Upravit stránku

Zprávy z průběhu léčení

Zpráva ze dne 27.5.2007 / 1.

Dobrý den všem,

tak jsem se konečně dostal k tomu, že trošku popíšu dosavadní pobyt v Keni.

Odlétal jsem 18.5. do Bruselu, kde mě letecká společnost SN Brussels Airlines zajistila odvoz z letiště na hotel Express Holiday Inn, takže i ubytování na jednu noc se snídaní a opět odvoz na letiště následující den na další letecký spoj, vše zdarma. Rovněž mě povolila bez jakýchkoliv problémů zdarma nadváhu, a tak mě doprovázelo 9 velkých krabic léků od farmaceutické společnosti Herbacos-Bofarma z Pardubic a také zdravotnický materiál od Hartmann-Rico. Tyto společnosti vše věnovali rovněž zdarma pro naše Itibo. Hračky jsem tentokrát nakonec nevezl, nadváhu jsem raději využil pro zdravotnické věci. Pokud můžu doporučit, a není to žádný zištný lobbing, doporučuji tuto společnost. Je to opravdu moje zkušenost. Do Keni lítám už po několikáté, s několika společnostmi, ale tato nemá chybu.

Let z Bruselu trval s mezipřistáním ve Rwandě něco okolo 9 hodin. Do Nairobi jsem tedy přiletěl ve večerních hodinách. Měl jsem trochu obavy, jak to bude se získáním víza na nairobském letišti, protože jsem si ho nestihl vyřídit v ČR. Na poslední chvíli jen tak tak , den před odletem mě přišel nový pas, za ten minule odcizený a vyřízení víza na Britské ambasádě trvá 3 dny. No, ale abych neodbíhal. Samozřejmě jsem letěl s tričkem vyšitým nápisy o humanitární a zdravotnické pomoci atd,  což mě vždy velmi usnadňuje procházení kontrolami. Tak to bylo i nyní. Úředník se mile usmíval, zeptal se jaký je cíl cesty atd, a už v průběhu mých informací bouchl vstupní razítko a popřál příjemný pobyt. Následoval další, menší stres, zda budou všechny bedny s materiálem a moje osobní taška na výdejním pásu. Hurá, vyjíždělo všech 9 krabic a i taška. No a pak ještě další, někdy dost náročná záležitost. Projít se vším přes vstupní kontrolu. Někdy jsme tam zadrhli na dost dlouho, jednou po nás chtěli i clo, nakonec jen úplatek, ale nedostali nic. V předtuše problémů jsem se tedy s plně naloženým vozíkem a další mi tlačil zaměstnanec letiště (nechci napsat černoch, to je dost zavádějící a rasista fakt nejsem) hrnul k policistovi. Ten se na mě už z dálky díval a asi v duchu  počítal krabice. Podal jsem mu dokumenty, které mě opravňují k převozu materiálu a začal jsem svoji neumělou angličtinou povídat co vezu, kam jedu a proč. On si velmi pomalu a důkladně pročítal lejstro, došel na konec a snad začal znovu, protože do toho koukal hodně dlouhou dobu. Napadlo mě vyhrabat z batohu sadu fotek, které jsem vezl. Většinou tam byly obrázky nemocných dětí, některé dost drsné a na několika jak je ošetřuji. Vrazil jsem mu je do ruky, aby už nestudoval papíry a podíval se na ně a že ty věci jsou pro tyto nemocné děti. Prohlídl si pár obrázků a volal na kolegyni , ať se jde podívat. No , nakonec jsem tam zůstal ze všech lidí odbavovaných sám, protože se rozvinula debata co je to za onemocnění, že je to hrůza apod. Už je nezajímal obsah beden a s děkováním pomoci mě propustili. Ještě volali na dalšího zaměstnance, aby mě vzal i ten můj vozík. Tak super, účel světí prostředky. Už vím jak napříště. Najal jsem si taxík, natlačili jsme do něj všechna zavazadla , kufr musel zůstat otevřený a vyrazili jsme na asi 20km dlouhou cestu do centra a pak do rezervovaného Adra hotelu. Naše auto jsem na den příletu ještě nehnal do Nairobi, domluvili jsme se, že až následný den.

Ráno se trochu zkomplikovalo drobnými problémy s platební kartou, ale nakonec se vše zdárně za spolupráce s vedením Adry Praha vyřešilo. Telefonicky jsem se spojil s Itibem a domluvil se na příjezdu auta. Jenže problém, auto bylo v servisu. Tak jsem v Nairobi strávil dalších několik dní, ale nestrácel jsem čas. V nemocnici The Mater Hospital, kde měl být náš Charles operovaný jsme měl několik schůzek s doktorem Tessemou, specialistou v dentální chirurgii a pak ještě společná schůzka s očním specialistou, který měl být přítomen při operaci. Snímky CT a RTG, které jsem nechali v únoru dělat se nenašly, naštěstí jsem měl vše uložené v notebooku, takže se kontultace a následný postup operace vedl nad mým počítačem. Měl jsem spoustu informací od našich specialistů-lékařů z ČR, jak by se měla vést operace, na co si dát pozor atd, a v podstatě se tito odborníci s mými informace sešli. Medicína si je i na konci světa podobná.

Ráno auto přijelo, ale s tím, že cestou byli v servisu. Mělo poruchu. No, ale teď jelo, tak jsem to moc neřešil. Naložili jsme opět všechna zavazadla a vydali se do Itiba přes Nakuru. Cesta mě přišla lepší, než jet druhou možností, přes Rift a Narok , protože je tam strašné teplo a hrozné sucho a tím neskutečně prachu. Tak jsme jeli…a jeli…a pak začalo něco tlouci u předního kola. V té době jsme byli asi 40km od Nakuru, kde máme známého majitele servisu Fezala, který nám už auto mnohokráte opravoval. Zastavili jsme a šli problém obhlídnout. No…velký problém. Spodní uchycení tlumiče předního kola se odlomilo, vytrhly se úchyty ze železa, které drží kolo a to ještě po obou stranách bylo na několik centimetrů prasklé (nevím jak se to přesně nazývá, ale je to taková železná velká podkova, do níž je uchycen tlumič a další náležitosti). Mechanici jistě budou vědět. No, jaké byly možnosti. Zůstat stát…a nic, nebo pomalu dojet do Nakuru a do servisu. Takže jsme pokračovali. Pěkně pomalu, protože silnice byla rozbitá a není výjimkou i půlmetrová díra do hloubky. Kolo se mrskalo, občas nás na to i nějaký chodec upozornil, ale co, nedalo se nic dělat. Dojeli jsme do servisu a tam vše obhlídli a začali, že je to oprava velká, musí se dovést z Nairobi díl atd. Jenže já se měl druhý den, po jedné noci strávené v Itibo, hned vracet zpět s klukem a následný den ráno už bylo domluvené vyšetření a konzultace lékařů. Tak se jali na koleně opravovat. A jak to v Africe bývá, dva opravují, 4 stojí a radí, co není v servisu, půjčí soused. Nakonec asi po 3 hodinách práce a pomalého smrákání byla oprava hotová. Vše důkladně zavařili, vyztužili kousky železa, vytvořili držáky k upevnění tlumiče a nakonec vše zkompletovali. No a kupodivu to drželo a fungovalo. Tak jsme se už skoro za tmy vydali na pokračování cesty do Itiba, což obnášelo ještě přes 4 hodiny jízdy. A také průjezd přes území , které se v turistických průvodcích nedoporučuje po setmění navštěvovat. Do Itiba jsme dojeli po 23 hodině večerní. Cestou nás monitorovala naše sestra Elizabeth, kde že jsme a jak ještě dlouho pojedeme. Už se nemohla dočkat (no, možná chtěla jít spát a kvůli nám nemohla, to je také možné). V Itibo nás velice vřele uvítali, objímali a měli velikou radost , že jsme konečně v pořádku dorazili a také že jsem se vrátil. Musel jsem absolvovat – ač jsem to ani neměl v úmyslu, až ráno – prohlídku porodnice, budovy ambulance a celého okolí, kam došlo světlo. Chtěli se mě pochlubit, jak je vše čisté, postele ustlané, na nich plyšáky jako při slavnostním otevření. Trávník, kvůli kterému jsme minule kupovali motorovou sekačku, protože ta naše sekačka, myslím tím krávu naší Elizabeth, občas sežrala i vysázené palmy, byl snad lepší, než na golfovém hřišti. Nádherně posekaný, zahuštěný a bylo vidět, že to není jen akce pro můj příjezd, ale že se opakovaně seká. Záhony s květinami byly okopané, kytky nádherně kvetly. Fakt jsem byl nadšený z toho, že i bez naší přítomnosti je vše v pořádku. No, samozřejmě by se našly nějaké chyby, ale jsme v Africe a teprve vštěpujeme místním lidem naše „manýry“, na které nejsou zvyklí, ale to se musí pochopit. V porodnici jsem si udělal trochu legraci z Elizabeth. Velice přísně jsem na ni houkl, aby přišla do lůžkové části, že má problém. S vyděšeným výrazem přiběhla, co se stalo. Pak jsem ji ukázal, že na dvou postelích jsou opačně proužky ložního prádla. Na několika podélně, na jiných příčně. Pak jsme se tomu velice zasmáli. Oni mají z každé takové legrace radost. No , ještě mě ukázali hospitalizovanou pacientku s těžkou anémií, které kapala infůze a dostávala injekce na krvetvorbu a pak jsme řekl, že sotva koukám a jdu spát. Ráno že zase odjíždím s klukem zpět do Nairobi. Všichni kroutili hlavou, že je to strašné, opět takovou dlouhou cestu a hned druhý den.

Ráno jsem znovu všechno prošel a můj dobrý pocit z noci byl stále. I bez nás jsou schopni udržet pořádek, alespoň takový, aby vše fungovalo jak má a nebylo to na škodu provozu. Začali jsme vybalovat přivezené krabice. Z každé měli velikou radost, ať to byla obinadla, stovky balení vaty (ta se v Africe hodně používá na mnoho způsobů), škrob.obvazů, krabic s rukavicemi, atd. a taky z léků. Z těch snad nejvíc. Trochu jsme společně přeorganizovali lékárnu, prostory pro zásoby a poklidili. Během této doby se nahromadili pacienti v čekárně a tak jsme ještě společně začali ošetřovat. Já jsem stihl dvoje šití a incizi hodně velkého abscesu na bérci u dítěte. To muselo pěkně trpět, bylo tam toho požehnaně. Pak jsem se chtěl vydat s naším strážným Onkobou na cestu k Charlesovi domů, abychom jim řekli, že se mají připravit na cestu. Jenže, auto nestartovalo. Zkoušeli jsme dělat psí kusy, ale baterie byla slabá a sotva motala. Tak sezvali několik místních mladíků, kteří se jali roztláčet naše humanitární vozidlo vybavené majákem pro rychlé zásahy. Fakt rychlé… No , ale podařilo se a auto naskočilo. Jeli jsme tam asi 20 minut, cesta je dost šílená. Polňačka, pak už ani to ne a nakonec se šplhá do kopce jen tak tak na projetí auta mezi stromy a čajovníkovými keříky. Ve vesnici o mém příjezdu věděli a při projíždění mávali a děkovali, že kluk bude mít ošetření. Dost zvláštní. Cizí lidé a děkují za cizí dítě. Na cestě už na nás čekala nějaká žena z rodiny, že hned doběhne pro kluka a rodiče. Během čekání se okolo nás shromáždilo spousta místních a dětí. Onkoba všem důležitě vysvětloval, že dnes odjíždí kluk na operaci do Nairobi. No a ti přihlížející opět děkovali a podávali mě ruce. Vysvětlil jsme, že to není ani tak moje zásluha, jako pomoc spousty lidí z mé republiky, kteří viděli fotky kluka a poslali peníze, aby mu pomohli. Pak konečně přiběhl udýchaný kluk a otec. Přes Onkobu jsem opět svoji negramotnou angličtinou vysvětlil, že se mají sbalit a odjíždíme. Ještě se zastavíme na ambulanci a vysvětlíme jim vše o operaci. Tak jsme zase všichni společně jeli zpátky. Tam, zase pře Elizabeth jsem vysvětloval náročnost výkonu, také to, že pokud se operace neudělá, kluk má možná ještě pár měsíců života, ale pak konec. Operace je velmi náročná a riskantní, ale pokud se povede, může dál žít. Ale také může při ní zemřít. Je to na nich, tedy rodině (kluk u toho nebyl), aby se rozhodli jak chtějí. Netrvalo dlouho, snad téměř hned kývali, že operaci chtějí. Opět jsme jim zopakovali rizika, aby si vše ještě jednou uvědomili. Svoje stanovisko nezměnili. Tak jsem se rychle pobalil, ale ještě jsem si všiml, že u auta visí divně výfuk.Poslední část byla utržení od držáku. Tak ještě zadrátovat a  okolo třetí odpoledne jsme se vydali na cestu do Nairobi. V duchu jsem se modlil, aby auto vydrželo a nemělo poruchu, svár aby udržel tlumič a  aby nezhasl motor, protože bych znovu nenastartoval. Podařilo se a do Nairobi jsme dojeli bez problémů, zastávky a po 8 hodinách úmorné a prašné cesty okolo 23 hodiny. Kluk s otcem tuto noc nemohli k rodině, která bydlí na předměstí, protože byli pryč. Tak jsem je ubytoval v Adra hotelu. Docela jsem byl tomu i rád, protože ráno jsme měli být už v 8 hodin v nemocnici. Měl jsem jistotu, že tam budeme načas, když pro ně nemusím nikam jezdit. Z hotelu byli dost vykulení, a to je fakt skromný hotel. Na pokoji jsou jen dvě dřevěné postele, jeden noč. stojek, kovový stůl s deskou u dvě koženkové kovové židle. Jo, ještě malá televize na stěně, která spíš nehraje, než jo. Ale sprcha , záchod a umyvadlo. Pro ně neskutečný luxus, který za celý život nepoznali.

Ráno jsme měli snídani, která je v ceně ubytování. Ta je formou velice skromného , rádoby švédského stolu. K mání je toustový chléb, umělé máslo, dva druhy džemu v miskách, takže si tam každý zaloví, pak teplá rýžová kaše s mlékem, fazole v tomatě, ve dvou termoskách teplé mléko, v plechovce kakaový prášek. Někdy je na 10ti centimetrové kousky nakrájený banán a naředěný džus ve džbánku. Čaj nebo káva se nepodává. Pro ně, místní z chudého venkova další šok. Stáli tam a dívali se, báli se na cokoliv sáhnout, natož si vzít. Takže jsem s každým obešel co je  a nechal jim vybrat. Měli jsme štěstí. U snídaně jsme byli docela brzo a tak tam bylo jen pár lidí. Bylo mě jich trochu líto. V hodně opotřebovaných  šatech, ani ne příliš čistých, děravých botách mezi místními nairobskými kravaťáky. Většina z nich měla břicha jak půl zeměkoule a vůbec se nežinýrovali naložit si vrchovatě po okraj jídla a chodit si několikrát přidávat. A ještě kluka z dálky okukovali jak opici v kleci. No, fakt je, že to v životě neviděli, já před tím taky ne.

Vydali jsme se tedy do nemocnice tím stylem, že jsem sehnal po parkovišti několik lidí, včetně ostrahy a opět mě tlačili. Vytlačili mě až za bránu, která vede na silnici z kopce. Dost legrace, protože po rozbitém chodníku šla skupina Japonců, nebo nějakých podobných turistů a s překvapením koukali na naše popsané vozidlo a šrumec okolo něj. Touto anabází jsme se trochu zdrželi a ještě k tomu byly silnice hodně ucpané. Do nemocnice se musí projet skoro celé město napříč a tak nezbývalo, než jet na maják a už i sirénu. Hrdě jsme si to okolo těch Japončíků prosvištěli, byli jsme vidět a slyšet na pěknou dálku. Jen koukali, jak jsme se zprovoznili. Siréna a zapnutá světla s majákem hodně pomohla v neskutečných zácpách. Tři plné pruhy jedním směrem, tři druhým. Několik kruhových objezdů a semaforů, které se neberou v potas, protože kruháky řídí policie a postupně na ně pouští směry. Naše auto se prodíralo sice na jedničku, velmi pomalu, ale okolní auta vybočovala do stran a nechávala nás na centimetry projíždět. Jak jsme se přiblížili ke křižovatce, policie zastavila směry a vyhnala několik předních aut na kruhák, aby nám udělali prostor na průjezd. Do nemocnice jsme se dostali jen s desetiminutovým zpožděním. Doktor Tessema na nás čekal, ale nic se nastalo, protože měl plnou čekárnu lidí, a tak pracoval. Opět se díval na snímky přes počítač a volal očnímu specialistovi, že jsme tam a ať přijde. Pak se podíval na kluka. Dost se zhrozil, jak od minulé návštěvy, v únoru, kdy mu dělal biopsii, se útvar zvětšil. Pak společně s očařem rozmlouvali o postupu operace. Nakonec mě vysvětlili, že není možné výkon provést zevnitř, z úst.dutiny, jak se původně myslelo. Pro velikost nádoru se musí vrchem a nakreslili jak povedou řezy. Ještě zkusil napíchnout horní ústní patro a odsát, ale nic se nepodařilo. Domluvili jsme se na ráno, tedy na tuto sobotu, že přijedeme na 10 hodin, udělají se odběry krve a kluk se přijme. Pak se mluvilo o financích. Pro komplikovanost výkonu navýšil o 10tis šilinků pro sebe a očního lékaře domluvenou částku, což jsem akceptoval, protože náročnost výkonu byla zřejmá. Doktor byl velice slušný, stále se mě ptal, zda s tím souhlasím a jestli takto vedená operace může být. No, fakt konzultace toho pravého. Já jsem jen předával informace, které jsem měl od našich lékařů, to jsem jim zdůraznil. Ale přesto se stále slušně vyptával. Pak říkal, že pro tak náročný výkon je nutný hodně dobrý anesteziolog. Což je jasné. Volal tedy profesorovi Yago, který přislíbil na zítra anestézii. Prý je to špička v oboru a pro něj 30tis šilinků. Souhlasil jsem, protože zkušený lékař při tak náročném výkonu, může předejít možným nezvratným komplikacím. Domluveno, že v sobotu přivezu v hotovosti peníze pro lékaře a složím depozit 200tisíc šilinků do pokladny nemocnice na léky, materiál atd. Tak jsme odjeli. Cestou jsem se zastavil u slovenských lékařek, které mají humanitární ambulanci proti nemocnici. Známe se už do minulé cesty do Keni a domlouvali jsme se, že jim ukážu našeho kluka. Oni také ještě neviděli nádor takového rozsahu. Pak jsem odvezl  oba na předměstí Nairobi, kde bydlí jejich rodina, ve čtvrti Rongai. Dokonce se mi podařilo najít i cestu,kterou jsem jel v únoru. Což je dost zázrak, protože jak říkají moji přátelé, jsem schopen zabloudit i v Praze.

Následný den jsem brzo ráno, s velkou časovou rezervou vyrazil do Rongai. Cestou mě přebíhaly tlupy paviánů přes silnici, protože ta vede podél  národního parku Nairobi. No a plot pro opičáky není překážkou a u silnice třeba na něco dobrého narazí, nebo od lidí dostanou. Kluk i jeho otec na mě svědomitě čekali na domluveném místě  a tak jsme vyrazili zpět na cestu do nemocnice. Tam jsem doktoru Tessemovi předal domluvené peníze, pak nás sestra odvedla na příjem a složil jsem zálohu domluvených 200tis.šilinků.  Potom nás přednostně zavolala sestra na příjem a kluka příjmový lékař vyšetřil, napíchli mu flexilu a pak s dokumentací nás zase odvedla do lůžkové části. Tam jsem se domluvil, že zítra přijdu a budu u operace. Kluk si s radostí vyskočil do postele, i tak jak byl, oblečený, ale sestra ho směrovala k převlečení do pyžama. Myslím si, že i když se jistě strašně bál, měl radost, že se zbaví více než dva roky narůstajícího problému.

Ráno jsem dorazil do nemocnice půl hodiny před domluveným časem. U vchodu jsem si ještě stačil dát kafe z automatu a pak pokračoval do lůžkové části. Kluk byl na posteli a bylo vidět, že už dostal premedikaci před operací. Během chvilky přišel i doktor Tessema a pak jsme společně odcházeli na operační sál. Byl jsem zvědavý, jak v jedné z nejlepších nemocnic sály vypadají. Dvoje lítací dveře se zákazem nepovolaných, velká místnost se dvěma stoly a počítači, vchod do šatny, sprchy, skladu. Trochu mě zmátlo, že až do čisté šatny se jde v botech, tam jsme se převlékli do operačních kalhot, haleny, čepice, nasadili boty na sál (bílé poloviční holinky) a v místnosti před šatnou jsme čekali. Pak přišel i oční doktor, usměvavý, zavalitější pán, velmi sympatický, kterého jsem platil jako druhého lékaře při výkonu. Převlékl se a opět jsme čekali. Mezitím jsem se dozvěděl, že jeho syn studuje medicínu v Moskvě, má celé studium zdarma a pak bude pracovat buďto v Somálsku, Súdánu nebo Etiopii, v rámci humanitární pomoci. Pak se vyptávali na to, jak jsem pracoval na Srí Lance po tsunami. No a do třetice přišel starší (asi 70 let) malý, drobný pán, kterého mě představili jako profesora Yago, předního specialistu na anestézii. Mimochodem velmi příjemný, usměvavý pán. Tak operační trojka byla kompletní a mezitím už přivezli na lehátku kluka a tak jsme se vydali chodbou na sál. Já jsem měl sebou na přání doktora Tessemy počítač, aby se mohl dívat na snímky a foťák. Na předsálí jsme si vzali ústenky a doktoři se šli mýt, anesteziolog se věnoval klukovi a já zase instalaci počítače a nastavení snímků. Na sále bylo celkem 9 lidí, kteří se operace účastnili. Na tabuli, přidělané na zdi byl napsán operační program, jméno Charlese, operující, anestezie, a čas výkonu – velmi dlouhý čas. Pak několik slov s pomlčkou – mul.čtverce a břišní longety. Zde se postupně připisovali v průběhu operace počty spotřebovaných a přesně spočítaných mulů. Několik instrumentačních stolků s nástroji, některé ještě na nerozbalených sítech, nadepsaných náplastí zubní, oční atd. Starší typ anestez.přístroje s plazmovým monitorem vitálních funkcí, starý dýchací přístroj, na zemi přenosná odsávačka a hodně výběhový typ elektrokauteru. Instrumentoval muž. K anestézii byl k ruce další muž a pak 4 sestry obíhaly a doplňovaly potřebné nástroje a docházející materiál, šití atd. Celkem tedy 9 lidí. Úvod do narkózy byl trochu složitější, protože přes nádor nešla dát pořádně maska s plynem a kyslíkem a i zavedení laryngoskopu vyžadovalo zručnost, protože zvětšené horní patro zasahovalo až do poloviny úst.  Ale ten malý stařík mě hned dost překvapil. Byl velmi vitální, než se zdálo a jeho ruce jen kmitali. Současně velice dobře a bravurně zvládal komplikace s poklesem tlaku a velikou ztrátou krve. Dostal pochvalu na konci výkonu i od doktora Tessemy, že kluk žije i díky jemu. Dostal se totiž do několika kritických okamžiků během výkonu.

Operace začala v 9 hodin, velmi důkladným rouškováním oper.pole a přípravou nástrojů v jednotlivých částech výkonu. Pak si doktor na kůži nakreslil linii řezu, která vedla ze středu horního rtu, obkroužila chřípý pravé strany nosu, pokračovala k očnímu koutku a podél dolního víčka až k uchu. Takto se následně vedl řez a odpreparování kůže od nádoru. Tato část operace trvala přes hodinu. Byla spojena s velkou ztrátou krve, protože oblič.část u zdravého člověka je silně prokrvená a ještě další prokrvení nádoru. Začala se podávat krev, na kterou se čekalo a měla zpoždění. Napíchla se druhá flexila na její podání. První krize, spadl tlak, rozhoukal se alarm. Doktor – anesteziolog vyskočil ze židle a začal do hadičky vpichovat kombinaci léků. Po chvíli šel tlak nahoru. Pak se porouchal elektrokauter, který slouží k připalování krvácejících konců malých cévek. Měnil se koncový kauter, kterým se provádí kauterizace. I přes opakované připalování , stále silně krvácí odpreparovaný nádor. Doktor Tessema provádí plošnou kauterizaci krvácející tkáně. Celým sálem silně zapáchá spálené lidské maso. Zápach je tak silný, že zapínají  klimatizaci. Já opakovaně fotím, doktor Tessema mě upozorňuje na jednotlivé fáze výkonu a dělá prostor na lepší fotky. Po odpreparování kůže, která se odklopí, se začíná pracovat na nádoru. Ten je tak velký, že by se ústy nevyndal. Opět mě doktor Tessema vysvětluje, proč se rozhodl pro tento zevní přístup. Pak začíná s oddělováním. Nakonec musí nádor rozříznout do kříže a odpreparovávat po dílech. Vytrhává polovinu horních zubů. Stoličky jsou jakoby zasazené v houbě a nejdou vytrhnout, Chvíli s nimi kroutí na všechny strany až je odstraní s cárem tkáně, která byla původně kost. Pak se dostává prstem až pod orbitu, ve které je uloženo oko.  Provádí odstranění další části nádoru a oškrabuje spodinu očnice dlátem od narostlého nádoru. Stále je velká ztráta krve, napichují třetí flexilu a kape další infůze. Po preparaci dolního segmentu nádoru dochází k velmi masivnímu krvácení, které vystříkne do výšky a pak bublá. Než se céva chytí do peánu, poklesne tlak. Zase houká alarm, doktor Yago pouští infůze a krev na plno a podává léky. Během minuty tlak jde nahoru. Po vyndání hlavní části nádoru lékaři provádějí dočistění. Snaží se dostat co nejdál, aby se vše vyndalo. Teď Charlesova tvář vypadá jako po výbuchu granátu, který mu ustřelí půlku obličeje. Následuje podvazování cév, další transfůze, další litr inf.roztoku, léky na zvednutí tlaku. Potom vyplňují dutinu mulovými čtverci, napuštěnými v zinkové masti. Doktor mě vysvětluje, že tam budou sedm dní, než začne granulace, poté je nosem a ústy vyndají. Jeden konec mulu prostrčí nosní dírkou ven a celou půlku nosu, která byla odpreparovaná a visela vedle,vracejí na místo. Tato fáze odpreparování nádoru trvala 3 hodiny. Poté začíná šití vnitřními stehy a pak vnějšími se sešívá kůže. Ještě se staví drobné krvácení. Po 5 hodinách je operace skončená a chlapec se začíná probouzet z narkózy a převáží se pod kyslíkem, transfůzí a třemi zavěšenými  infůzními vaky na intenzivní péči. Tam je napojený na monitorování životních funkcí a kyslík.  Já velice děkuji lékařům za jejich výkon, protože to opravdu byla hodně náročná a dobře odvedená práce. Doktor Tessema říká, že ještě takový rozsah nádoru neviděl a požádal mě o fotografie z průběhu operace, s čímž samozřejmě souhlasím. Také mě řekl, že je nutné zítra složit ještě v pokladně dalších 70 tis.šilinků, jako navýšení depozitu, protože výkon byl velice náročný na materiál a léky. Pak bude provedeno kompletní vyúčtování a případný přeplatek, nebo nedoplatek vrácen, nebo uhrazen. Domluvili jsme se, že se zítra přijdu na chlapce a i doktora Tessemu podívat.

Fotografie z průběhu operace bych přiložil, ale zatím pošlu raději takové „soft“. Výkon byl dost složitý a tak nevím, jestli je to vhodné a někomu by to nemuselo udělat dobře.Další informace o stavu Charlese budou následovat. Budeme muset sehnat ještě asi 30tisíc Kč, k navýšení operačních výdajů.

 Všem přeju pěkný den, a omlouvám se , trochu jsem se rozepsal, ale jsou to události, které mě doprovázejí a pro které jsem tady. Aleš

1
2
3
4

Zpráva č. 2 - první den po operaci    28.5.

Dobrý den všem,
moc zdravím Tak jsem se po obědě vydal do nemocnice, navštívit Charlese a vidět, jak se mu daří po včerejší operaci.
Cestou jsem se zastavil u slovenských lékařek, ukázat jim fotky z průběhu operace, protože je to velmi zajímalo. Pak s jednou z nich jsem šel na ambulanci Dr.Tessemy, že mu je předám a domluvíme se co a jak dál. Dnes ale na ambulaci nebyl, protože musel odjet a tak jsme šli společně s jeho sestrou, Victorii ,za Charlesem na JIP. 
Byl odpojený z dýchacího přístroje, extubován a při vědomí. No, ale je na něm vidět, že toho má fakt dost. Výkon mu dal sakra zabrat. Ale pomaličku zvednul ruku a podal mě ji! Celá polovina obličeje je teď oteklá, což je asi pochopitelné, po tak obrovském zhmoždění tkání. Modřiny u černochů moc nejsou vidět, ale jistě je pod pigmentem pěkně vybarvený. Podle sestry by měl být dnes přeložen na standartní pokoj. No, jsme v Africe, takže žádné velké stonání a hlavně ne na oddělení JIP a šupaj na standart. Ale je bez teplot, tlak má v průběhu dne podle záznamů také dobrý, zatím je vyživovám parenterálně, cévku nemá, tak snad nehrozí další komplikace celkovou infekcí. Jen aby se podařilo udržet ránu v čistotě. Dnes uz byla volná,bez obvazu, ale v oknech jsou sítě, tak snad mouchy nehrozí.
Tak pokud odolá infekci, snad průběh následné léčby bude dobrý. Další zprávy příště.
Pěkný den
Aleš

Zpráva č. 3 - druhý den po operaci 29.5.

Dobrý den, moc zdravím
Tak máme druhý den po operaci Charlese. Krátce po jedenácté hodině jsem se vydal přes celé město, opět v nekonečných kolonách aut do nemocnice, abych se dostavil na smluvenou schůzku s Dr. Tessemou a očním specialistou, který operoval. Domluvili jsme se, že půjdeme společně na kontrolu chlapce. 
V ambulanci Dr.Tessemy bylo ještě několik čekajících lidí na jeho ošetření, ale on dodělal jednoho malého kluka,kterého měl na křesle a vyrazili jsme do vedlejší budovy za očařem. Ten nás velice mile přivítal a pokračovali jsme na lůžkovou část, kde chlapec leží. Už na něm bylo vidět, že se trochu "oklepal" z velmi náročného výkonu, podal všem ruku na pozdrav a dokonce se nám posadil. Hlavu má oteklou ještě více než včera, ale po takovém výkonu stále není problém. Doktor Musioki (oční specialista) chlapcovi prohmatal okolí oka v operovaném místě a byl spokojený. Žádná zbytečná sekrese se v řezu nehromadí. Pak provedl vyšetření oftalmoskopem (přístroj na vyšetření oka uvnitř) a rovněž byl spokojen. Krev, zhmoždění a  ani další možné vnitřní komplikace nejsou. Přistroj podal také mě, ať se podívám. Nevím, jestli chtěl, abych mu věřil, ale nemám nejmenší důvod nevěřit. Přesto jsem se podíval. Sklivec byl čirý a sítnice nebyla nikde poškozená. Pak doktor Tessema vyšetřil celou operovanou část a byl také spokojený. Chlapec mírně otevřel ústa a i uvnitř nebylo vidět nějakých komplikaci. Na můj dotaz, zda je pod antibiotiky přikývli. V současné chvíli má jen jednu flexilu, přes kterou ho vyživují parenterálně. Podle záznamů teplotu nemá a tak se snad bude dařit i nadále.  Cestou zpět jsem se ptal očaře, zda se také účastnil ošetřování stovek lidí zraněných při bombovém útoku na americkou ambasádu , zde v Nairobi, který provedla Al Kaida. Říkal, že to bylo strašné, do The Mater Hospital přivezli spoustu lidí, další do hlavní nairobské nemocnice. On operoval přes 40 lidí s těžce poškozeným zrakem od střepin a skla. Spousta lidí přišla o oči. Pak vyprávěl, že má soukromou ambulanci v blízkosti místa výbuchu. Strop se uvnitř zřítil následkem tlakové vlny. Měl prý štěstí, že byl právě v nemocnici. Na recepci nemocnice jsem složil navýšení zálohy na léčbu v hodnotě 50tisíc keňských šilinků.Tak to jen na okraj.
Pěkný den   Aleš

Zpráva č. 4 - třetí den po operaci 30.5.

Dobrý den, 
opět zdravím z Keni. Máme třetí den po operaci Charlese, tak posílám zprávy, jak pokračuje jeho léčení.
Jak jsem již v minulém mejlu psal, leží už na standartním pokoji, kde má další 3 nocležníky. Postele jsou odděleny shrnovacími zelenými závěsy s barevnými květy. V ceně lůžka je také strava, ale té si Charles zatím moc neužil. Do dneška byl vyživován do žíly, ale dnes mu byla odpojena infůze. Flexilu zatím má ponechanou, kdyby nastaly nečekané komplikace, aby byl zajištěný přístup do žíly. Dnes dostal poprvé něco jako kakao. Nesmí nic kousat a tak kromě tekuté stravy nic. Je bez teplot, krytý antibiotiky. Když jsem přišel na pokoj, seděl na posteli, okolo měl dva z rodiny, kteří u postele seděli a něco mu říkali. Charles zatím nemluví, má potíže s otevřením úst z důsledku velkého otoku po operaci. 
Rána vypadá dobře, i z pohledu úst není vidět nějaké problémy, jen se postupně začíná objevovat ischémie a následná nekróza kousku kůže u vnitřního víčka. Na pohled je zřejmé mírné pročernání. To je trochu komplikace. Uvidíme další vývoj. Příbuzní říkali, že byli osloveni ošetřujícím lékařem na lůžkové části, aby darovali krev, za tu, kterou Charles dostal. Dnes prý odběr podstoupil jeden z nich, zítra a pozítří jdou další. 
S doktorem Tessemou mám domluveno, být u vyndávání vnitřních tamponů z kráteru, což se bude dělat zhruba asi za 4-5 dní. Samozřejmě budete informováni o průběhu.
Informace také uveřejňuju na www.kena.websnadno.cz , pokud chcete někomu doporučit k nahlédnutí.
Pěkný den , Aleš

1

Zpráva č. 5 - šestý den po operaci    2.6.

Dobrý den všem, 
opět Vás moc zdravím. Maličko jsem vynechal psaní, abych Vás nezahlcoval a tolik neobtěžoval svými mejly, ale dnes přeci jeden pošlu.
Chlapec je 6 den po operaci a jeho stav je celkem dobrý. Teploty nemá, nyní už podle jeho slov ani bolesti. Jen bude trochu problém s kouskem kůže u vnitřního očního koutku, který se začíná v důsledku nedostatečného cévního zásobení rozpadat. Ale z celkového pohledu celého onemocnění je toto asi banalita. Zatím nedostává žádnou stravu na kousání, jenom nutriční nápoje a vodu. Leží na "dvojlůžáku" s dalším mužem po operaci. Pravidelně za ním chodí jeho bratr, který bydlí a pracuje na předměstí Nairobi. Dnes jsem se s ním sešel přímo na pokoji. Povídal, že už byli všichni muži z rodiny na odběrech krve, jako dárci pro další transfůze nemocným. Než jsem se přeptal, jak se chlapec cítí, zda mu nic nechybí, povídal, že se Charles rozhodl, až se vyléčí, že bude chodit do školy. No a jestli jsem to dobře pochopil, dnes v Itibu při Adventistické bohoslužbě se místní modlili nejen za mě, ale i za Charlese a domluvili se, že se složí chlapci na školné a na povinnou uniformu do školy, kterou si jeho rodina nemůže dovolit. Moc mě to překvapilo, jak chlapec, který ještě před pár dny nevědomky bojoval o svůj život a nyní leží po tak náročném výkonu přemýšlí nad svojí budoucností. Po vystudování by prý chtěl pracovat v kostele. Myslím si, že pokud vše dobře dopadne a Charles se uzdraví, i my přispějeme na jeho studium. Zaslouží si to. 

No, abych nepsal pořád jenom o nemocech, taky trošku z jiné stránky. Možná Vás zajímá, jak vypadá nemocnice The Mater Hospital, ve které leží. Ta patří k druhé nejdražší nemocnici v Nairobi, potažmo v Keni. Podle toho také vypadá její nádvoří a prostranství. Všechno hlídá nemocniční ochranka, je na nádvoří, u brány, na parkovištích, dokonce i na jednotlivých odděleních, aby byl všude pořádek a nemocniční řád. Po vstupu do budovy se na Vás usmívá krásná recepční v tmavě modrém kostýmku a červeným šátkem okolo krku. Směruje tam kam potřebujete. Vpravo od ní je řada křesel, kde spořádaně lidé čekají podle číselného pořadí a utrženého lístku na vyšetření a přijetí na lůžkovou část. Čekání jim zpříjemňuje plazmová širokoúhlá televize na zdi. Za recepcí je oddělení pro příjem pacientů, kde se domlouvá výše zálohy složená pro léčbu. Tu pak skládáte do malého okénka, kde sedí úřednice za neprůstřelným sklem. Z této administrativní části vycházíte na nádvoří do dalších nemocničních budov, nebo po dlouhé chodbě vstupujete do křídla pro lůžkovou část s operačními sály. Uprostřed nádvoří je krásná kaple s vytrážemi v oknech. Na pozemku celé nemocnice jsou nádherně vysázeny palmy, různé tropické rostliny, obrovské aloe a plno kvetoucích květin. Všude je posekaný trávník jako na golfovém hřišti, na němž jen tak ve stínu polehávají přes den pacienti, ale i příbuzní nebo čekající. Sestry si zřejmě v době přestávek nebo oběda přicházejí sednout na lavičky pod stromy a debatují. O úklid se stará početná četa mužů ve stejnokrojích, kteří stále zametají a uhrabávají trávníky a záhony. V nemocnici pracuje spousta řádových sester, ale i bělochů, většinou to jsou církevní zaměstnanci. V malém, prosklenném atriu mezi budovami je mezi vkusně naaranžovanými kameny a květinami umístěna socha Panny Marie. Pro větší představu přikládám pár fotek. Tak to je zatím vše, už Vás nebudu otravovat svým povídáním.
Pěkný den všem od chladného rovníku...Aleš

PS: už několik dní je tady docela chladno a občas prší. Počasí nic moc, které se rovníkové Africe nepodobá.

1
2

Zpráva č. 6 - osmý den po operaci 5.6.

Dobrý den,
tak Vás opět zdravím z Nairobi. Pošlu pár aktuálních zpráviček, aby jste byli informováni o zdravotním stavu Charlese. 
Včera jsem byl na převazu , při němž se rovněž vyměňovala vnitřní tamponáda kráteru po odstranění tumoru. Doktor Tessema také odstraňoval stehy, přes jeden, aby ještě bylo zajištěno spojení řezu a nedošlo k otevření rány. Na cípu kůže u vnitřního očního víčka došlo k insuficienci a následné nekróze, kterou odstranil. Defekt by měl sám vygranulovat. Jinak celá linie řezu, táhnoucí se ze středu vnitřního horního rtu, podél nosu a následně okolo dolního víčka se krásně hojí, nikde není žádná infekce. 

Při výměně vnitřních tamponů lékař postupoval odstřižením dvou fixačních stehů nad vytrženými zuby 1-3 horní čelisti, udělal asi 2cm okénko do dutiny a vytahoval rozložené mulové čtverce, kterými byla dutina vyplněna. Vzhledem k tomu, že se nasákly krví z operační rány a došlo k rozpadu buněk, trochu nás všechny "odboural" nasládlý hnilobný zápach, který jsem měl v nose ještě při cestě z nemocnice. Po vyndání této tamponády se provedl velmi důkladný výplach s použitím peroxidu, antibakteriální látky a vody. Do nosu se zavedla odsávačna a otvorem v ústech se stříkačkou prováděla laváž. Po několikátém proplachu již byla dutina zcela čistá. Potom se provedla nová tamponáda, která se bude vyměňovat zase ve středu. Fotky zase posílám mírnější.

Chlapce tento výkon pochopitelně v některých fázích dost bolel, ale vše skvěle zvládl. 

No, teď maličko na odlehčení. Jak je v Nairobi. Počasí stále nic moc, občas vysvitne sluníčko, ale jinak je zataženo. Všude při silnicích je neskutečně policistů, na křižovatkách, chodnících, uvnitř města. Náhodně jsem se seznámil s manželkou slovenského konzula z nedaleké ambasády. Povídala, že v Nairobi je celosvětový kongres OSN (doufám, že jsem to nepopletl) a proto tak přísná bezpečnostní opatření. Také prý policisté vytlačili z hlavních ulic bezdomovce a žebráky, čehož jsem si také všim, když jsem projížděl městem do nemocnice. Posílám fotku, jak si příroda nedělá násilí s lidskou civilizací. Obrovští čápi marabu si udělali svá hnízdiště nad nejrušnější silnicí v Keni. Stromy jsou obsazené desítkami ptáků, někteří sedí v hnízdech na vejcích a vůbec jim nevadí rachot těžkých náklaďáků a tisíců aut pod nimi. Také jsem viděl čápa marabu procházejícího se při silnici, zhruba metr od projíždějících aut. Třeba stopoval, ale neměl úspěch. 

Tak to je krátce z posledního dění.
Pěkný den všem, Aleš

1
2
3
4

Zpráva č. 7 - desátý den po operaci 7.6.

Dobrý den od rovníku.
Jen několik aktuálních zpráv ze včerejšího ošetření Charlese. 
Při předešlém ošetření chlapce, jsme pod obvazem zjistili nekrózu tkáně velikosti asi 2x1cm v cípu šité kůže, pod dolním očním víčkem. Včera byl převaz a po odstranění obvazu jsme se trochu zhrozili. V místě defektu byla díra do vnitřního kráteru po vynění nádoru, zhruba 6mm v průměru. Ta přímo komunikovala s vnitřkem dutiny. Také se trochu "rozjela" šitá rána z vnitřní strany horního rtu. Doktor Tessema odstranil tamponádu uvnitř defektu, vytáhl zhruba 1 metr obvazu. Tentokrát už nezapáchal a byl relativně čistý. Provedl velmi důkladný výplach dezinfekčními roztoky celé dutiny, nejprve zavedením stříkačky zevnitř v místě vytvořeného okénka nad zuby 1-3, do nosu se zavedla odsávačka a provedl výplach. Pak se zase výplach udělal přes nos s umístěním odsávačky z ústní strany. Nakonec vydezinfikoval nově vzniklý otvor na straně nosu. Injekcí anestetika "umrtvil" okolí a pak kauterem popálil vnitřní hrany defektu, aby měli tendenci srůstat. Poté provedl suturu. 
U horního rtu po anestézii provedl nové sešití. Chlapec tedy stále zůstává v nemocnici, převaz má naplánovaný na zítra, 7.6. a podle stavu uvidíme, zda bude schopen propuštění s tím, že bude bydlet na předměstí Nairobi u příbuzných a já ho budu vozit do nemocnice na převazy. Trochu složité, ale řešíme takto vysoké výdaje za hospitalizaci v nemocnici. Operace a ošetření jsou finančně náročnější, než jsme předpokládali. Proto také posouvám svůj odlet o cca 10-12 dní. Po ukončení ošetřování v nemocnici ho musím dopravit zpět do Itiba a zaučit náš personál, jak se bude o chlapce starat, provádět výplachy dutiny atd. 

Opět přikládám pár fotek pro Vaši představu chlapcova stavu. 
Poslední dvě fotky jsou ze dneška. Každý den za Charlesem pravidelně jezdím, abych viděl v jakém je stavu a zda něco nepotřebuje. Také dostane džus, čokoládu a nějaké drobnosti, které nemusí kousat. Fotka z profilu - takto by zase mohl vypadat. Tento snímek by se nepodařilo udělat bez Vaší pomoci. Zkuste porovnat s fotkou před operací.

Pěkný den , Aleš

1
2

Zpráva č. 8 - dvanáctý den po operaci    8.6.

Dobrý den všem,
moc zdravím z chladného nairobského dopoledne. S mírným zpožděním posílám několik nových zpráv o chlapci.
Při páteční kontrole a převazu u doktora Tessemy jsme se rozhodli, že chlapce necháme propustit z nemocnice a na převazy ho budu vozit autem z předměstí Nairobi, kde bydlí u příbuzných. Jeho stav to v současné době umožňuje a my tímto krokem nenarušíme chod léčení. Řešíme tak navýšení výdajů na operaci, léky, převazy a lůžko v nemocnici. Zhruba o 1/3 jsme zatím překročili předpokládané výdaje na Charlesovu léčbu. 

Rána v místě defektu byla při převazu suchá, bez hnisavé sekrece, macerace a dalších jevů. Otvor, který se vytvořil a následně byl zašit, je v pořádku, steh drží a tak si myslíme, že by se tento problém mohl vyřešit. Resutura horního rtu je také v pořádku. Vnitřní tamponádu dr.Tessema odstranil, provedl opět velmi důkladný výplach celé dutiny a kráter vyplnil novou tamponádou.

Chlapec je bez bolestí, podle jeho slov se cítí dobře. Když za ním jdu na návštěvu, většinou ho nacházím v malé místnosti s televizí. Dívá se na všechno. Nemocnice je pro něj doslova luxusní hotel. Dostává pravidelně jídlo, pití, spí na kvalitní posteli, má možnost WC a sprchy a hlavně televizi. Myslím si, že se mu ani moc z nemocnice nechtělo. Opět další rozdíl mezi námi. My, jako pacienti, utíkáme z nemocnice jak můžeme, ale zde je to jiné. 

Další převaz máme v úterý, 12.6. a podle stavu se doktor Tessema rozhodne, zda chlapec bude moci odjet do Itiba, kde bude hospitalizovaný v našem zdravotnickém zařízení a péči - výplachy, léky atd.budeme dělat my. Z tohoto důvodu jsem si musel přebukovat odlet na 20.6.

Přikládám několik fotografií z cesty na předměstí Nairobi, kam jsem vezl Charlese k příbuzným. No, myslím si, že Bronx je hodně slabý odvar. Posuďte sami. 
Pěkný den , Aleš

1
2

Zpráva č. 9 - sedmnáctý den po operaci 12.6.

Dobrý den všem, 
opět máme po dalším převazu, tak pár aktuálních informací.
Dnes jsem jel pro Charlese na předměstí, kde jsme měli domluveno setkání na 9 hodin. Jenže, zákon schválnosti. Silnice byly neskutečně ucpané a nestíhal bych ani dojet zpět na 10 hodinu do nemocnice. Tak opět přišla na řadu siréna, maják, světla a troubení. Do Rongai jsem přijel jen s 15ti minutovým zpožděním, Charles už čekal u benzínové pumpy a tak jsme vyrazili zpět. A kupodivu, silnice už byly volné. Jeli jsme už docela v klidu a přesně na desátou dorazili do nemocnice. 
Všichni jsme byli spokojeni s vývojem. Otvor v defektu kůže je uzavřený, steh drží a i na spodní straně horního rtu, kde byla provedena resutura drží. Po vyjmutí vnitřní tamponády provedl lékař výplach dutiny a znovu tam "nastrkal" téměř 3/4m sterilních mulových čtverců - rozložených a natřených Zinkovou mastí. Pak povolil odjezd do Itiba s tím, že už další ošetření budeme dělat sami ,hruba 2-3 měsíce. Charles jen koukal, když jsme mu vysvětlili, že ráno odjíždíme domů. Nevím, jestli byl tak překvapený, nebo se mu moc nechce. 
Doktor Tessema se také vyjádřil, že při naší další cestě do Keni chce chlapce vidět a podle toho se rozhodne pro výrobu obturátoru, který by měl nahradit tvrdé horní patro v ústech. Chlapec musí zatím jíst měkké potraviny. Současně říkal, že by to chtělo do budoucna udělat plastickou operaci vybočené lícní kosti, která se tlakem nádoru zdeformovala. Tím by Charlesova tvář dostala normální podobu. Předběžně jsme se domluvili, že si zavoláme před případným dalším příjezdem do Keni.
Charles poznal za celý pobyt v Nairobi jen bolest, nemocnici, převazy. Tak jsem mu chtěl udělat trochu radost, aby poznal i něco jiného. Jeli jsme asi 5km za město, na předměstí čtvrti Karen (působiště Karen Blixenové - film Vzpomínky na Afriku - kde je nedaleko také její původní dům), kde je žirafí sirotčinec. Kluk měl doslova oči navrch hlavy. Nejprve se bál žirafu krmit z ruky, ale nakonec se osmělil a smál se, když mu žirafa celým jazykem "oslizla" ruku. Strávili jsme tam asi 2 hodiny, s drobným obědem. Bylo vidět, že je moc spokojený. Bude mít co vyprávět v Itibo. Většina afričanů totiž žádné divoké zvíře neviděla, natož aby nějaké krmili z ruky. Pak jsme odjeli zpět do Rongai k příbuzným. Zítra ráno, tedy asi už dnes - 13.6. odjíždíme do Itiba. 
Jo, ještě jedna taková perlička, až neuvěřitelná. Občas jsem zašel do vedlejšího hotelu na čaj (v našem ubytovacím LMS Guest -House čaj nepodávají, restauraci nemá). Před hotelovým plotem stával takový starší mužíček s kupou novin v ruce.Pokaždé na mě pokřikoval, ať si nějaké koupím. Jednou jsem mu povídal, že by musel mít nějaké české, pak bych koupil. Několik dní jsem v tom hotelu nebyl, až dnes. Opět jsem tam přijel a mužíček zase volá přes plot a mává novinami. Ze slušnosti jsem k němu přišel a opět říkám, že by musel mít české. On vytahuje noviny a vítězně s nimi mává. Nevěřícně se na ně dívám...je to Mladá fronta Dnes!!! Neskutečné. Sice vytištěná 6.6., ale je. Tak jsem mu za ně dal 100 šilinků (okolo 30Kč), když si dal práci a někde je sehnal. Je mě záhadou kde. Pak u čaje jsem se dočetl 6 dní staré zprávy,jak Bush exceloval s češtinou, že se zvyšují poplatky za plyn a ještě mnoho dalších. No, tak to jen pro představu, jak jsou místní obchodníčci schopní sehnat snad nemožné. 
Pěkný den , Aleš

1
2

Zpráva č. 10 - Charles je doma, v Itibo 19.6.

Zdravím Vás a posílám poslední zprávu protnutou rovníkem.

Dnes jsem poslední den v Africe, večer odjíždím zpět do ČR. Musím říci, že naštěstí i tato cesta, která měla za cíl zachránit Charlesův život dopadla dobře a její smysl se splnil. Má na tom zásluhu mnoho lidí v ČR, kteří svými financemi přispěli na operaci a léčení našeho Charlese.

Charles je už doma, chodí na opakované převazy k nám do Itiba. První výměnu vnitřní tamponády a výplach dutiny po nádoru jsem dělal já, vysvětloval Elizabeth a našemu novému zdravotníkovi postup, složení výplachové tekutiny. Další, včerejší převaz už dělala Elizabeth sama, dohlížel jsem a byla šikovná. Chlapec bude docházet do ambulance každé 4 dny na výměnu a výplach, podle slov doktora Tessema asi 2-3 měsíce. Pokud se do té doby zase vrátím zpět, na další pokračování projektu, pojedeme na kontrolní vyšetření do The Mater Hospital. Charles je veselý, velice často se usmívá, před převazem všem podává ruku, pak když odchází také. Je to úplně jiný kluk – myslím po psychické stránce. Už nemá žádné bolesti, tlaky z nádoru na okolní tkáně a nervy. Zjevně pookřál. Včera, před odjezdem a cestě do Nairobi se přišla se mnou rozloučit spousta lidí z Itiba. Mnoho jich také děkovalo za pomoc Charlesovi. Věděli, že operace a léčení bylo z peněz mnoha českých lidí a také jejich pozdravy směřují jim. Nepíšu to jen účelově, bylo to opravdu tak a rád jejich pozdravy všem posílám.

Když jsem odjížděl, měli jsme v Itibo dalšího malého pacienta. S velkou dehydratací a vysokou horečkou. Takový krásný prcek, snad bude také v pořádku.

Itibo, i přes neustálé deště a spousty bahna nádherně rozkvetlo, s trochou fantazie připomíná krásné zahrady luxusních hotelů. Náš strážný Onkoba pečuje o trávník, pravidelně jej seká, takže vypadá jako golfové hřiště. Měl velikou radost, když jsem mu koupil velké nůžky na zástřih keřů a hran trávníků. Všem okolo koukajícím hned ukazoval, jak to bude dělat. Je to skvělé, jak nástroj na práci udělá radost. Hm, to u nás asi moc ne…co?  

Cesta do Nairobi, přes Narok a Rift Valley dopadla dobře, po 8 hodinách v prachu jsme v pořádku dorazili do Adra hotelu. Jedna část této cesty je otevřenou savanou, mezi několika sopečnými vyvřelinami, krásně porostlými zelení. Tam jsme opět viděli početné stádo žiraf a zeber. Zvědavě pokukovaly po projíždějících autech a pasoucích se stád dobytka  Masajů.

Čas v Nairobi, dnešek do 17 hodin už mám rozplánovaný. Teď jsem v Sarit Center. Velkém obchoďáku s kavárnou. Sedím u kávy a píšu tento mejl. Je zajímavé pozorovat lidi okolo. Proti mně sedí dvě řádové sestry, vychutnávající se také kafe. Pak se třeba zase rozjedou někam do divočiny, pralesa, do své misie k sirotkům. Téměř všechny sirotčince v Africe provozují řádové sestry z celého světa. Odpoledne mám mít schůzku se slovenskými lékařkami, které v Nairobi pracují v humanitární ambulanci Trnavské Univerzity. Jsou zvědavé na vývoj Charlesova léčení. No a pak zpět na hotel, vzít zavazadla a hurá na letiště. Ufff, už jen při tom pomyšlení se mě svírá zase žaludek. Jak já nerad lítám…

 Děkuji Vám za trpělivost  při pročítání mých zpráv. Někdy to třeba nemělo hlavu, ani patu, asi i spoustu chyb a hrubek, ale moc nad pravopisem nebádám. Není na to čas. Jejich cílem bylo alespoň trošku Vám přiblížit problémy obyčejných Afričanů v zapadlé oblasti, kde turista ani nezabloudí. Mnohdy bojujících o život a nebo o kousek jídla. Také ukázat, že česká pomoc a Vaše darované finance se opravdu dostávají k těm nejpotřebnějším a nikde nic nezpronevěřujeme. No a hlavně ukázat, že NAŠE, ČESKÉ zdravotnické zařízení v Itibo frčí, funguje a léčí. To je myslím ta nejlepší zpráva. Teď se bude snažit tento projekt, i třeba s Vaší pomocí, dál rozvíjet.

Pěkný den Aleš

1
2