Upravit stránku

Cesta srpen - září 2016

Představení týmu

 

RNDr. Lenka Richterová (OKM – parazitologie Nemocnice na Bulovce), MUDr. Kristýnka Herrmannová (Infekční klinika Nemocnice na Bulovce), MUDr. Martina Kadlecová (stomatoložka z Nemocnice Motol) a studenti - Marianna Hisemová, Míša Komoňová, Pepa Borovka a Pavel Kabele

Zprávy

20.8.2016

Dobrý den přátelé. Tak opět zdravím, ale tentokrát už z Itiba. 
První skupinka našich odvážlivců přistála v Nairobi a každý sebou vezl svůj osobní kufr a krabici s plyšáky, nebo zdravotnickým materiálem. Tento tým je tentokrát výjimečný v svém složení, neboť do Itiba přiletěla velmi šikovná parazitoložka z OKM – parazitologie nemocnice na Bulovce, RNDr. Lenka Richterová. Zkušená a již Itibem ostřílená lékařka MUDr. Kristýnka Herrmannová a stomatoložka z Motola, MUDr. Martina Kadlecová, tvoří lékařskou část týmu. Dále máme 4 skvělé studenty – Mariannu Hisemovou, Míšu Komoňovou, Pepu Borovku a Pavla Kabeleho. 

První velká zkouška nervů přišla hned na letišti v Nairobi, zda se podaří projít celní kontrolou bez výrazného povšimnutí celníků, čekajících na turisty, aby jim prohledávali zavazadla a argumentovali všemožnými důvody, jak z nich vytáhnout peníze, které většinou skončí v jejich kapsách. Oni se tedy nevezli jenom plyšáci od dětí ze Základní školy v Jílovém u Prahy, ale naše parazitoložka před odletem oslovila několik společností a firem, dovážejících a vyrábějících laboratorní testy a přístroje. Ve svém snažení byla úspěšná a tak sehnala díky jejich ochotě nejenom zmiňované testy na diagnostiku mnoha chorob, ale i přístroj, o kterém se nám jenom snilo…Reflotron – biochemický analyzátor krve od společnosti Roche, spol. s.r.o. a Intes Bohemia, spol.s.r.o., včetně spotřebního materiálu k přístroji, který jen sám o sobě zabral celý velký kufr. No, aby toho nebylo málo, věnovali ještě přístroj na kontrolu srážlivosti krve CoaguChek. Další úžasné bakteriologické testy, laboratorní inkubátor, rychlotesty na diagnostiku onemocnění, pipety a spotřební materiál byl od společnosti AxonLab, spol. s.r.o. Další oslovenou společností, která mám věnovala do Itiba diagnostické rychlotesty byla Alere, spol.s.r.o., Gali, spol.s.r.o. a ještě britská společnost Jaytec, která dodala sety na sedimentaci a kapiláry na vyšetření krve – hematokritu. Když už popisuji naše skvělé sponzory, kteří dohromady věnovali Lence Richterové pro Itibo toto vybavení laboratoře v celkové hodnotě přes 250 tis. Kč, nesmím zapomenout na Centrální laboratoře Bulovka, za pomoc při přípravách vyšetřovacích postupů pro itibskou laboratoř. Všem tímto moc děkuji.


Tak, abych se vrátil zpět na letiště… všechna zavazadla dorazila na pás, víza byla také bez problémů, ale srdeční tep našich zdravotníků se zvyšoval s každým krokem k celníkům. V čele týmu tlačila svůj přeplněný vozík Kristýnka s největšími zkušenostmi s přílety do Keni (v Itibo byla již 4x). Na otázku celníka :„co to je v těch mnoha krabicích a zavazadlech“, rázně a nekompromisně řekla: „ plyšáci ze sbírky pro keňské děti v nemocnici, kterou chceme navštívit“. Celník prý nedůvěřivě odpověděl : „Ve všech?“…. „Ano, ve všech!!“ Asi její odpověď byla tak důrazná, že celník, obstoupený sedmi odhodlanými bělochy prorazit celní bariéru již neměl odvahu se dále vyptávat, nebo byl tak unavený, že šel raději spát (bylo okolo 03. ranní), tak nechal všechny bez dalšího povšimnutí projít. Ufff, ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem je viděl, jak vycházejí s úsměvy z haly. 


Zavazadla jsme vyskládali na střechu auta a odjeli do hotelu. Následující den jsme společně zařizovali nějaké věci ve spolupracující firmě Crown, která nám dodává zdravotnický nábytek a některé vybavení na JIP a operační sál. Lenka se ještě setkala s profesorem, jejím kamarádem, který vyučuje na keňské univerzitě a pracuje v laboratoři. Přivezl nám mnoho chemikálií, které nešly převézt do Keni letadlem bez rizika zabásnutí, neboť se jednalo o hořlaviny, krystalické materiály a kyseliny. Abychom eliminovali bezpečnostní riziko v přecpaných obchodních domech, vydali jsme se na velký nákup dvě hodiny před půlnocí do MegaNakumatu. Nakoupili jsme obrovské zásoby jídla, zeleniny, několik barelů s pitnou vodou a připravili se na ranní odjezd směr Itibo. 
Když jsme ráno všechna zavazadla, krabice a barely s vodou dali na hromadu, nevěřili jsme, že toto množství převezeme…co převezeme…, že to vůbec narveme na střechu auta a dovnitř. Po více než dvou hodinách přeskládávání se to nakonec podařilo. Však posuďte sami, podle fotek…


Cesta do Itiba nám trvala více než 9 hodin, s jednou, asi hodinovou přestávkou v průběhu cesty. Unaveni jsme se těšili, až dojedeme a zda nás budou vítat naši psi… Čenda a Čendice. A představte si, asi po 2 minutách po příjezdu na pozemek Itiba doslova prolétl branou Čenda a běžel k nám. Sice trochu ostýchavý na pohlazení, ale evidentně šťastný, že nás opět vidí. A my taky, že je v pořádku a zase nám bude po celé tři měsíce dělat společnost. 
Následný den byl jako vždy, po několikaměsíční přestávce v Itibo, věnován úklidu, doplňovaní zdravotnického materiálu, léků a sterilizaci nástrojů. Do toho přicházejí pacienti a tak se od práce odbíhá a trvá to vlastně celý den. Naštěstí přichází jen drobnější šití, které bravurně zvládne medik Pavel. Noc už byla ve znamení nových případů, kdy jsme byli několikrát probuzeni, včetně gynekologického krvácení po potratu na 4 měsíci těhotenství. Dnes máme tři pacienty hospitalizované už druhý den a našemu týmu trochu zamotávají hlavu a prověřují jejich odbornost. Denní čekárna se od rána pacienty plní. Přichází šití, kontroly tlaku, převazy, očkování dětí, akutní bolestí, bolesti trvající mnoho let, záhadné bezvědomí, které se probere asi po 5 minutách na ambulanci a mnoho dalších stavů. Na lůžkách máme starou paní na kyslíku a infuzích, která je vlastně tak nějak celá „rozhozená“. Další paní, která je diabetička a zase nějak záhadně „odolává“ inzulínové léčbě a jeho hodnoty vylétají do výšin. Naše laborka s novým vybavením taky frčí na plné obrátky. V inkubátoru nám rostou „brebery“, nad kterými se zase rozplývá naše parazitoložka. Zubní se také pomalu rozjíždí. Na zítra už mají objednanou paní s několika zuby na extrakci.
Představte si, navečer přišla naše Čendice a už ji tady máme…


Dnes je sobota, což v Itibo znamená, že je jen emergency. No, tak nějak to zde ale nevypadá. Místní využívají, že není takový nával v čekárně a chodí se svými neduhy i v tento den. Naštěstí se odpoledne uklidnilo a náš tým vyrazil na výlet po okolí na motorkách. Po tříhodinovém putování a zastávce v místní echt putyce, se naštěstí vrátili všichni bez úhony a opět se zapojili do práce okolo ležících a příchozích pacientů. 
Tak přátelé, to je ve „zkratce“ tak nějak z hlavních událostí vše. Soboto – nedělní noc nás čeká, tak uvidíme, co přinese. Snad bude klid a nic se nikde nesemele. Mějte se krásně, všichni posíláme mnoho pozdravů a zase budeme informovat.

letiště Praha
tým na letišti v Nairobi, konečně prošli celnicí
oběd v Heron hotelu Nairobi ... to už bylo veselo
noc v hotelu LMS Guest House Nairobi
1
tak a zoufáme si... to se nemůže vejít na a do auta
týýýý kráso, je to tam. Ještě pořádně několika vrstvami upevnit...ale bez Pepy, ten by se tam už nevešel
jedna týmovka
a už frčíme směr Itibo
2
zastávka na benzince v Naivashe, kde jsme se naobědvali a společnost nám dělali čápi marabu
čápi marabu hnízdící nad silnicí
výhled do Rift Valey - Velké příkopové propadliny
benzinka s obchodem - zelenina a ovoce
3
cestou necestou směr Itibo a už se pořádně stmívá
konečně v Itibo ... vybalujeme z auta
po příjezdu unaveni, ale přesto jsme tradičně uvařili polévku na večeři ... 23.00 hodin
a už makáme... první šití
4
odběr krve pro laboratorní vyšetření
Pepo, užíváš si to, ale dítě řve jako protržené...
týmovka v bílém
5
zubní taky maká
naši laboranti... vpravo Job, vlevo náš nový, Peter
na výletě po okolí
místní kadeřnice
6
no, děti jsou všude
itibské náměstí
naši chamíci
krásný výhled do okolí
7
místní domek
8

24.8.2016

Dobrý den, přátelé.

Tak se opět hlásíme z Itiba se svými zprávami. No, abych řekl pravdu, moc potěšující nejsou, co zde už několik dní s naší mladou pacientkou prožíváme…

Mladou, 15ti letou dívku k nám přivezli před třemi dny. Doma ji měli v hliněné chýšce, nikdo se o ni nestaral. Souhrou událostí se před pár dny její matka pokusila o sebevraždu požitím nějaké toxické chemikálie. Odvezli ji do Nyamira Hospital, kde svůj stav a jejich léčbu přežila. Nicméně její dcera po této události přestala podle informací rodiny přijímat jídlo a pití a jenom ležela bez zájmu o dění kolem sebe. Rodina asi přisuzovala její stav k duševnímu „rozhození“ po traumatizující události s matkou. K nám ji přivezli ve stavu netečnosti, těžce dehydratovanou, s podezřením na vaginální infekci, soudě podle vizuálních a čichových vjemů a teploty. Naši lékaři ji po vyšetření a odběrech hospitalizovali na standardním lůžku s tím, že se provedou následně další dodatečná vyšetření. Naštěstí Kristýnku napadlo ještě udělat vyšetření malárie, což bylo v důsledku zásadní rozhodnutí. Naše parazitoložka Lenka urgentně provedla vyšetření krve a byla to trefa do černého. Dívka má těžkou, život ohrožující malárii s obrovským množstvím parazitů v krvi, což je vlastně příčinou jejího stavu. Velkým průšvihem je souhrn událostí, které vedly rodinu k nesprávnému závěru (psychický stav po otravě matky), že se o nic závažného nejedná a není nutný rychlý transport do nemocnice. Čas už v té době hrál proti dívce a následně je i proti nám…

Ještě ten večer jsme ji přesunuli na naše nové oddělení JIP, kde máme jiné možnosti ve sledování pacienta, než na standardu. Dívku jsme napojili na monitor, který nám hlídá životně důležité funkce, kyslíkový přístroj, zavedli jsme ji infuze, cévku a řadu dalších věcí, které by její stav měly jak kontrolovat, tak i stabilizovat. Velikým štěstím je, že zde v týmu mám dvě zkušené dámy, jak Kristýnku, která pracuje na infekčním odd.nemocnice Bulovka a má zkušenosti s léčbou malarických pacientů, tak výbornou parazitoložku z mikrobiologie, také z Bulovky. Od prvního okamžiku přijetí na JIP se zahájila antimalarická léčba. Obrovským problémem a v důsledku i život ohrožujícím, se ukázalo její poškození ledvin, které způsobila těžká malárie spolu s dehydratací. Opakovaně Kristýnka její stav konzultovala s oddělením JIP infekční kliniky a interní kliniky Nemocnice Na Bulovce a léčbu nastavovala podle jejich doporučení. Ve dne v noci okolo mladé pacientky běhá nepřetržitě několik zdravotníků, lékařů, mediků i naše parazitoložka, která se ihned stala plnohodnotným členem ošetřovatelského týmu. Všichni odvádějí neuvěřitelnou práci s jediným cílem… zachránit mladý život. Její ošetřování je náročné, jak po stránce léčby, tak i péče. Stále jsme doufali na zlepšení a nastartování jejího močení, které je nyní zásadní. Bohužel se tak neděje i přes masivní lékovou podporu, která je dívce podávána přístroji. Hladiny roztoků, ve kterých podáváme léky, jsme snížili na minimum, aby se co nejméně dostávala do těla další „voda“. Radujeme se z každé maličké kapky, která proteče cévkou, ale bohužel je to množství mizivé. Její tělo postupně začíná otékat hromadící zadrženou vodou, srdce i přes kyslíkovou podporu pracuje na rychlé obrátky. Tělesná teplota stoupá k závažným 39 st.C a po přikládání studených obkladů na rozpálené tělo opět klesne na svých 38 st.C. Infuzně podávané silné léky na snížení horečky mají malý efekt. Díky novému přístroji na vyšetření krve a biochemických hodnot sledujeme, jak jí každou hodinou stoupají škodlivé látky v těle v důsledku jejího poškození ledvin a téměř úplného zastavení močení. Jedinou záchranou mladé dívky by přicházela v úvahu dialýza…

Od dnešního dopoledne Kristýnka obvolává místní nemocnice vyššího typu, kde by mohl být dialyzační přístroj, který je jedinou šancí na záchranu jejího mladého života. Když už se podaří najít nemocnici v Kisii, zjišťujeme další a v Keni nejdůležitější věc… cenu za dialýzu. Dozvídáme se různé informace, voláme do jiných nemocnic a v průběhu podvečera se informace upřesňují a dávají nám reálný obraz. Cena dialyzačního setu, který by se zavedl dívce, stojí 30.000 keňských šilinků. Následná dialýza vychází okolo 15.000 keňských šilinků. Takže se dozvídáme částku 45.000 keňských šilinků. To je suma, která mnohonásobně překračuje finanční možnosti celé rodiny, příbuzenstva a vlastně většiny místních lidí. Bohužel i naše možnosti jsou omezené a tak nám asi nezbývá, než dál pokračovat v našem, asi marném, snažení o záchranu života. 

V naší české skupince vznikl nápad, zda bychom nemohli uspořádat sbírku na získání finanční částky 45.000 keňských šilinků, což je na české koruny okolo 13.000 Kč a tím bychom mohli zajistit dívce dialýzu, která je pro ni životně důležitá. Bohužel čas velmi rychle hraje proti nám…

1
2
3
4

25.8.2016

Dobré ráno, přátelé.

Dívka přežila náročnou noc a díky Vaší podpoře za chvíli vyrážíme na dlouhou cestu do Kisii. Naši sanitku - Žanetku strojíme do emergency levelu alespoň v našich možnostech. Od rána Kristýnka žhavila mobily a domlouvala logistiku dialýzy, aby vše navazovalo jedno na druhé. Jedeme do první nemocnice, kde nám u pacientky napíchnou centrál, pak si ji zase naložíme a přejíždíme do druhé nemocnice, kde by se měla provést dialýza. Držte nám palce, neboť cesta, zčásti polňačka s obrovskými výmoly a pak asfaltka, zabere téměř 2 hodiny a převoz pacienta v tomto stavu je už sám o sobě riziko, které musíme podstoupit. Pak opět budeme informovat.
 

1
2
3
4
5

25.8.2016

Dobrý den, přátelé. 
Rád bych vám napsal lepší zprávy, ale bohužel nám štěstí nepřálo...
Jakmile se dopoledne podařilo vše zorganizovat, aby na nás v obou nemocnicích čekali, vyrazili jsme na cestu. Ze Žanetky jsme cestou na asfaltce vymáčkli co šlo, za 1,5 hodiny jsme byli v Kisii. Cestu do nemocnice nám ukazoval motorkář, který ochotně naskočil na motorku a jel před námi. V soukromé nemocnici Hema Hospital na nás již čekali...aby ne, takový kravál, co dělá naše sanitka tu není opravdu častý. Cesta do nemocnice byla bez větších komplikací, saturace byla dobrá, pulzy byly stejné jako při nakládání do auta. Lékař, který měl provést zavedení centrálu, přibíhal vzápětí. Rychle jsme vyložili dívku a téměř běželi s vozíkem do třetího patra nemocnice, kdy byla dialýza. Jen jsme tam dojeli, dívka měla zástavu srdce. Okamžitě, před zraky dialyzačních pacientů, jsme zahájili resuscitaci, intubaci, napojení na kyslík a dýchání, injekce na podporu srdeční akce. Připraven byl i defibrilátor, který nám každou chvíli hodnotil situaci a doporučoval pokračovat v resuscitaci bez elektrických výbojů. Místní personál s údivem koukal, co se to děje za neskutečný "kolotoč". Ale na druhou stranu se snažili, sestry natahovaly léky, připravovaly proplach, místní lékaři pomáhali se srdeční masáží, protože je fyzicky velmi náročná pro zachraňujícího. Až následně jsme se dozvěděli, že s resuscitací nemají žádné zkušenosti, protože se prostě v Keni nedělá. O to více jsme si cenili jejich pomoci. Kristýnka v průběhu záchrany telefonicky kontaktovala JIP infekční kliniky Nemocnice Na Bulovce a ujišťovala se, zda děláme v tomto komplikovaném případě vše, co můžeme. Vedoucím lékařem JIP jí bylo potvrzeno, že více opravdu udělat nelze. Jestliže resuscitujeme přes 45 minut bez sebemenšího efektu u takto závažného stavu, můžeme vše ukončit. Ještě chvíli jsme resuscitovali, nechtěli jsme boj o život mladé dívky vzdát. Bohužel rozšířené oční zorničky byly neúprosné. Nastala smrt, kterou ani naše sebevětší snaha nemohla zvrátit. Ach jo...ta ironie osudu. S neskutečně těžkým srdcem jsme postupně dívku odpojovali ze všech přístrojů a kanyl a pomalu vše uklidili. 


Přátelé, zaskočila nás vaše obrovská solidarita, která se projevila zasíláním financí na účet, abychom mohli provést dialýzu. Přes noc se na účtu shromáždilo bez pár korun 60.000 Kč. Podle informací by ještě měly přijít další finance zítra. Za léky podávané v průběhu resuscitace jsme zaplatili jen 1.600 keňských šilinků. Jiné náklady nebyly. Takže všechny finance, které jsme od vás, přátelé, obdrželi, budeme zítra vracet zpět na vaše účty.
Opravdu velmi upřímně děkujeme za rychlou reakci a pomoc, které si nesmírně vážíme. Bohužel tentokrát jsme náš společný boj o život mladého člověka prohráli.....

1
2
3
4
5

30.8.2016

Dobrý den přátelé,
opět vás moc zdravíme z Itiba. Rád bych se ještě vrátil k nedávnému případu dívky Eunice, kterou jsme se pokoušeli s vaší pomocí zachránit, ale bohužel její onemocnění bylo silnější než naše společné snažení.
Překvapila nás obrovská solidarita, která se strhla po zveřejnění zprávy, že dívka potřebuje převoz do nemocnice a následnou dialýzu. Na to bylo nutno sehnat cca 13 tis. Kč. Během noci přišlo na bankovní účet, který jsem dal pro urychlení celé akce svůj, téměř 80 tisíc korun! To bylo doslova neuvěřitelné. Následný vývoj událostí a osud pacientky již znáte z předchozí zprávy a tak jsem se samozřejmě rozhodl všechny finance, které jsme od vás obdrželi, vrátit zpět na vaše bankovní účty. Po oznámení této skutečnosti od vás přišla řada zpráv, jak přes FB, tak přes SMS či e-mail, že si nepřejete finance vracet s tím, abychom je měli pro podobné případy, kdy jde opravdu o čas při záchraně života. 


Přátelé, ač bych vám finance opravdu nejraději vrátil, protože na účel, na který byly zaslány, nebyly nakonec použity, respektuji vaše rozhodnutí. S vedením ADRA a finanční ředitelkou ing.Mirkou Illetškovou jsme se domluvili, že na vaše přání založíme k itibskému účtu tzv. emergency podúčet s variabilním symbolem jak jinak než 155, na který dnes převedu finance vás všech, kteří nám sdělili, že si nepřejí jejich vrácení, ale ponechání pro podobné případy. Dárcům můžeme na jejich finanční dar vystavit darovací smlouvu k odpisu z daní (prosím info do e-mailu: barta.ales@seznam.cz). Všem ostatním budou dnes jejich dary vráceny zpět bankovním převodem. 
Přátelé, velmi si vážím vaší rychlé reakce na situaci a cením si rozhodnutí, které řada z vás udělala, tedy založit podúčet pro náhlé případy, kdy nebudeme muset na prvním místě řešit finance, ale zdraví pacienta. Zde v Africe je to právě naopak.


Díky vám právě vznikl účet 555 636 555 / 0300, var.symbol 155, vedený u humanitární organizace ADRA ČR. 
O výši částky i o případném čerpání v krizové situaci budeme velmi detailně informovat, abyste měli přehled, jak jsou vaše peníze využity. Ještě jednou všem moc děkujeme a vážíme si vašeho přátelství k projektu :-).


2.9.2016

Dobrý podvečer přátelé,
moc zdravíme a opět přinášíme nějaké zprávičky z naší nemocnice.
Na úvod ještě k našemu „emergency účtu“, který jsme s vaší pomocí zřídili. Jak dokončíme převod financí na „adří“ účet, budu informovat o jeho výši. Ostatní finance budou navráceny zpět zasilatelům. 
Tak a teď k aktuálním událostem. Život v Itibo se odvíjí v kolejích standardního života. Nic tak mimořádného se v posledních dnech nedělo. Naše zubní ordinace frčí na plné obrátky a do asistence se zapojuje i naše parazitoložka, pokud zrovna není vytížena ve své laboratoři. Pacienti chodí se svými potížemi od ranních hodin až do pozdních odpoledních. Naštěstí jsou dny, kdy přijdou třeba jen 3 pacienti a tak i naši stomatologové pracují na všeobecné ambulanci a starají se o pacienty na lůžku, kteří jsou přijati na infuzní nebo antibiotickou léčbu. 
Jak to vypadá s naším malým zvířecím hospodářstvím? No, jak Čenda a Čendice se ubytovali před naší terasou a dělají nám celodenně společnost, tak i prcek Mikročenda u nás tráví většinu dne a docela nás baví svými kousky a dorážením na oba dospělé psy. Legrace je, když se prcek rozeběhne a plnou silou narazí do spícího Čendy. Ten se lekne a výhružně zavrčí. Nicméně štěně to neodradí od dalšího ataku a tak pokračuje, až se staroch zvedne a znechuceně odkráčí kousek dál a lehne si pod palmu. No, zábavu tady opravdu máme. Před pár dny k nám začala chodit slepice se svými kuřaty, kterých má snad 30… pokud to není pěstounka a kuřata nejsou v pěstounské péči.


Soboty, které jsou v pracovním levelu emergency, umožňují našim lékařům a studentům procházky po okolí. Vždy se vracejí nadšeni jak místními lidmi, kteří na ně mávají a zvou je do svých chýšek, tak i přírodou, která je všude okolo. Malé čajovníkové pole v temně zelené barvě střídá exoticky vyhlížející banánovníky a avokádové stromy. Místy se prolínají s bohatě kvetoucími stromy, jejichž shluky květů na koncích větví připomínající květiny rudě oranžových tulipánů. No, příroda je zde opravdu úžasná. Jeden místní kluk, který taxikaří a vozí k nám pacienty na motorce, domluvil v nedaleké čajové továrně možnost návštěvy. A tak tým vyrazil na třech motorkách (na jedné vždy po třech, aby byla náležitě využita a to je ještě rezerva, protože není zvláštností, když za řidičem sedí ještě další 3 lidé)na exkurzi, jak se dělá čaj. Měli to i s místním odborníkem, který důsledně dohlíží na správný sušící a fermentační proces. 


Práce na ambulanci je jako vždy pro mediky a i lékaře zajímavá. Setkávají se i s případy, se kterými nemají zkušenosti z praxe v ČR a naši skvělí studenti občas vidí doslova zázraky medicíny před očima. Jako u nedávného případu, kdy k nám přišel starší muž s rozsáhlým bércovým vředem na noze. Smrad se táhl už od čekárny, jak rozmachovaná kůže a podkoží hnily. Nicméně jsme ránu statečně ošetřili a ještě se udělal stěr pro laboratoř. Proč ne, když tady máme schopnou Lenku, která nám může napovědět, jak místně rozpad léčit. Než byla hotová laboratoř, naslepo jsme na ránu nakapali injekční antibiotikum Gentamycin a provedli další ošetření. Pak jsme dostali zprávu z laborky, že podle nálezu jsme se trefili a mohl by se dostavit úspěch. Druhý den pán přišel na kontrolu a noha vypadala o pět set procent lépe. Provádíme denně převazy, rána se docela rychle vyčistila a začíná granulovat. Těšíme se z úspěchu a jsme rádi, že noha má naději na vyléčení. 


Dalším případem, který denně zaměstnává naše mediky je ležící paní ve své chýšce, nedaleko od naší nemocnice. Paní má potvrzenou rakovinu plic ve velmi pokročilém stadiu a začal se jí tvořit dekubitus (proleženina) na boku. Studenti svědomitě denně za paní docházejí domů a provádějí převazy. Bohužel, zde nemůžeme očekávat vyléčení, tak alespoň zmírňují její trápení. Ale i paliativní péče je součástí naší práce.
Jinak poklidný život na našem náměstí už podruhé poznamenal úraz způsobený rozvášněnou krávou. Přivezli k nám paní, která v předklonu sbírala kusy kukuřičných klacků a kráva ji svým rohem nabodla zadek do hloubky 10ti centimetrů, těsně vedle konečníku. Po více než dvou hodinách náročného chirurgického výkonu jsme paní ukládali na lůžko. Druhý den přišla další paní, kterou jiná kráva opět napadla a poranila ji svým rohem na stehně. Naštěstí se tentokrát tak hluboko nezabodla a poranění zasahovalo „jen“ do podkoží. 

Ještě info k pár fotkám, abych vysvětlil jejich význam… Tak, jak asi víte, den před odletem do Keni jsem si nechal na horním očním víčku vyoperovat nějaký útvar, abych měl jistotu, že nejde o nic vážného. Kamarádka oční lékařka mi víčko zašila vstřebatelným šicím materiálem, ale tak nějak se nechtěl vstřebávat, tak mi stehy odstranila naše stomatoložka. Šlo jí to skvěle. A co znamenají naši zdravotníci se šňůrami, na kterých je pověšené vyprané prádlo? No, jak se říká…humanitární mise v Itibo není žádná legrace a když není práce na ambulanci, slouží zdravotníci jako držák šňůr na věšení prádla…
Naše děvčata si jako většina předchozích nechávají od místní kadeřnice udělat africké copánky. Jak vidíte, Kristýnka se do toho pořádně obula a její fontána dosahuje pořádných rozměrů. Nicméně Lenka ji trumfla v počtu upletených copánků, kterých má na hlavě rovných 175. Když jsme viděli to množství a jejich váhu, začali jsme se bát o její krční páteř, aby si ji tou váhou nezlomila.
Čtvrteční noc nám připravila zase drama. V obrovském dešti a bouřce, která otvírala svými blesky nebe, přivezli mladého muže bez známek života. Prý sebevrah, který se oběsil. Jeli s ním více než půl hodiny, abychom mu pomohli. Ihned jsme se všichni zapojili do resuscitace, ale čas prodlení byl tak dlouhý, že asi po 30 minutách jsme naše snažení ukončili. Ach jo, zase škoda mladého života…
Včera jsme měli moc milou návštěvu z Nairobi. Na kontrolu za námi přijeli představitelé z ambasády, pan konzul Pavlita s paní a obchodní rada p. Minčev s kolegyní, která je nově na úřadě. Jejich návštěva byla pracovní, neboť nám ambasáda přispěla na vybavení rentgenového pracoviště. Do toho probíhal na porodnici porod HIV pozitivní rodičky. Pokud víme o této zdravotní komplikaci, nikdy nepodceňujeme svoji ochranu a používáme ochranné pomůcky ve velké míře. Nakonec se narodila holčička s porodní váhou 3,6 kg. O pár hodin později se opět rodilo a také se jednalo o HIV pozitivní rodičku, které se pro změnu narodil 3kg kluk. 
Tak přátelé, to je ve stručnosti pár informací z našeho života v Itibo. Mějte se krásně, zase se někdy ozveme…

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16

 4.9.2016 - modlitba Baba Yetu

Je zvykem že každá skupina lékařů a mediků navštíví během svého působení v Itibo místní kostel a bohoslužbu. Vždy jsou místní komunitou lidí vřele přijatí a prohlubují se vztahy. Letošní trio lékařů, však nic neponechalo náhodě a na tuto návštěvu se důkladně připravili a oblékli... Podívejte se sami. Zpívají ve svahilštině modlitbu Baba Yetu, což je naše modlitba Otčenáš, nebo-li modlitba Páně... Jsou úžasní a sklidili zasloužené ovace :-).


 24.9.2016 - akce medika z tohoto turnusu - Josefa Borovky na podporu našeho zdravotnického zařízení ve Velkém Šenově

Milí přátelé,
Jmenuji se Josef Borovka, pocházím z Velkého Šenova ze Šluknovského výběžku a v současnosti jsem studentem 5. ročníku Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě v Hradci králové.


Tento srpen se mi naskytla šance aktivně se zúčastnit projektu ADRA ČR – česká nemocnice Itibo v Keni. Přirozeně, má očekávání byla velká, avšak nečekal jsem, jak silně na mě projekt zapůsobí, ať už z hlediska náhledu na základní lidské hodnoty, tak i čistě z hlediska ''profesního''.


Dovolte mi, abych se s vámi podělil o příjemný zážitek z tohoto víkendu.
Jak už to tak v malých městech bývá, tak i ve Velkém Šenově se rychle rozneslo, že někdo z jejich řad vyrazil za medicínou do Afriky a tak jsem na žádost šenováků měl milou příležitost uspořádat ve spolupráci s Římskokatolickou farností ve Velkém Šenově v místním Kulturním centru besedu o mé stáži v Itibo.
Vlastní akce se konala v podvečer 24. září a předpokládal jsem, že mezi posluchači budou vesměs moji přátelé a známí. K mému velkému překvapení dorazilo zhruba 70 posluchačů všech věkových kategorií, kdy některé z posluchačů jsem ani nepoznával, což pro mě bylo velice pozitivní zprávou, hned vysvětlím proč. Jak jsem stejně zmínil na začátku besedy, byl jsem moc rád, že posluchači dorazili v takovém skvělém počtu, protože když se v dnešní době nezaujatý člověk podívá do medií, tak v drtivé většině nalezne zprávy o tzv. ''celebritách'', katastrofách, politice či jiných populárních tématech, ale o pozitivních věcech, jako je projekt Itibo, už se člověk dočte málokdy.
A tak jsem si vytyčil nelehký úkol a to v necelých třech hodinách popsat co nejdetailněji projekt Itibo a vše s ním související.


Celé povídání začalo představením projektu ADRA ČR a jeho manažera Aleše Bárty. Následovalo zhodnocení místních přírodních podmínek, odkud jsme se přesunuli k asi nejproblematičtější části a možná také nejdůležitější (mimo medicínu samotnou), a to k místnímu obyvatelstvu. Tím jsme uzavřeli nemedicínskou část besedy a dali jsme si krátkou přestávku u připraveného keňského čaje.


V medicínské části besedy jsme rozebírali nejzajímavější situace a naše pacienty v Itibu, kdy dle očekávání právě příběh naší pacientky Eunice vzbudil nejvíce emocí. Musím přiznat, že vyprávění o všech těchto lidech a vzpomínkách pro mě bylo nádhernou příležitostí se alespoň ve vzpomínkách vrátit do Itibo mezi naše pacienty.
Závěrem besedy jsem obdržel mnoho otázek, což považuji za skvělou zpětnou vazbu a zároveň přesvědčení, že návštěvníky této akce projekt české nemocnice v Itibo opravdu zaujal.


Toto se potvrdilo, když jsem zjistil, že částka vybraná na podporu projektu čítala neuvěřitelných 12 150 Kč, které posluchači věnovali na účet Itibo + 5 250 Kč za prodej benefičního kalendáře 2017. Všem dárcům tímto znovu děkuji, stejně tak Římskokatolické farnosti ve Velkém Šenově, která celou tuto besedu zorganizovala a tak pomohla šířit povědomí o tomto skvělém projektu.