskortu na cestu do Itiba :-)...Uvidíme, co nám schůzka na tak vysokém postu pro Itibo přinese. Slibů bylo hodně.
No a skvělé zprávy nekončí... Už máme datum slavnostní premiéry dokumentu "Daleko za sluncem", který v Itibo natáčela režisérka Olga Špátová. Jeho prezentace bude nakonec v Lucerně v Praze :-). Uff, to zase bude tréma :-). HBO poskytlo výrobě dokumentu skvělé zázemí a také vytvořilo web.stránky s informacemi o projektu a naší práci. Podívat se na ně můžete http://www.hbo.cz/dalekozasluncem/index.html zde.
Tak to je z asi tak vše z nejdůležitějších informací, co se zde udály. Skvělé je, že lékařky Hermi Nka, Renata Pieglová, Eliska Burianova, Jana z infekce KV, Zdenka z ARO Motol, naše sestřička Helenka z infekce a náš stomatolog Ota Dubec si předběžně zabukovali další termín v příštím roce :-). Tak to je v rychlosti vše, raději to odešlu, protože jsou odpoledne pořád bouřky a nepředstavitelné lijáky. Začalo období dešťů, konečně.

8.4.2015 
Dobrý den, přátelé.
Moc zdravím z posledních hodin na "černém" kontinentu. Tři měsíce utekly jako voda a den odletu je zase tady. V lednu, kdy jsem odlétal zpět do Keni, tak jsem si říkal, co nás zde zase bude čekat. Poznal jsem tři skvělé party lidí, mediky a doktory, kteří se po měsíci v Itibo vystřídali. Odvedli jako vždy skvělou práci, vyléčili mnoho našich pacientů a bezprostředně zachránili několik lidí, kteří by bez jejich péče neměli šanci. Jak to v Itibo bývá, o dramata nebyla nouze, ale měli jsme i chvíle veselé, kdy jsme se málem potrhali smíchy...:-). Každou těžkou chvíli v Itibo musíme rychle kompenzovat alespoň nějakou blbinou a nebo doslova černým humorem, který by možná nezúčastněný divák moc nechápal :-). Ale nám to pomáhá najít sílu a jít dál... Jedna taková doslova absurdní situace nastala, když na námi přijeli do Itiba naši přátelé, Petra a Pavel Fedorko, kteří v Africe byli od října. Měli přání, zda bychom si s nimi neudělali společný štědrý večer, aby ho zažili s přáteli. No a to byl únor :-). Samozřejmě jsme souhlasili a tak Petra začala ze své ledničky v autě vyndávat všechny ingredience na přípravu pravého štědrovečerního bramborového salátu a také kuřecí plátky masa na řízky. Vše se připravilo, my jsme se jako překvapení pro ně, postarali o krásnou štědrovečerní tabuli na terase a ozdobení palmy před naším domečkem všemožnými ozdobami, včetně mnoha chirurgických peanů a slepených papírových řetězů, které holky vyrobily z použitých EKG papírů. Když skoro za tmy přicházeli Fedorkovi z náměstí k domečku, holky začaly zpívat "Narodil se Kristus Pán". Vše vypadalo, že Štědrý večer proběhne tak jak má, pěkně v klidu. Ale než dozpívaly koledu, tak u brány troubila motorka a přivezla ve velmi vážném stavu, takřka s mizivou srdeční akcí mladého muže. Rychle jsme ho sundali před domečkem z motorky a běželi s ním na chir.sálek a zahájili resuscitaci, trvající více než hodinu. Bylo to vyčerpávající, smutné. Nepodařilo se nám ho zachránit. Všichni jsme byli smutní z úmrtí mladého člověka, ale co se dalo dělat. Právě v tuto chvíli musel nastoupit ten "černý" humor, který nás z toho vytáhl a po všech úkonech nutných při úmrtí, úklidu sálku, který vypadal, jako kdyby tak bouchla bomba, jsme se všichni odebrali ke štědrovečerní tabuli a bavili se jako by se nic nestalo. Z laptopu hrály koledy a my si povídali o všem možném, jen ne o smrti, která nás před chvílí tak zasáhla. 
No a to jsou právě ty okamžiky, které nás v Itibo tak spojují a tvoří dlouholetá přátelství mezi námi. Jsem moc rád, že se k nám do Itiba naši medici vrací, již jako zkušení lékaři, nebo lékaři, kteří jednou přijeli a přijíždějí i nadále. Někteří již byli v Itibo sedmkrát, že?...Radek Hippmann :-). 
Je škoda, že nás stresuje a mnohdy ovlivňuje bezpečnostní situace v Keni, která se snad rok od roku zhoršuje. Útok teroristů na univerzitu plnou studentů a jejich zabíjení otřáslo nejen s námi, ale i s celou zemí. Takové šílenosti ovlivňují i rozhodování našich lékařů a mediků, zda jet do Itiba, či nikoliv. My se snažíme eliminovat naše zdržování na exponovaných místech co nejméně, ale i tak z toho všeho nemáme dobrý pocit. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál...
No a tak jsem teď v hotelu na půl cesty na letiště, kde strávím posledních několik hodin před odletem. Budu doufat, že vše dopadne dobře, Kinedryl to bude zase jistit a snad se uvidíme doma :-) :-).
Děkujeme za podporu, kterou jsme od vás dostávali :-).