Upravit stránku

Cesta srpen - září 2014

Představení týmu

Parta lékařů a spolupracovníků

Josef Kubášek, MUDr. Boris Oniščenko, MDDr. Radek Hippmann, MUDr. Katka Koudelková a ostatní přátelé na návštevě

Zprávy

22.8.2014
Dobrý večer, přátelé. Opět pár zpráv z Itiba...
Měli jsme zde od našeho společného příjezdu do Itiba milou návštěvu na několik dní, naši kamarádku a přítelkyní HanuKlučarovou, která nám dělala skvělou společnost :-). Včera odcestovala zpět do Nairobi autobusem a my jsme si mysleli, že budeme mít opět poklidný večer. Chyba...mýlili jsme se. Přivezli mladou paní, která se rozhodla, že u nás porodí své druhé dítě. Jenže nic nebylo jednoduché. Při vyšetření mělo dítě jednu nohu do vchodu, druhou pokrčenou - konec pánevní neúplný (nožka). Kontrakce po chvíli skončily, voda praskla. Rozhodli jsme se že rodičku raději převezeme do vzdálené nemocnice v Nyamiře. Rychle jsme připravili auto, vzali si několik věcí, kdybychom museli rodit cestou, v duchu se ale modlili, aby toto nenastalo, ještě zkontrolovali srdeční ozvy dítěte a na majáky a sirénu vyrazili po rozbité polňačce do nemocnice. Před příjezdem do nemocnice už byl vidět pupečník a tak jsme ještě přidali na rychlosti naší houkající všemi světly, majáky a stroboskopy blikající sanitky Žanetky. Naštěstí v nemocnici šlo vše ráz na ráz... Už na nás čekali s vozíkem, rychle na vyšetřovnu, pak na porodní sál a rodíme... Pupečník přestal pulzovat, dítěti šlo o život. Vteřiny běžely, nervozita byla jak u nás tak i místní sestry, která vedla porod. Ostrá slova a křik na kroutící se rodičku vybízel k vyvíjení tlaku. Vidíme nožičku, pupečník vylézá stále víc. Daří se vytáhnout druhou nožku a pak se vytahuje dítě po hlavu, která se na chvíli zablokuje v porodních cestách. Naštěstí se uvolňuje. Dítě je doslova hadrové, nedýchá. Rychle společně zahajujeme dýchání, kyslík atd. Naštěstí slavíme úspěch a prcek se chytá. Podle zkušené místní sestry v nemocnici to bylo hlavně o štěstí, než o rozumu. Bylo to doslova o fous, už jen to, že kdybychom se zpozdili s příjezdem třeba o pět minut, rodili bychom v autě a i to, že dítě rychle začalo dýchat. No, tak spokojeni, trochu vyčerpáni, jsme se vraceli na naší základnu...domeček v Itibo, kde nás čekala skvělá večeře, kterou uvařil Pepík - čína s oříšky a rýží :-).

Dnešní den začal poklidným ránem. Sluníčko svítilo, Čenda se spokojeně povaloval pod vzrostlým oleandrem a užíval si naší společnosti. Ambulance zela prázdnotou a ani na zubním nebyl žádný zájemce o sanaci svého chrupu. Okolo půl jedenácté prosvištěla velikou rychlostí okolo naší terasy ve směru k ambulanci motorka s dvěma lidmi, držícími dítě. Joseph volá, že je tam emergency. Rychle se všichni aktivujeme a chvátáme na ambulanci. Dítě už je na našem chir.sálku. Pár vteřin nám trvá, než se zorientujeme, co se vlastně děje. Po celém těle dítěte jsou žihadla a plno včel ještě visí zadečky na těle. Diagnóza je více než jasná. Dítě jde o život, mnohočetné pobodání včelami. Rychle napichujeme žílu, podáváme léky, kyslík, připravujeme pro případ dalších komplikací intubaci atd. Mezitím naši lékaři odstraňují zabodaná žihadla. Jen na hlavičce jich je přes stovku, více než 150 na břiše, celkem přes 500!!! Stav opakovaně telefonicky konzultujeme s ARO Pardubice, MUDr. Jaroslav Záveský, který nám poskytuje cenné rady. V podstatě jsme postupovali stejně jako u nás v ČR s podáváním léků a dalších podpůrných prostředků. Jen jsme nemohli dítě uvést do umělého spánku a napojit na řízenou plicní ventilaci. Naše ARO lékařka Katka a my jsme měli plné ruce práce. Boj o život trval od půl jedenácté dopoledne do půl čtvrté. Téměř hodinová resuscitace s intubací a podáváním mnoha léků byla na závěr neúspěšná...bohužel.

Až následně jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo. Rodina chodila někde v lese s dítětem. Byl tam obrovský roj divokých včel. Údajně téměř hodinu nevěděli o dítěti, až jej začali shánět a zjistili, že pod tisíci rozzuřenými včelami leží na zemi jejich dítě. Matka a příbuzný se vrhli do roje a snažili se dítě z něj dostat. Sami při tom dostali desítky žihadel. Na cestě sehnali motorku a rychle k nám přijeli. 

My jsme počítali odhadem množství vpichů, průměrnou dávku jedu na včelu a váhu dítěte a vyšlo nám, že holčička dostala dvacetinásobnou smrtelnou dávku v obrovském množství jedu, které by byla schopna přežít. Bohužel, naše možnosti jsou zde omezené, ale mnohdy je příroda silnější, než jakékoliv léky a přístroje, které máme k dispozici. S tím se musíme smířit a jít dál...

23.8.2014
Dnešní noc byla opět dramatická. Okolo čtvrté hodiny ranní troubí motorka u brány. Strážný otevírá a zajíždějí až před ambulanci. Po chvíli pro nás přibíhá Nčoči...rychle na ambulanci. Chlapec 13 let nedýchá... Napojujeme monitor, intubujeme, dýcháme, masírujeme srdce. Snažíme se napíchnout žílu, ale už nemáme možnost. Oči jsou v mydriáze. Pak se dozvídáme, že okolo druhé hodiny ranní chlapec mluvil zmateně, usnul. Za další dvě hodiny se jej snažili probudit, ale marně a tak ho naložili na motorku a rychle jeli k nám. Bohužel, naše intervence už vzhledem k časovému prodlení byla marná. Další šok byl, když jsme v chlapci poznali našeho mladého pacienta, kterého jsme v červenci léčili s lékaři Kristýnou Herrmannovou Milanem Trojánkem a našimi mediky Silvie Rodrová, Dominika Vyhnánková. Měli jsme v plánu, že v lednu sem přijede zkušená kardio lékařka Kamila Blechová s ultrazvukem a kluka důkladně vyšetří, nad rámec možných vyšetření nemocnice 5.levelu. Bohužel se už tak nestane...

25.8.2014
Dobrý den, přátelé. Moc zdravíme z Itiba. Máme tady šílenou bouřku, blesky létají přes celé nebe a strašně leje. Samozřejmě nejde proud a tak se nám postupně vše vybíjí. Jen v rychlosti přikládám pár fotek z naší práce. Pán měl 15 let na boku hrudníku útvar, který se mu opakovaně plnil (cysta) a zase splaskával. Udělali jsme chir.zákrok a odstranili jej. Příští úterý vyndáváme stehy a rána krásně zhojila :-). Mějte se pěkně

27.8.2014
Desetiletý chlapec si mačetou usekl část prstu... Po dvou hodinách oper.výkonu dopadl prst celkem dobře. No a odpoledne jsme pokračovali... dívka se nohou napíchla na větev, když lezla na strom

29.8.2014
Přátelé, tak se nám JIPka pomalu šine ke konci. No, ještě samozřejmě je nutné sehnat nějaké přístroje...monitory vitálních funkcí, odsávačku, kyslíkový přístroj a nějaké drobnosti, ale snad se nám povede vše do ledna vybavit, abychom mohli zahájit zkušební provoz s Dr. Kamila Blechová Dr. Karolína Chmielová a našimi mediky :-)

9.9.2014
Přátelé, moc vám všem děkuji za přání, která mě hodně potěšila :-). Jsem rád, že mám tolik kamarádů a přátel, kterých si moc vážím :-). V Itibo pro mě připravili Kubášek Josef, Dr.Radek Hippmann, p.Hippmannová, p.ing.Hippmann, Dr. Boris Oniščenko, Dr. Katka Koudelková, Jakub Zahradníček, Dana Malášková, p.Malášková, p.Malášek překvapení, o kterém jsem neměl ani tušení. Plánovali to už v ČR a opravdu to stálo za to :-) :-). Ještě jednou všem moc děkuji :-) :-).

16.9.2014
Tak už jsme sbaleni a v hotelu Ole Sereni čekáme na odpoledne pak večer letíme domůůů. Už se těším :-). Držte nám palce,ať nás nezavřou na hranicích:-). Při bezp.prohlídce v hotelu se mě ptali, co to máme zabalené v dece. Z legrace jsem řekl, že mrtvé tělo, ale bez problémů...je čerstvé. Moc to nepochopili a už jsme museli na rentgen s balíkem :-). Na letišti to asi nebudu opakovat :-)

18.9.2014
Tak jsme v pořádku doletěli domů :-). V Nairobi na letišti bez problémů, jen na imigračním pána zarazil můj pas, který je kromě dvou stránek zcela polepený vízy do Keni. Ale vysvětlení, že mám na starost nemocnici a moc se mi tam líbí stačilo, aby se usmál a popřál pěkný let.
Samotný let do Bruselu byl v poklidu. Pak jsem se jal vyhledat WC na letišti a hned jsem byl vrácen do evropské reality, kdy uklízečka doslova řvala na jednu paní, aby nechodila na záchod, že je umytý...Vítej v Evropě, zlatá Afrika v tomto :-). Na letišti v Praze byl velmi milý celník, samozřejmě nás hned odchytl, ač jsem se snažil tvářit, jako že tam nejsem :-). Asi špatně, musím víc trénovat :-). Ptal se, odkud letíme..."až od hranic s Ugandou, to víte, dlouhý let...", co vezete? "ále, jen nějaké dárky pro kamarády a nějaké zdrav.vybavení zpět"... a co je v té dece..."jen pár dřevěných masek, nic cenného"...a v té bedně?..."jen naše oblečení, abychom v kufru měli prostor na dárky"...ahaaaa, no a jaký to tam v Africe je?... "fakt drsný, to víte, skoro konec světa, samé nemoce"... tak běžte a hodně štěstí..."děkujeme, víte, měl jsem připravenou řeč co vezu v té dece"...jooo? ..."no, že je tam mrtvé tělo, ale nebojte, je čerstvé".... to ani nechci slyšet, to mi ani neříkejte...smích . Tak toto byla naše komunikace s milým celníkem :-)