Upravit stránku

Cesta říjen - listopad 2016

Představení týmu

 

MUDr. David Marx, Ph.D., proděkan pro studium a výuku na 3. lékařské fakultě UK Praha a MUDr. Denisa Mlčochová a studenti 3.LF UK v Praze - Tereza Ochotná, Petr Hanák, Mirek Špičák, Jakub Kácha, Marie Salajková

Zprávy

15.10.2016

Dobrý den, přátelé.


Tak se opět ozýváme z rovníkové Afriky. Před pár dny (7.10.) odletěla druhá skupinka našich zdravotníků z Keni domů. Zanechali po sobě, během svého pobytu, poměrně velkou stopu v Itibské nemocnici. Řada pacientů bude na jejich přítomnost v dobrém vzpomínat a to nejen z důvodů vyléčených akutních neduhů, které je trápily, ale i ulevili několika pacientům, kteří měli své potíže mnohaleté a poměrně hodně je obtěžovaly v životním komfortu (myslím tím operační výkony, které jsem popisoval v předchozích zprávách). Rovněž výrazně posunuli operativu na vyšší úroveň svým chirurgickým a anesteziologickým uměním a zkušenostmi. Moc jim za to děkuji.
Jejich přítomnost vystřídala nová skupinka studentů medicíny, historicky první tým složený pouze ze studentů a lékařů 3. Lékařské Fakulty Univerzity Karlovy. Tímto jsme nastartovali novou spolupráci, která, jak doufám, bude mít dlouhého trvání a vzájemný přínos pro obě strany. 


Jak už to tak bývá s africkou ironií, když zde byl tým zkušených chirurgů a anesteziologů, nedělo se nic tak zásadního a závažného, co se týká traumatologických stavů. Jen co jsme přijeli do Itiba s touto novou skupinou odvážných studentů a lékařů, přišla paní, které se nešťastnou náhodou omotal provaz okolo palce levé ruky. No, na tom by nebylo až tak nic zvláštního, kdyby na druhém konci špagátu nebyla splašená kráva, která jí trhnutím amputovala větší část prvního článku prstu. Ač unaveni po dlouhé, mnohahodinové cestě z Nairobi, vydali jsme se paní operovat a nějak to napravit, jak to jen půjde. Se zkušeným studentem medicíny, který asistoval, jsme částečně zkrátili kost a odstranili i měkké tkáně, abychom si vytvořili lalok, kterým následně překryly ztrátové poranění. Zhruba polovinu času operačního výkonu nám zabralo stavění krvácení a štípání kosti, neboť prsty, jak jistě víte, jsou silně prokrveny a kost musí mít oblý tvar a nesmí mít žádné ostré okraje, aby nedošlo k opakovanému traumatizování překrývající tkáně. Po téměř dvou hodinách jsme byli hotovi a paní odcházela vcelku spokojena i bez části svého těla. Další tři dny běžely v takovém relativně klidném tempu. Běžní pacienti na běžné africké ambulanci. Současně jsme se chystali odvážet ve středu našeho jednoho lékaře, MUDr. Marxe, do 100 km vzdáleného města Kisumu na letiště, odkud měl navečer odlétat do Nairobi. Ráno jsme si přivstali a plánovali časný odjezd. Nicméně jsme se zdrželi, udělali ještě převaz rány a pomalu se chystali zamknout domeček a odjíždět. Najednou na nás někdo křičí, že vezou úraz. Tak jsme se vydali na ambulanci, abychom zjistili, co se děje. V tu chvíli už byl v Itibo poměrně velký chaos. Lidí přibíhali a jeden křičel přes druhého. Nějaké ženy se hroutily na trávníku a bědovali. Jeden křičel přes druhého, že se nedaleko od nás stala nehoda, nákladní auto plně naložené dřevem spadlo ze srázu a je tam mnoho zraněných. Rychle jsme se svolali a otevírali všechny ambulance. První muž, kterého přivezli nějakým autem, byl ve vážném stavu. Držel se za břicho a sténal. Rychle jsme ho uložili na druhou ambulanci, kde děláme převazy a začali ho svlékat. V podstatě na něm nebylo nic moc, měl malou oděrku vpravo pod žebry. O to je vážnější diagnóza. Ve spěchu jsme si rozdělili studenty a řekli, kde kdo bude. Vzápětí přijelo další troubící auto, z jehož korby vynášejí dalšího zraněného. Ten směřoval na ambulanci číslo jedna, kde byl již připravený Dr.Marx se svými dvěma studenty. Zde se jednalo o zranění obličeje a dále měl závažnou zlomeninu stehenní kosti, která byla úrazem zkrácená a ve stehnu tvořila velikou bouli s narůstajícím krvácením do okolí. Já jsem pracoval s Dr. Denisou a studenty na našem prvním pacientovi, který se zhoršoval minutu po minutě. Rychle jsme napichovali kanyly do obou rukou, abychom si zajistili žilní přístup do již téměř zkolabovaného oběhu. Další z našeho týmu běžel na JIP, aby přivezl pohotovostní vozík s monitorem, léky na resuscitaci a dalšími potřebami pro závažné a život ohrožující stavy. Jak s vozíkem přijel na ambulanci, vypadl elektrický proud, takže nám byl monitor a další elektrické přístroje k ničemu. Mladý muž po cca 5 minutách již přestával reagovat a jeho dýchání téměř nebylo znatelné. Zaintubovali jsme ho a dýchali přes Ambu-Vac. Na první ambulanci mezitím intenzivně ošetřoval tým těžce zraněného muže se zlomeninou stehenní kosti a úrazem obličeje. Rychle jsme se všichni připravovali na příjem dalších zraněných, ale vzhledem k tomu, že informace byly velmi chaotické, vyjel jsem s jedním medikem na místo nehody. Už když jsme přijížděli, viděli jsme při cestě desítky, možná stovky lidí, kteří tam také směřují. Velké nákladní auto leželo na boku mezi čajovníky na srázu a u toho obrovská vyklopená hromada dřeva. Rychle jsme se ptali, zda pod autem, či dřevem jsou další lidé. Prý byli ještě dva nehodou postiženi, ale jako zázrakem se jim skoro nic nestalo. Jedním z těch šťastných bylo malé dítě, které vytahovali zpod auta, bez zranění. Mělo neuvěřitelné štěstí. Tak jsme se opět rychle, na sirénu a majáky vraceli zpět do nemocnice, kde jsme pokračovali v záchraně zraněných. U našeho pacienta se stav stále zhoršoval. Břicho narůstalo přímo před očima z velmi závažného poranění jater. Organizovali jsme urgentní převozy do nemocnice v Nyamira. Našeho pacienta odvážíme jako prvního, pro druhého, který měl zlomeninu stehenní kosti a další poranění, voláme sanitku z nemocnice. Nikdo neví, kdy přijede… Cesta byla dost dramatická. Naše sanitka skákala ve vymletých dírách od dešťů nahoru a dolů. Infuzní lahve lítaly ze strany na stranu, až vypadl z jedné infuzní set a všechny vzadu pokropil. No, jízda se zaintubovaným pacientem, dvěma infuzemi a dalšími pomůckami je velké dobrodružství v Africe. Do nemocnice jsme se doslova přiřítili. Rychle jsme předali pacienta s tím, že musí okamžitě na operační sál k operaci, jinak zemře. Jejich klid byl šílený… Nic se nedělo. My se mezitím opět na majáky a sirénu, s rozdrážděnou Žanetkou, rychle vraceli zpět do naší nemocnice, na případný převoz druhého pacienta. Kousek před Itibem jsme potkali blikající sanitku, která již uháněla k místu, ze kterého jsme se vraceli. Takže převoz do nemocnice zajišťovaný místní zdravotní službou zafungoval. Bohužel jsme se pak dozvěděli, že náš mladý pacient zemřel po chvíli, co jsme ho přivezli. Druhý prý má šanci. 


Tak přátelé, když se daří, tak se daří. Následně, když se vše zklidnilo, uklidili jsme všechny ambulanci, doplnili vypotřebovaný zdravotnický materiál a léky, které jsme v průběhu této mimořádné události vypotřebovali, sedli jsme si dost vyčerpaní na terasu. Naši studenti se zachovali zcela profesionálně i v této vypjaté situaci, kterou nikdo z nich ještě nikdy nezažil. Nezpanikařili, nezmatkovali a rychle reagovali na příkazy a žádosti o léky, nebo další vybavení. Lékaři fungovali skvěle. Organizace převozu a intenzivní péče byla z naší strany zvládnutá, jak nejlépe v našich podmínkách byla možná. No, byla to zase po dlouhé době dost šílená situace, která nás v Itibo zastihla. Ale někde někdo musel zafungovat, že jsme neodjeli na čas, ale zůstali o více než hodinu déle a mohli tak poskytovat pomoc zraněným. 


Do Kisumu jsme dojeli v odpoledních hodinách, stihli jsme pozdní oběd a v pořádku a na čas odvezli lékaře na jeho letadlo. Raději jsme neriskovali cestu po tmě zpět do Itiba a tak jsme zůstali na noc v hotelu. Ráno jsme ještě v místní lékárně nakoupili zdravotnický materiál a nějaké léky, dokoupili zásoby potravin a odjeli domů. 
Tak přátelé, tolik z našich pár dnů, které jsme společně zde strávili s třetí skupinou v pořadí, příznačně z 3.LF UK Praha. Doufám, že se nám podobná dramata již vyhnou, ale pokud ne, nebojím se s takovým skvělým týmem zvládnout podobné situace.


Mějte se krásně, s pozdravem od rovníku….Aleš


Zprávy

30.10.2016

Dobrý večer, přátelé.

Moc zdravíme z naší malé nemocnice v Itibo. Opět přinášíme pár zpráviček z našeho dění. Jak jsem psal v předchozí zprávě, zdržením v důsledku závažné nehody nákladního auta, přijeli jsme do Kisumu poměrně pozdě. S naším lékařem a proděkanem 3.LF UK Praha, Dr.Davidem Marxem jsme se rozloučili a předali ho k letu do Nairobi. Ještě před ubytováním v hotelu, zajeli jsme na vyhlídku k jezeru a kochali se nádherným západem slunce. Rozhodli jsme se využít čas a naší brzkou ranní přítomnost v Kisumu a tak jsme si ráno hodně přivstali a ještě za tmy vyrazili k jezeru. Není to nijak daleko, možná takové 3 km. Tam již přicházeli místní turističtí průvodci a kormidelníci malých dřevěných loďek. My jsme si jednoho z nich najali a vyrazili na jezero. Co vám mám povídat...východ slunce, kýč jako bič. Spousta ptáků, koupajících se hrochů poměrně blízko lodičky, nádherné svítání a rozbřesk nového dne na jezeru se siluetami vracejících se rybářů na svých bárkách s nočními úlovky. Po návštěvě rybářské vesnice jsme se vrátili do hotelu na snídani a pak už začal náš pravidelný program. Nakoupit v lékárně léky, infuzní roztoky a další potřeby do ambulance, zastavit se v obchodním domě v Nakumatu a dokoupit potraviny a další potřeby do rekonstruované ambulance a JIP. No a rychle zpět do Itiba, za našimi pacienty. V průběhu pár dní se na ambulancích vystřídalo poměrně hodně nemocných se svými neduhy. Tradičně přicházeli pacienti s interními potížemi, děti s kašlíčky a rýmičkou, alergie, brucelózy, kterých je zde poměrně hodně, bolestmi břicha a tyfem. Sem tam i nějaký ten "čerstvý" úraz. Také jsme ještě trošku dávali dohromady starší paní, kterou jsme operovali s chirurgickým týmem druhé skupiny. V důsledku svého bujného a také notně těžkého poprsí, se jí na několika místech lehce "rozjela" jizva na hrudníku. Takže jsme nově okrvili (ořízli v anestezii okraje rány) okraje několika ran a znovu je sešili.

V dalším dni večer, přivezli dopravní nehodu - srážku, motorky a opilého muže. Oba byli zalití krví v obličeji a chvíli nám trvalo, než jsme vyhodnotili situaci, zajistili žíly a napojili infuze. Pak jsme začali připravovat operační sál na revize a ošetření ran u obou zraněných. Mladý, osmnáctiletý řidič motorky měl otřes mozku a velké zranění kůže nad pravým okem s jeho zhmožděním. Naštěstí kosti vydržely a tak výkon byl hlavně o důkladné revizi, podvázání krvácejících cév a sešití rány v několika vnitřních vrstvách a jedné kožní. Druhý muž, silně opilý, naštěstí neagresivní, měl poměrně rozsáhlé zranění dolního rtu s jeho lacerací, další dvě rány na horním rtu a u nosu a pak na čele. Na levé paži měl silně krvácející hlubokou ránu, zasahující až do svalu. No, výkon byl poměrně složitý, zdlouhavý a tak jsme nakonec odcházeli z operačního sálu po druhé hodině ranní. Další, ve výčtu našich "krvavých" poranění, byl opět opilý muž, kterého večer napadl pes a poměrně hodně mu roztrhl lýtko.

Dnes jsme zase 3 hodiny operovali mladou ženu, kterou napadl její manžel mačetou. Ona se bránila a mačetu sevřela v ruce. On zatáhl...měla přetnutou šlachu třetího prstu a pořezané další tři prsty. Revize a "lovení" přetnuté šlachy zabralo nejvíce času. Jeden konec ustřelil téměř až do dlaně a druhý ne a ne najít. Nakonec jsme museli 3/4 prstu otevřít jako konzervu a vylovit druhý konec. Následně je pozašívat dohromady. Zadařilo se a tak jsme okolo 15.30h odcházeli ze sálu na oběd.

Naši studenti, v čele s doktorkou Denisou nyní běhají okolo mladé dívky s tyfem, kterou máme od včerejšího dne na infuzích, antibioticích a dalších medikamentech. V noci, službu konající tým rodil dvojčata, dopoledne asistovali u potratu, ošetřovali dítě s mononukleózou a další se svrabem. No, přátelé, jak vidíte, pestrost případů a nemocí našich pacientů je velká. Pro všechny je to dobrá škola v ošetřování zraněných a nemocných, kdy nemáte evropské vybavení, zobrazovací metody, kompletní laboratoř a evropsky dosažitelné léky. Zde musíme neustále improvizovat, nahrazovat drahé a velmi účinné léky méně účinnými, které jsou dostupné v Africe a i přesto se snažit našim pacientům pomoci. To je ta pravá africká medicína, založená na zkušenostech, vědomostech a selském rozumu, nezatížená byrokracií a mnohdy zbytečným papírováním, které občas překrývá i samotného pacienta. Přátelé...Deniso Mlčochová, Mira Špičák, Jakube Kácho, Terezko Ochotná, Maruško Salajková a Petře Hanáku, děkuji vám za vaši odvedenou práci v Itibo. Spolupráce s vámi byla skvělá. David Marx...Davide Marxi, měli jsme "dobrou ruku" při výběrovém řízení a těším se na další spolupráci s 3.LF UK Praha. Pilotní tým vše zvládl na výbornou :-).

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18