Upravit stránku

NAIROBI

Po našem přistání v Nairobi jsme se vydali k pásu se zavazadly se smíšenými pocity. Nebyli jsme si jisti, zda budeme mít všechna naše zavazadla. Naštěstí letecké společnosti pracují dobře a tak po obsazení třech vozíků taškami a bednami s léky, zdravotnickým materiálem a plyšovými hračkami pro děti se konečně vydáváme k úředníkovi, potvrzující vstup do země. Když viděl všechna naše zavazadla, začal se vyptávat, co máme za plány, co vezeme a v jaké oblasti budeme pracovat. Pak nám vysvětlil, že pochází právě z naší oblasti, kam máme namířeno a tak ho naše záměry zajímají. Nakonec nám dal svůj telefon a přislíbil, pokud bude mít čas a cestu okolo Itiba (tedy naší vesnice), zastaví se na návštěvu.

Když jsme ukončili vstupní proceduru, vidíme naše dva přátele z loňské cesty, se kterými jsme se setkali a kteří nás několik dní doprovázeli po místech, z kterých jsme nakonec vytipovali to naše. Informace o příletu jsme si vyměnili již z ČR po e-mailu a tak jsme věděli, že na nás budou čekat. Přivítání bylo srdečné z obou stran, z jejich snad ještě více, protože bylo jisté, že máme dobré zprávy o rekonstrukci jejich zdravotnického zařízení.

Na letišti v Nairobi, po přistání

Se zavazadly nás dovezli do hotelu Adry Kenya, kde jsme se ubytovali a domluvili schůzku na druhý den. Ráno jsme telefonicky domluvili odpolední návštěvu na velvyslanectví ČR a pak se vydali všichni společně po prodejnách použitých terénních vozů, vybrat jedno pro nás. Zapůjčit si takovéto auto v půjčovně na dobu našeho pobytu by mnohonásobně přesáhlo finanční částku vydanou za zakoupení vozu. V několika autobazarech jsme nakonec vytipovali Mitsubishi Pajero Wagon, které se zdálo v relativně dobrém stavu a i motoricky bylo schopné. Složili jsme zálohu a odebrali se i s našimi přáteli na naše Velvyslanectví. Tam nás velice pěkně přijal pan konzul Weniger, kterému jsme ukázali naše pověření, doklady o projektu a seznámili ho s naší činností v oblasti Nyamira. Záměr rekonstrukce zdravotnického zařízení se mu líbil a přislíbil případnou diplomatickou pomoc při nějakých potížích nebo v jednání s vládními úředníky. Pak jsme ještě zjistili bezpečnostní situaci v zemi a rozloučili se. Pan Weniger nám slíbil, že pokud bude projíždět oblastí Nyamira, zastaví se na návštěvě.

Ubytování v Nairobi, hotel LMS Guest House and Conference Centre - Adventist

Od Velvyslanectví jsme vyrazili do sídla Adry Kenya v Nairobi, kde rovněž z přechozí internetové komunikace věděli, že přijedeme. Tam jsme trochu narazili na problém. Ředitel požadoval, aby všechny peníze, které jsme dovezli na rekonstrukci zdravotnického zařízení byly převedeny na jejich účet a oni sami budou řídit stavbu a nakupovat materiál. A to zase ne! Peníze našich dárců a sponzorů jsme s podporou několika telefonátů s vedením české Adry nakonec uhájili. Kontrola a zodpovědnost svěřených financí je na nás a tak to má být. V těchto zemích není jisté, zda by byly finanční prostředky řádně a plně využity pro potřeby stanoveného humanitárního programu. Většinou se tak neděje a skončí část na soukromých kontech.

Naši přátelé z Itiba - ředitel Zdravotního úřadu Nyamira (vpravo), ředitel Nyamira Conference (vlevo)

Čas, který jsme měli v Nairobi při čekání na navýšení finančního limitu výběru platební kartou jsme trávili v ulicích. Pořídili jsme nějaké fotografie, na hlavní třídě mezi mrakodrapy jsme potkávali neuvěřitelnou spoustu žebráků, mladých, starých, postižených, nemocných. Někteří neměli nohy, jiní měli zase vývojové anomálie a nebo byli postiženi leprou a chyběly jim části rukou, nebo nohou. Také jsme potkali mladou ženu, sedící na chodníku se dvěma malými dětmi. Jedno umíralo v bezvědomí, druhé mělo vysokou horečku, ona sama byla také nemocná. Zakoupili jsme jí alespoň tašku potravin, vody a sušeného mléka pro děti, vč. nějakých vitamínů. Co víc… to je realita dnešní Afriky. Na jedné straně nablýskané luxusní terénní vozy a manageři v oblecích a na té samé ulici stovky a tisíce živořících lidí na pokraji hladu a smrti.

Vyhlídnuté auto jsme zakoupili a těšili se, jak konečně po několika dnech vyrazíme do naší oblasti v západní Keni. Hned brzy ráno jsme naložili všechna zavazadla a bedny, naše dva přátele, kteří nás stále doprovázeli a vydali se směrem na Naivashu, Nakuru, Kericho a Kisii do Itiba. Bohužel plány zmařila porucha auta mezi městy Naruru a Kericho. To je zrovna oblast vedená jako poměrně nebezpečná, bez stálé policejní stanice a pro cizince prý dost nepřátelská. U auta se porouchala spojka, a tak jsme z kopce pomalu sjeli k malé benzinové stanici, kde se nás ujalo asi 7 místních, asi opravářů. Auto jsme dotlačili na prkna, aby mělo předek zdvižený a začalo se opravovat. Oprava trvala od 14 hodin do 22 hod a auto se stejně nezprovoznilo. Nakonec jsme se rozhodli, že ho necháme na osvětlené benzince s provozem a matatem (místní mikrobusová doprava) se dopravíme do hotelu v Nakuru. Naši místní přátelé na nás s vyděšením zírali, když jsme jim naše rozhodnutí sdělili s tím, že se ráno vrátím s nějakým odtahem na auta a zajistíme opravu. Prý je to zcela nemyslitelné, auto by bylo zaručeně do rána vykradené a ještě by mělo velké štěstí, pokud by tam vůbec zůstalo. A tak nám pomohli naši přátelé. Zavolali do Adry Kericho a přijeli na pomoc dva její pracovníci. Domluvili odtah na tyči matatem do Nakuru, kde je již bezpečno a ráno se zajistí oprava. Tak nás táhli, v noci, nepředstavitelný liják , pustina, my a auto z Adry Kericho. Smůly ještě nebylo dost a tak asi 40 km před Nakuru se zablokovala přední kola našeho vozu a už se neujel ani metr. Po nekonečných chvílích v naprosté divočině jsme vyslali auto, které nás doprovázelo do Nakuru pro nějaký odtah, který bude zařízen k tomu, aby nadzvedl přední kola do vzduchu. Po hodině nám přijíždí pomoc. Mladý Ind, vlastnící malý servis, odtahovou a vyprošťovací techniku. Je jedna ráno, stále neskutečně prší a venku je asi 16 st.C. Na několikátý pokus se konečně autu zvedá předek do vzduchu a takto nás dopraví do města, kam přijíždíme okolo 3 hodiny ranní. Ubytováváme se a on si auto odváží do servisu.

Auto, které jsme vybrali k zakoupení pro naše zdravotnické zařízení

Oprava trvala 2 dny, vyměnil několik součástek a dílů. Tak opět plníme auto zavazadly a těšíme se na cestu. Ještě s námi opravář jede k benzínce, kde se doplní vyteklý olej. Tam jsme upozorněni, že se zahřívá diferenciál a to není dobré. Odjezd se tedy odkládá, ubytováváme se v hotelu a čekáme druhý den opět na opravu. Po třetí hodině odpolední je auto opraveno a tak napotřetí , vyrážíme do našeho Itiba. Auto šlape jako hodinky, cesta je poměrně dobrá, míjíme čajovníkové plantáže na kopcích u Kericha a vjíždíme do Nyamiry, ve které se nachází i naše oblast s vesnicí Itibo. Už několik kilometrů před vesnicí na nás místní lidé mávají a pokřikují slova Jambo a Welcome. Všichni vědí o našem příjezdu. Když jsme konečně dorazili do areálu zdravotnického zařízení, už na nás čeká několik lidí. Než se přivítáme, proudí k nám celá vesnice a shromažďuje se okolo auta. Začíná vítání, děkování, proslovy. Nejenže hovoří naši průvodci a přátelé – ředitel Zdravotního úřadu a ředitel Nyamira Conf. , ale slovo má i stará žena, mluvící swahili. Děkuje nám za náš návrat, naše rozhodnutí pomoci jim a i za budoucí rekonstrukci zařízení. Pak hovoří starý,šedivý pán, místní pastor. Opět děkuje a pak nám dává swahili jména. Já dostávám jméno Makori , v překladu prý znamená, ten, co obchází zeměkouli a shání pro nás peníze a pomáhá nám, Milena má jméno Kwamboka, žena, která musela přejít spousty řek a velkou dálku, aby se k nim dostala. Pak dostáváme připravené pohoštění v rozestavěné porodnici. Místní ženy upekly specialitu – Chapati – je to kukuřičná mouka s vodou, vypracovaná placka a opečená. Chutná skvěle, pak ananas a nealko. Po jídle nám ukazují domek, který nám připravili. Máme tam dvě postele, stůl a židle. Jinak je čistý a na místní poměry i dobře vymalovaný. Nad každou postelí je moskytiéra. Vybalujeme nejnutnější a jdeme spát. Byl to dlouhý den, na ráno je domluvená schůzka v 8 hodin s vedením vesnice Itibo.

Po snídani už přichází asi 8 lidí, mezi nimi pastor, ředitel místní security a další, výše postavení ve vesnici. Probíráme naše záměry a postup prací, jak chceme, aby následovaly. Všichni s tím souhlasí, a tak asi po 3 hodinách končíme a odjíždíme objednávat nějaký stavební materiál do Kisii. Je tam jeden podnik, který prodává všehosměs stavebních věcí, vede ho Ind. Velmi příjemný člověk, dostáváme slevu na zakoupené stavební potřeby a slibuje nám dopravu do Itiba zdarma nákladním vozem. Následně jsme u něho na nákupech skoro každý den, pořád něco doobjednáváme, přikupujeme a nakupujeme nový materiál. Zahájili jsme stavební práce na budově ambulance, během jednoho dne nám místní pokrývači udělali novou střechu, uvnitř pracuje několik řemeslníků na nových rozvodech elektřiny. Musí se udělat nové rozvody, vysekat zásuvky, které zcela chyběly, nové vypínače. Jako osvětlení použijeme zářivky. Původně světlo zajišťovaly dvě žárovky, 40W, takže pokud člověk potřeboval na něco pořádně vidět, měl smůlu. Vybourávají se staré skříně, zabudované ve zdech, dělají se nové stropní podhledy. Třetí skupina řemeslníků dělá kanalizaci v domku, kde jsme ubytovaní, sprchu a WC. Pak bude přecházet na budovu ambulance, aby se i tam vybudovalo chybějící WC, sprcha pro rodičky a umyvadla. Pak budou následovat dostavby zdí a několik nových příček, obklady stěn kachlíky a dlažba na podlahu.

Tak to je popis toho, co jsme do včerejšího dne zhruba zažili, prožili a udělali. Snad se bude dařit, abychom mohli příště posílat i další dobré zprávy.

13.7.2006

Včera jsme měli důležitou schůzku u nejvyššího představitele Zdravotního úřadu pro celou oblast Nyamira, pod kterou Itibo spadá. Naším prostřednictvím děkoval ADRA ČR, dárcům a sponzorům, že jim není lhostejný život v Africe a jsou ochotni pomoci. Slíbil veškerou podporu, pokud budeme potřebovat.

14.7.2006

Někdy je den opravdu hektický, od 7 hodin máme řemeslníky, řeší se práce pro všechny na ten den, pak se dělá seznam materiálu potřebný na další dny a pro další rekonstrukci. Dnes jsme nechali strhnout stropní podhledy v porodní místnosti, byla tam 5cm vysoká vrstva ptačího trusu. Všem dělníkům jsme hned dali operační ústenky, aby to nedýchali při úklidu.

18.7.2006

Jsme opět na nákupech materiálu pro rekonstrukci ambulance v Kisii. Inženýr, kterého jsme měli na pomoc, nám špatně spočítal střešní krytiny, a tak nám po položení na domek s WC, náš domek a ambulanci, ještě zbyl materiál na novou střechu celé porodnice a domek pro personál, kde bydlí sestra. Měla neskutečnou radost, že zbyl materiál pro tento domek na našem pozemku. Při deštích chytá vodu v místnostech, protože je střecha shnilá. Nejdříve jsme se zlobili, že máme materiál navíc, ale nakonec z toho byl dobrý skutek . A jsme v Africe, takže se plány musejí někdy přizpůsobit okolnostem.

Nyní stále probíhají práce uvnitř ambulance, připravují se zdi na keramické dlaždičky a také se sundávají staré stropní podhledy. Trochu se nám pozastavily práce s obklady a podhledy, protože v Kisii jsme již vybrali obchod s materiálem a tak čekáme na dovezení nového z Nairobi.

Také jsme koupili plastovou nádrž na vodu. Ze studny do ní bude přečerpávána voda a následně samospádem rozvedena po celém zdravotnickém zařízení. Děláme nové výztuhy sloupu, na kterém nádrž bude, protože má obsah 4000 litrů.

Venku nám místní chlapec za drobný peníz dělá zahradní úpravy, máme u brány připravená dvě kola jako záhon, jeden osazený, druhý se připravuje. Místní kluci občas přinesou nějaké květiny, pro nás dost exotické, pro ně skoro plevel, jako jsou crotony, canny, palmy, máme banánovník, pak nějaké bougenviley - ty kvetou úplně neskutečně nádherně, prodávají se u nás i jako nepřezimující květina.
Jinak každý den několik lidí převazujeme, ošetřujeme, většinou jsou to kožní plísně, menší abscesy a hodně svrabu. To je velký místní problém.

19.7.2006

Už máme chybějící materiál, na který jsme čekali, a tak budeme na ambulanci dělat stropní podhledy a začínáme s kachlíky na stěny. Souběžně se dělá veranda před domkem a natírají se žlaby na ambulanci a domku. Místní nám nosí květiny na osazení pozemku. Večer nám přinesli dítě s velkým abscesem za uchem s teplotami, tak jsme ho ošetřili a dali mu antibiotika. Ráno před snídaní jsem už jel s umírající paní do nemocnice v Kerichu, což je asi 50km od nás. Měla AIDS v posledním stadiu, zápal plic a možná i TBC.

24.7.2006

Dnes jsme s pomocí ochranky vyprovodili jednoho řemeslníka, který chtěl za práci více peněz. Milena je na místní lidi přísná, protože to ani jinak nejde. Obsypali jsme kolem domu bílé kamínky, aby špína při dešti nestříkala na bílou zeď a řemeslníci do toho nasypali stavební odpad. Místní vnímají některé věci jinak. Do záhonů kytek kolem domu nalili beton, co jim při stavebních pracích zbyl. Od 7 hodin jsme měli převazy. Paní, která má pokousanou tvář, denně převazujeme, dal jsem jí dren, dostala antibiotika a dnes rána byla v mnohem lepším stavu. Pacientka byla bez teplot, evidentně antibiotika zabrala. Snad bude vše dobré. Pak máme stále nové pacienty se svrabem a několik lidí a dětí s vředy na nohách. Jsou infikované od hmyzu a špatně se hojí. Na ambulanci se v první místnosti začaly obkládat stěny kachličkami a práce pokračují. Natírají se nové stropní podhledy, dodělává se terasa u domku, připravují záhony. Dnes jsme nechali osekat živý plot okolo jedné strany ambulance, vyhnali jsme ještěrky, které tam hnízdily a začalo se s fasádou. Koupili jsme dvě trubky na vlajky, na českou a keňskou. Vlajky budou umístěny u brány. Jeden řemeslník bude dělat ukotvení vodícího lanka na jejich vytažení. Čekáme, až bude dostatečně zatvrdlý beton na ploše, kam přijde do výšky plastová nádrž na vodu na 4000 litrů.Takže práce pokračují, jsou problémy, ale vše se musí zvládnout.

8.8.2006

Po trošku delší odmlce jsem opět v Kisii na objednávání a nákupech stavebního materiálu, a tak využívám možnost mejlu ve zdejší internetové kavárně. Milena byla pět dní s autem v Nakuru, což je asi 250 km od nás, na předem domluvené generální opravě auta (/ brzdy, vstřikování, tlumiče atd.), dále nám dodělávali střešní nosič zavazadel na celou délku střechy auta, protože pořád něco vozíme a převážíme pro stavbu. Včera k večeru se vrátila v pořádku, cesta byla přes nebezpečnou oblast v okolí Nakuru. My jsme mezitím spolupracovali s řemeslníky a souběžně ošetřovali a převazovali naše pacienty.
Dovezené léky opravdu snižují utrpení některých našich pacientů, máme nové případy, rozpadlé bércové vředy téměř až ke kosti, nějaké anomálie, které odesíláme na vyšetření do nemocnice, ale je problém, že místní nemají peníze na RTG a vyšetření v nemocnici, takže tak řada jich asi nedorazí, jinak se stále potýkáme s těžkými bronchitidami dětí, klidně běhají bosé venku, když je okolo 16 st,večer a ještě mají teplotu přes 38 st. Pak k nám chodí třeba 25 letí a už mají problémy s klouby a velké bolesti hlavy. Starší zase mají bolesti žaludku a břicha , opět z několika hlavních příčin, hlavně to jsou červivost, špatná strava, zřejmě i parazitální jaterní onemocnění, to zatím nejsme schopni identifikovat a děti mají k tomu ještě amébozní průjmy atd. No, je toho dost a pro zkušeného lékaře, který by byl jistě ve svém živlu. Spousta dětí s infikovanými a rozpadajícími se rankami od blech a hmyzu, v pátek se nám podařilo vymáčknout pořádně velkou larvu z kůže nad patou u dítěte. Pokusím se pak odeslat nějaké fotky. Dívka se spáleným zadkem se úspěšně doléčuje, defekt se zmenšil na jednu třetinu, na převazy a ošetření chodí s matkou každé 2 dny a to nese své ovoce. Snad se bez komplikaci dohojí i zbytek. Muže s nohami - viz.předešlé fotky - léčíme podle fotografické konzultace s panem prim.Stuchlíkem z pardubické nemocnice, na efekt je ale ještě brzy.
Darované a dovezené plyšové hračky dělají dětem , které ošetřujeme velkou radost a někdy zapomenou i na případnou bolest, kterou jim ošetření přinese, nebo na ni zareaguji, až když je hotovo.
Rekonstrukce pokračuje, jenom mi dělá trochu starost, že jsme asi překročili původně plánované výdaje. Ale vzniklo to tím, že s ukázala spousta problémů a nutných následných prací při odkrytí starých stropních podhledů - byla nutná výměna trámu, kompletní elektro instalace a řada dalších věcí se kterými jsme předtím vůbec nepočítali. Ale zase razíme teorii, že uděláme práci pořádně, třeba i na úkor nějakých dalších aktivit, ale stavba bude tak jak má.
Nyní se obložila polovina budovy ambulance kachlíky na stěny, máme tam i dlažbu, nové stropní podhledy a zářivky v místnosti. Původní provoz staré ambulance jsme přesunuli do zrekonstruovaného porodního sálu, aby se nepřerušil provoz a mohlo se pokračovat v ambulanci, laboratoři a sálku. Také jsme včera poprvé rozsvítili dvě zářivky na terase podél ambulance. Všem se to moc líbilo a ostraha je nechala svítit celou noc. Milena v Nakuru koupila keňskou vlajku, Pepík dovezl českou a už máme zhotovené sloupy na jejich vztyčení. Na betonové sloupy u brány necháváme dělat osvětlení, myslím, že to bude moc pěkné a Adra se nebude muset za vynaložené prostředky stydět. Už nyní je ambulance nejhezčí v širokém okolí.
Pak bude zbývat ještě doladit provoz, jejich a naše představy atd. To bude asi trochu složitější, ale uvidíme.

17.8.2006

Jsme v pořádku a práce docela dobře - no, samozřejmě s menšími a většími problémy - zdárně pokračují. Dnes např. usazují dva sloupy na vlajky u brány - jedna bude česká, druhá keňská, dodělávají se kachlíky asi ve dvou místnostech budovy ambulance, dělají dokončení obkladu dlažby na terase ambulance. Včera konečně dovezli dřevěné trámky na dodělání střešních podhledů ambulance, ale stále ještě čekáme na třicet krabic s dlažbou na zem do několika místností v ambulanci - myslím tím budovy, s tím občas máme problémy, protože pro nás je celá budova ambulance a pro místní pouze ambulanční místnost.
Před několika dny jsme byli ve městě Kusimu, které je až u Viktoriina jezera, na nákupech, protože jsme v Kisii a ani v dalším bližším městě / Kerichu, nemohli sehnat osvětlení na sloupy u brány. Tam je měli a ještě náhoda tomu chtěla, že jsme jen tak zašli do poměrně velké lékárny, kde jsme viděli starý vodní sterilizátor na nástroje. tam jsme zjistili, že tento obchod, který vlastni Ind, zásobuje nejen lékárny, ale i zdravotnická zařízení nábytkem, přístroji a nástroji. Tak jsme hned zbystřili a zjišťovali ceny. V porovnání s cenami v prodejně tohoto typu v Nairobi byli nepoměrně levnější. Tak jsme objednali zde potřebné vybavení - jednu postel pro pacienty, postel pro matky po porodu se zavěšeným košíkem pro dítě, malou dětskou postel, všechny tři s matracemi, které jsou omyvatelné a dají se dezinfikovat. Jinak se nedá tento typ matrací sehnat. Dále jeden infuzní stojan - doposud k zavěšení infuze sloužila násada od koštěte s hřebíkem na zavěšení láhve, dva stolky na nástroje - jeden do ambulance a jeden do porodnice, porodní lůžko, vyšetřovací lehátko na ambulanci, zástěnu složenou ze čtyř dílů, dvoje schůdky - k vyšetř. lehátku a porodnímu lůžku,a hlavně horkovzdušný sterilizátor na nástroje. Z toho mám největší radost, protože v Nairobi nám podobný předváděli za 200 tis.šilinků a zde obdobný, německé výroby máme za 65 tis. šilinků, což je na naše (děleno třemi, tedy nějakých 22 tis.Kč). Za všechny objednané věci zaplatíme 226.446 šilinků a podle výše ceny dopravy z Nairobi do obchodu v Kisumu dostaneme ještě slevu za velké množství odebraného zboží. Takže nakonec cena bude ještě nižší…

Nádherná příroda Keni