Přátelé, přinášíme Vám zde informace , zážitky a prožitky našich lékařů, kteří v srpnu 2012 pracovali v Itibo
Dobrý den z Itiba - 16.8.2012
zprávička č.1
Tak Vás opět zdravíme od rovníku a po krátkém, nooo, tedy trochu delším J čase, přinášíme zprávy z našeho dění v nemocnici.
Ale abychom to vzali pěkně od začátku…
První skupina lékařů úspěšně přiletěla do Nairobi. Jak se říká „dobří holubi se vracejí“, opět ve stejném složení, jako již po několikáté. Motolský dětský stomatolog Radek Hippmann, zubní lékařka Šárka Karlová a lékař Marek Hilšer. Do týmu přibyla studentka medicíny, která bude záhy hotovou lékařkou, Karolínka Chmielová.
Druhý den po příletu jsme se vydali do ulic Nairobi, abychom za pomoci našeho českého kamaráda Marka, který v Nairobi žije, nechali pojistit auto. To proběhlo relativně rychle…na místní poměry J, ale ani při tomto banálním úkonu,nebyla nouze o legraci. Paní v pokladně jsme vysvětlovali, jak se používá platební karta a nakonec si za přepážkou v pojišťovně vše udělali sami a úřednice jen žasla J. Rychle se přiblížil čas oběda a Marek, znalý místních gurmánských poměrů, navrhl, že tentokrát zažijeme oběd ve stylu domorodců. No a tak jsme tedy souhlasili. Zprvu jsme valili oči a trochu se báli o svá zažívací ústrojí. Dali jsme si pečenou kozu a kuře, tzv. Nyama Choma a Kuku Choma J. Naši hygienici by zaplesali a záhy zaplakali. O úrovni servírování raději pomlčím, protože by asi naše otrlé zdravotníky doma bez řádné karantény nechtěli J J. Ale chutnalo nám a to bylo hlavní . Po vydatném obědě jsme se vydali hledat místní velkoobchod se zdravotnickým materiálem a potřebami. Dostali jsme totiž před naším odjezdem od několika dárců finance na zakoupení nového vybavení. Dárce z Frýdku Místku si přál, aby za jeho dar 74.000 Kč, byly zakoupeny přístroje, které mohou bezprostředně zachránit dětský život. Další dárce se objevil po přednášce naší ARO lékařky z Liberce, Ivanky Zýkové, která ve společnosti NovoNordisk měla povídání o Itibu a naší práci. Zaměstnanci udělali sbírku a vybrali úžasných 26 tisíc korun. Ale zázrakům ještě není konec J. Vedení této společnosti, částku vybranou mezi zaměstnanci, navýšilo o 100% J! A ještě jedna skvělá zpráva nakonec J. Maminka naší studentky Karolínky, věnovala finance na zakoupení tak potřebné odsávačky, která bude v porodnici.
Po chvíli hledání jsme firmu našli a pak začalo domlouvání ve stylu Afriky J. Nicméně jsme asi po více než hodině odjížděli, se sepsanými seznamy věcí, které jsme chtěli. Jen vznikl malý problém, kupní cenu nejde zaplatit kartou , ale jen v hotovosti. No a tak jsme se opět vydali do centra a „dojili“ bankomaty, abychom měli druhý den na zaplacení něco přes 400 tisíc šilinků J. Byla to náramná hromádka J. Krásný večer pod africkým nebem jsme nakonec strávili v přítomnosti dalších našich kamarádů, Čechů, kteří v Nairobi žijí J. Moc jich není a vždy se na sebe náááramně těšíme, až se uvidíme, že Dančo, Kubo, Máro, Tome, Anabel, Haničko, Jano.
Ráno jsme si přivstali, abychom stihli nakoupit potraviny na několik dnů do Itiba , naobědvat se, dorazit do firmy a zaplatit nové vybavení a pak ještě vyrazit do Itiba. Samozřejmě jsme vše plánovali tak, abychom v Itibu byli před setměním…ale Afrika je Afrika a realita oproti plánům je vždy jiná, přijeli jsme „domů“ (myšleno do Itiba) až po 22hodině. Vybalování a rychlý úklid po několika měsících nepřítomnosti, byl více než nutný. Občas místnostmi prosvištěl pavouk malých i větších rozměrů. Pravda, Radek se několikrát pokusil vetřelce eliminovat Karolínky bačkorou, které se to samozřejmě moc nelíbilo, ale většinou potenciální oběť byla rychlejší J, než úder růžové bačkory J. Radku, ještě to musíš zdokonalit J J. Nicméně jsme byli rádi, že jsme se v pořádku a ve zdraví dostali do Itiba a ulehli do svých postelí. Cesta byla hodně náročná a trvala nám skoro bez přestávky, více než 10 hodin.
První den v Itibu, jsme věnovali dodělání úklidu domku a také doplňování a třídění zdravotnického materiálu, abychom měli pořádné zásoby pro případ větších úrazů.
Abych se moc nerozepisoval, teď to vezmu trochu rychleji…tedy k dnešnímu dni.
Naši lékaři už mají za sebou pátý porod. Jeden byl u HIV pozitivní rodičky a tak se všichni účastni porodu, trochu více chránili a byli opatrnější . Několik porodů bylo komplikováno pupečníkovou šňůrou omotanou okolo krku a krátkodobým nedýcháním narozeného dítěte. Naštěstí se vše zvládlo (mám to ale tady skvělý tým J) a darovaná odsávačka byla téměř vždy v provozu.
Občas se stane, že různé závažné stavy chodí i několikrát po sobě, tak to bylo i tentokrát. Večer přivezli na motorce bezvládné tělo mladého kluka, špinavého od kravských exkrementů a v hlubokém bezvědomí. Dozvěděli jsme se, že vypil velmi toxickou chemikálii na postřik dobytka proti zevním parazitům. Náš tým okamžitě nastoupil k záchranné akci a už se do mladého pacienta vpravovaly všemožné hadice, infůze, napojil se na monitor a nepřetržitě sledoval a podle stavu dostával léky. Kyslíkový přístroj dodával tolik potřebné okysličení mozku. Jeho stavy byl kritický, vzhledem k silnému podchlazení, a jedu v těle. Postupně se začal probírat až okolo páté hodiny ranní, kdy zareagoval na bolest, kterou jsme zkoušeli jeho hloubku bezvědomí. Krůček po krůčku se stav zlepšoval a i přes drobné komplikace v průběhu noci, kdy jsme byli např.nějakou dobu bez elektřiny a pracovali okolo něho jen s čelovkami, přežil a za dva dny už rozesmátý odcházel domů.
Další, do série otrávených byla mladá žena, kterou přivezli s podobným problémem. Opět vypila jedovatou chemikálii , která ohrožovala na životě nejen ji , ale i nenarozené dítě v 9 měsíci těhotenství. Zprvu to vypadalo, že průběh otravy a následné léčby bude klidnější , ale pak se vše zkomplikovalo výrazným poklesem krevního tlaku, zpomalením srdeční funkce, ohrožující nenarozené dítě. V dalších minutách již byla žena v bezvědomí, nereagující ani na bolestivé podněty. Během chvíle u pacientky už svítily přístroje, pípal monitor vitálních funkcí. Pravidelný zvuk, monitorující frekvenci srdce, velmi často přerušil alarm, že klesá tlak a nebo srdeční frekvence. Náš tým se od pacientky nehnul ani na minutu a každou chvíli dopplerem sledoval srdeční akci dítěte, které bylo v přímém ohrožení. Několikrát jsme její stav konzultovali s našimi lékaři v ČR, kteří zde byli, znají naše možnosti lékové i přístrojové a samozřejmě mají větší zkušenosti než třeba my. Dr.Zýková a Dr.Řehořková radily léčbu, která nakonec vedla ke stabilizaci pacientky a jejímu postupnému ústupu bezvědomí. Paní jsme po dvou dnech mohli od přístrojů odpojit, aby se za pomoci ženy z rodiny osprchovala. Večer tentýž den se přihlásila příroda a žena začala mít bolesti, předcházející porodu. Tak jsme s napětím a očekáváním, zda dítě bude zdravé, přemístili rodičku do porodnice a začal porod. Vše probíhalo dobře a nakonec porodila krásnou holčičku, vážící 2,10kg. To byl pro naše lékaře nejhezčí dárek, který mohli dostat za pořádně náročnou práci, kterou v předcházejících dnech a nocích okolo pacientky odvedli J. Naši místní zdravotnici o tomto případu mluvili, jako o malém zázraku J.
Zubní ambulance, na které se střídají naši dva lékaři, Radek a Šárka, je také v provozu. Pacienti se na vyšetření a nebo ošetření bolestivých stavů v průběhu dne šourají…no, ono taky, kdo by k zubaři pospíchal, že??? Místní z tohoto oboru mají stejný respekt, jako naši lidé v Čechách J.
Domluvili jsme se s ředitelem školy v Itibo, aby nám poslal děti, které mají nějaký zdravotní problém se zuby. Na druhý den, už od rána, čekalo na ošetření 20 dětí. Nejprve velkých hrdinů, ale když si sedly do křesla, byla v nich malá dušička. Naši zkušení lékaři jejich obavy rozptýlili a všichni se bez problémů nechali ošetřit.
Teď se ještě vrátím k jednomu případu, který nám povídala Elizabeth. Před naším příjezdem, asi tak 10 dnů, přišel nějaký muž s malým dítětem, které bylo ve velmi zbědovaném a těžce podvyživeném stavu. Dítě předal a sám utekl. Tak se naši místní zdravotníci o malou dívenku, Angelu, začali starat. Postupně z ní vyšlo 22 velkých škrkavek. Po našem příjezdu do Itiba, byla ve vcelku dobré kondici, ale její utrpení na tváři a v očích zůstalo. Když jsme si ji vzali na klín, přivinula se a bylo zjevné, že moc touží po mateřské lásce. Okamžitě si nás všechny získala a občas u nás trávila volný čas. Nakonec se Elizabeth rozhodla, že si malou Angelu nechá. Myslím si, že by lepší péči asi nikde nedostala…
Tak to je v „krátkosti“ J popsáno několik dnů, které jsme zatím v Itibu strávili. Samozřejmě, mimo tyto případy máme další pacienty, jak na běžné ambulanci, kterou bravurně zvládá náš lékař Marek, tak i poměrně hodně drobnějších úrazů na šití, zlomenin na sádrování a nebo interních stavů, vyžadujících hospitalizaci a léčbu. Zubní ambulance si na počet ošetření taky nemůže stěžovat J. Včera jsme revidovali ránu na ruce, způsobenou mačetou, když se její synové poprali a ona jim chtěla zabránit ve vzájemném ublížení si. Naštěstí si jen částečně přeřízla šlachu od prstu ve dlani a tak po 2 hodinách výkonu, odcházela spokojeně domů. Před operací jsme se dozvěděli, že je HIV pozitivní a tak jsme museli být opatrnější, než obvykle.
Poslední věc, o kterou se musím s Vámi podělit, je náš nový operační sálek J. Neuvěřitelné, úžasné a skvělé J. Dopravní společnost přivezla objednané a zaplacené vybavení od našich dárců a tak jsme se ve volných chvílích vrhli na budování. Vrtali jsme poličky, lepili držáčky na mýdlo, které nám vzápětí několikrát odskočily J a přemisťovali věci ze strany na stranu a hledali nejvhodnější místo. Myslím si, že výsledek je epesní J. Sálek jsme pokřtili poraněnou paní, o které se zmiňuji v předchozím odstavci.
Zhruba na týden tady máme návštěvu z pražské Adry, Markétu, která se přijela podívat a zjišťuje různé věci okolo projektu, které by se měly následně využít pro další rozvoj tohoto zdravotnického zařízení J.
No a na závěr…jaké je počasí J. Občas, hlavně večer, trochu závidíme české teplíčko. Přes den máme vcelku pěkně, může být okolo 25 st.C, ale večer teplota klesá na nějakých 15st.C.
Tak to je pár zpráv z našeho Itibska a dění okolo něj J.
Moc všichni zdravíme naše kamarády, přátelé, rodiny.