Upravit stránku

Cesta červen - červenec 2013

Tým zdravotníků

  • MUDr. Karolína Vízková
  • MUDr. Radek Hippmann, PhD.
  • MUDr. Karolína Chmielová

Fotogalerie z cesty


Zpráva č. 1 ze dne 4.7.2013

Dobrý den, přátelé.

Tak vás opět zdravíme od rovníku J. Konečně se nám podařilo aktivovat internet a můžeme posílat zprávy z našeho itibska J.

Den po mém příletu do Nairobi přiletěla skupinka lékařů, ostřílených dobrodruhů,pro které Itibo není neznámé. Stomatolog Radek Hippmann z Motola, má už pomyslný čtvrtý zářez na pažbě v návštěvnosti kenského zařízení. Pro doktorku Karolínu Chmielovou – ARO specializace , rovněž z Motola a doktorku Karolínu Vízkovou s interní specializací z nemocnice v Neratovicích, je toto druhá cesta do Itiba.

Tým přiletěl v časných ranních hodinách a už odpoledne téhož dne, jsme se po nakoupení potravin ve velkém obchodaku, vypravili na dlouhou , mnohahodinovou cestu do Itiba. Mylně jsme se domnívali, že cesta na Naivashu, Nakuru, Kericho a nakonec Ikonge a Itibo bude v dobrém stavu, protože její oprava už trvá více než rok. Druhá polovina úseku byla dost hrozná. Naše Žanetka se bravurně vyhýbala dírám (jak říká naše kamarádka Dana z Nairobi…“to je díra, že by se tam schoval černoch i s kolem…“), někdy ale neměla na výběr a téměř po nápravu zahučela do výmolu a zase z něj lehkostí svých třech tun ladně vyklouzla J. Do Itiba jsme přijeli až v nočních hodinách. No, po otevření našeho domku, který byl více než 3 měsíce uzavřený, jsme zjistili, že až tak prázdný nebyl. Měli jsme návštěvu myši, která si pochutnávala na bramborových knedlících v prášku, některých instantních polévkách (byla gurmánka, vybírala si slepicí, jarní a francouzskou …) a dalších našich potravinách. Tak jsme uklidili nejnutnější a unaveni šli spát s tím, že ráno začne pořádný generální úklid.

Probudili jsme se do krásného , sluníčkem zalitého dne a za pořádného štěbetání ptáků jsme posnídali a začali uklízet. Škody, které nám myš způsobila, byly větší, než se zdálo. Mnoho potravin skončilo v koši. Nu což, alespon jsme udělali pořádnou inventuru J. Kája chtěla připravit oběd a zapnula elektrickou plotýnku na sporáku…ozvala se rána a NIC! Sporák je v háji. Odpoledne přišel náš zdravotník Joseph s tím, že je na porodnici porod a zda mu nemůžeme pomoci. Radek tedy sundal úklidové rukavice, oblékl operační oblečení a za chvíli odrodil krásnou holčičku. Jako by se nechumelilo, zase se převlékl do pracovního a pokračoval v úklidu myší zkázy. Joooo, takové tady máme odborníky J J. Myš jsme nenašli. To nás vedlo k přesvědčeni, že už v domku není. Navečer přivezli dopravní nehodu. Při pádu z motorky se zranila matka s dítětem. Maminka byla „jen“ potlučená, ale dítě mělo velkou tržnou ránu na čele až na kost a tak jsme tak trochu předčasně a neplánovaně aktivovali chirurgický sál a vyšívali. Oba jsme hospitalizovali na lůžku, abychom je měli alespon 24 hodin pod kontrolou.

V neděli náš úklid dopoledne pokračoval a pořád nám vrtalo hlavou, co že se stalo s naším sporákem. Když jsme ho odtáhli, už jsme věděli. Všechny kabely byly ukousané a na jejich koncích byl jen rozteklý příškvar zbytků drátů, které zkratovaly. No a pak to přišlo…uslyšeli jsme uvnitř sporáku hluk. Myš je tam! Tak začala naše mobilizace. Radek se vyzbrojil koštětem, holky videokamerou, aby zachytily okamžiky lovu vetřelce a já jsem si lehl na sporák a pomalu odšroubovával zadní víko. Myš vzala do zaječích a zmateně pobíhala po kuchyni, pronásledována útoky koštěte. Nakonec zalezla k motoru ledničky. Odchytový tým se tedy přesunul do chodby a nyní již vyzbrojen násadou od koštěte a hráběmi (stále pod přísným okem videokamery J), vidouc, s čím má tu čest – pořádná krysa velikosti menší kočky (j´´ooo, v Africe je všechno velké J J J) se opět jal eliminovat vetřelce. Myš ale kličkovala a nakonec utekla ven pootevřenými dveřmi. Tak jsme si oddechli, že máme konečně klid.

Opět jsme ulehli do svých postelí okolo 23h a doufali, že bude klidná noc. Okolo 4 hodiny ranní na okno ˇtuká náš noční hlídač Nčoči s tím, že je porod. Radek se hrdě přihlásil a odchází na porodnici a my spokojeně spíme dál J. Až ráno se dozvídáme, že vlastně byly porody dva a téměř současně. Takže to měli s Elizabeth pořádně napilno. Dopoledne na ambulanci je celkem klidné, sem tam nějaký pacient, nic vážného, až na mladou ženu, která je HIV + a po těle má mnohočetné abscesy a Kaposiho sarkom, což je průvodní jev AIDS. Paradoxem je, že o svém nakažení nebezpečným virem nevěděla a až nyní se laboratorně otestovala.

Následující noc úplně přesně neprobíhala podle našich představ. Ve svém pokoji jsem uslyšel okolo 4 hodiny ranní šramot. Hned mě napadlo, že je tam zase myš. Představa pobíhající krysy, téměř velikosti jezevce mě aktivovala k průzkumu. Pak bylo jasno, zase krysa a utekla do chodby. Okamžitě aktivuji zbytek týmu a vydáváme se na krvelačnou výpravu. Nebudu to už protahovat, tentokrát jsme se vybavili ještě účinnějšími zbraněmi a nakonec ji dostali J J. Vítězství bylo naše J. Konec noci jsme už v klidu dospali

Pokračování příště.

Zpráva č. 2 ze dne 5.7.2013

Dobrý den, přátelé. Tak se vám opět hlásíme s našimi zprávičkami. Pokusím se dohnat skluz, který zatím v tomto máme…

Takže, o úspěšném lovu na krysu jsme psali, ale až druhý den ráno jsme zjistili, že v zápalu boje a naší snahy o „přišpendlení“ vetřelce k zemi hráběmi a dřevěnou násadou od koštěte, jsme i my sami přišli k drobným úhonám. Radek měl zhmožděné prsty na noze, já několik šlinců na lýtku. Občas totiž myška zabrousila pekelně blízko našim nohám a to se nerozlišovalo, kam rána padne JJ.Taková to byla akce J. Ale už je vše v pohodě J.

Středa pod rovníkem se odehrávala vcelku klidném tempu. Je znát na návštěvnosti pacientů, že se ochladilo a ani místním se moc nechce nikam chodit. Ale i přesto jsme měli několik zajímavých případů. Například jsme ošetřovali mladou ženu s hnisavými prsy. Před třemi dny přestala kojit a podkožně se jí vytvořily velké hnisavé ragády. Odpoledne přinesli malé dítě s alergickou reakcí po potření obličeje jedovatou šťávou z rostliny. Dítě mělo tak velký otok, že nebylo schopno otevřít oči a na kůži mělo místy puchýře jako od opaření. Injekčně podaný Dithiaden a lokální léčba skvěle zafungovala a stav se postupně zlepšoval.

Další případ, který přivezli na motorce a který je u nás stále hospitalizovaný, byl mladý kluk, 23 let, ve zbídačeném stavu, těžce dehydrovaný a téměř nereagující na podněty. Jeho tělo vypadalo, jako při prohlížení fotek ze Somálska. Místo břicha byla jen zející proláklina, která byla prohmatná až na vyšetřující lůžko. Jeho kůže na břiše, při tzv. kožní řase, ještě nějakou chvíli stála v pozoru. Chlapce jsme napíchli na dvě infuze a pomalu zavodňovali i s Glukózou, udělali některá vyšetření a naštěstí i jeho test na HIV byl negativní. Pomalu se dává dohromady, ale ještě se nechystáme k propuštění.

Okolo 20h večer , když sedíme na terase našeho domku a večeříme, projela branou motorka se skučící ženou. Tak jsme si tipovali, co se asi děje a hned se šli podívat. Paní okolo 35 let, jako spolujezdec havarovala na motorce. Vcelku na ní nic moc nebylo, ale levou nohu nemohla v koleni narovnat. Sebemenší pokus o vyšetření kolene, byl provázený jejím křikem a výrazem velké bolesti. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o laterální luxaci čéšky, která bránila narovnání nohy a způsobovala veliké bolesti. Paní jsme podali žilně analgetika a začali vytvářet scénáře ošetření. První z nich byl odvoz do Nyamira Hospital, kde by ale nedostala žádnou adekvátní péči, mnohdy tam není ani lékař a natož anesteziolog, který by ji na repozici přispal. Představa, že paní vezeme přes obrovské výmoly do 30km vzdálené nemocnice, tak se nám téměř zježily vlasy. Její utrpení by bylo strašné s každým výmolem na hliněné polňačce. Druhá varianta byla, využít zkušeností naší ARO lékařky Karolínky, paní uspat a repozici udělat u nás. Třetí varianta nebyla J. Tak jsme rozhodnutí nechali na paní samotné. Elizabeth, naše místní sestra, jí vše vysvětlila a paní bez váhání řekla, že chce ošetřit u nás J. Tak jsme postupně připravovali pacientku na celkovou anestézii, pomůcky pro její podání a taky všechny nástroje a přístroje pro případ nějaké komplikace. Radek otestoval kvalitu sání odsávačky, připravil laryngoskop, intubační kanyly, holky zase řadu ampulí s léky pro anestézii i pro případné komplikace atd. Asi za necelou hodinu jsme šli na věc. Elizabeth, která ještě takovou věc v reálu neviděla, stála v koutku a s údivem pozorovala. Paní jsme přemístili na chirurgický sál a Karolínka ji uvedla do krásné a klidné celkové anestézie. Naše internistka Kája ,podle pokynů aplikovala do žíly medikaci . My jsme si předem s Radkem řekli, co a jak bude, jakmile dostaneme povolení od ARA J . Povolení k akci máme J…paní přetáčíme na záda a Radek fixuje stehno nad kolenem. Já zase v hyperextenzi a protitahu v pravém úhlu nohu pomalu, ale intenzivně vytahuji. Pak reponujeme patellu do správné polohy a bez jakéhokoliv odporu nohu natahujeme. Naše diagnóza bez RTG byla správná J. Ještě důkladně vyšetřujeme koleno, vazy, stabilitu a kosti. Nikde se nic nezdá, že by bylo zlomené a koleno je taky stabilní. No, ale ted přichází na řadu fixace , aby paní nehýbala s nohou a měla ji nataženou. Elizabeth volá na nočního hlídače Nčočiho, že potřebujeme kousek prkna a vysvětluje mu, jak velké. Všichni jsme se domnívali, že v rozestavěné budově bude prken hodně a nějaké přinese. Nepřinesl… Tak ho Bětka vybavuje pilkou a říká mu, kde má uskladněné dřevo na zátop . Pak už podle délky nohy upravujeme „dlahu“ a paní se probouzí. Její překvapení bylo úžasné. Nic jí nebolelo a nohu měla nataženou. Stále tomu nemohla uvěřit a pořád se na ní dívala a ptala se, jak jsme to udělali. Elizabeth taky zírala a pořád říkala, že to byla skvělá práce. Paní jsme u nás nechali ještě dvě noci a kontrolovali koleno, zda se neplní krví. Zatím je klidné a bez otoku. Propouštíme ji domů s tím, že dlahu musí mít ještě 4 týdny a po týdnu ji budeme kontrolovat. Omlouvám se za trochu větší rozepsání tohoto případu, ale celkovou anestézii nemáme tak často, tedy byl to vlastně první případ, kdy jsme měli pacienta takto uspaného. Proto to nadšení

Venku je v posledních dnech fakt zima. Vždy okolo 18h začne pršet a počasí se přibližuje našemu listopadovému, dušičkovému. Většina týmu je lehce nachlazena a není se co divit. I pacienti začínají chodit s bronchitidami. Včera večer nám přivezli, resp. přivlekli mladého kluka, 21 let, který vypadal, že mu je snad všechno na světě. Nakonec jsme usoudili, že je lehce hysterický a jeho stav opravdu není tak vážný. Dostal i.v. Apaurin (Diazepam) a začal se pomalu stabilizoval. Ráno se udělala laboratoř, zjistila se ve střevě Entamoeba histolytica…taková brebera, způsobující průjmy a bolesti břicha, ale může být ve velkém množství i život ohrožující. Nechali jsme si ho u nás dva dny, dostal léky a odkráčel domů.

Tak to je info z posledních dnů a ted už budou jen aktuální zprávy

Zpráva č. 3 ze dne 10.7.2013

Dobrý den, přátelé. Tak vás opět moc zdravíme z naší mise v Keni.

Na úvod jen takovou malou poznámku…trochu vám závidíme večerní vlahé počasí, které nyní máte doma v ČR. Tady je taková zima, že by ani Čendu ven nevyhnal J. Přes den je pěkně, ale večery jsou chladné.

Práce a počet pacientů na ambulanci ve všední dny pokračuje v utěšeném tempu J. Od 8 hodin ranních, máme v čekárně poměrně „černo“, jak by se řeklo u nás, ve vztahu k hojnému počtu čekajících na ošetření J. Dopoledne přicházejí převazy, pacienti s bronchitidami, způsobenými večerním chladným počasím a špatným oblečením a v průběhu dne mnoho dalších lidí se svými problémy. Naše běžná pracovní doba končí v 17h, kdy nastupuje tzv.emergency, což v našich podmínkách znamená to, že do setmění přicházejí lidé s problémy skoro jako přes den, protože se vrací z pole a nebo čajovníkových plantáží, kde od rozbřesku trhají čaj pro nadnárodní společnosti za pakatel výdělku. Pohotovost nastupuje až s úplnou tmou, kdy se ven odváží jen málokdo , většinou v případě vážnějšího onemocnění , zranění a nebo porodu. Každého takto nemocného a nebo rodičku, pak doprovází početná skupina mužů a žen z rodiny a nebo sousedů, vyzbrojených mačetami, holemi a nebo trubkami. Občas si pak v čekárně připadáme, jako někde v oblasti „válečného stavu J“.

Naši lékaři se konečně po páté hodině odpolední, mohli vypravit na malou procházku po okolí Itiba. Ne, že by neznali z předchozích svých cest krásnou přírodu mezi hliněnými chýškami a nádherně zelenými čajovníkovými políčky, občas přerušenými banánovými hájky, ale vypravit se mezi místní je pokaždé velkým zážitkem. Otrhané děti se nabalují jako sněhová koule a po chvíli už okolo sebe máte přinejmenším 20 černoušku, pokřikujících na vás „habari muzungu“. No a to si představte ten mazec, když jim ukázali obyčejný bublifuk. Radek foukal a foukal, bubliny lítaly po širokém okolí a děti stály s otevřenou pusou a zíraly, co že to ten muzungu umí za kouzla. No, oni tedy nezíraly jenom děti, ale i dospělí, kteří procházeli okolo a s úžasem koukali a hledali zdroj tolika bublin.

Páteční večer nás trochu pobavil. Opět, jako vždy jsme seděli na terase našeho domku a někdo klepe na bránu. Náš noční hlídač Nelson po chvíli otevírá a doprovází skupinku lidí do čekárny k ambulanci. Současně také vyrážení i naše dvě lékařky, Karolínka a Karolínka , aby zjistily, co je za problém a jak mohou pomoci. Po chvíli se vrací zpět a oznamují, že má dítě v krku kost z ryby. S Radkem na ně koukáme jako z jara…v Itibu má dítě kost v krku? Kde by vzali rybu? Radek říká svoji, ted snad už nesmrtelnou větu …“ Copak jsou Vánoce?“. No, tak jsme se tedy všichni vypravili na ambulanci a pod místním znecitlivěním ve spreji, Radek peanem opravdu vytáhl rybí kost zapíchnutou v mandli. Následně jsme se dozvěděli, že v nedaleké škole Nyamanchani, mají udělanou nějakou nádrž, kde chovají Tilapie, dravé ryby, které jsou vcelku chutné, pokud se upraví na roštu. Tak si myslíme, že „Vánoce“ budou častěji a nezůstane jen u jedné kosti zapíchnuté v krku J. Vracíme se po chvíli opět na terasu a čekáme na další pacienty. Dočká se Radek. Opět jde rodit a po chvíli, společně s Elizabeth, odrodí v pořadí již své čtvrté dítě. No, jak je vidět, stomatolog nemusí umět dobře jen zuby, ale i mnoho dalších věcí J.

V sobotu, jakožto pohotovostní celý den, přicházejí více méně jen „čerstvé“ případy a nějaké převazy, které jsme si pozvali z předchozích dnů. Krátce po poledni přichází skupinka lidí s mladou ženou, která při ataku epileptického záchvatu spadla do otevřeného ohniště a popálila se na ruce (viz.foto z předchozích dnů). Po ošetření ji propouštíme domů a zveme si ji na kontrolu a převaz na následující den. Pak opět přichází několik lidí s malým dítětem v náručí. Šestidenní cvrček vypadá již na první pohled hodně špatně. Nejenže má nezvyklou barvu na černouška, ale je apatický a moc nereaguje. Jeho barva se spíše přibližuje pomerančové a i oční bělmo má zažloutlé. Babička, která dítě přinesla nám říká, že nepije a je takové divné. Matka prý přijít nemohla, protože je nemocná. Do celé záležitosti se vkládá naše sestra Elizabeth a vysvětluje babičce, že musí přijít matka, i přesto , že je nemocná a ukázat nám, jak s dítětem umí zacházet a zda kojí. Dítě mělo totiž krásný sací reflex při zkoušce na prst naší lékařky Karolínky. My mezitím, co čekáme na příchod matky, zkoušíme dítěti alespon trošku vpravit stříkačkou do úst Glukozu, aby mělo trochu energie. Asi po půl hodině přichází mladá dívka, které není více než 16 let a vykuleně kouká, co se děje. Elizabeth ji instruuje co a jak má dělat a zkouší přiložit dítě k prsu. Dítě se chytí a pije. Tím má mnohem větší naději na překonání svého stavu, který se zprvu jevil jako hodně závažný. Oba, jak matku, tak i dítě a nakonec i babičku, která umí dítě zaopatřit mnohem lépe než mladá matka, necháváme přes noc na porodnici, abychom mohli zdravotní stav malého prcka sledovat.

Sobotní odpolední klid využívají naši lékaři ještě k cestě do čajové továrny u které je obchod s baleným čajem. To vám je skvělá věc J. Čaj je prý zpracován z předchozího dne sklizně, nekomerčně balený, jen v takovém tom zažloutlém papírovém pytlíku s razítkem plantáže. Ale ta vůně…celé auto a i domeček je nyní provoněný vůní čerstvého čaje, tedy někdy až na vyjímky J. Já mezitím držím pohotovost, ale nic se neděje.

Tak jako u nás doma, i sobotní večery zde, pod africkým sluncem bývají bujařejší. Místní navštěvují různé pokoutné „hotely“ a nalejvají se doma páleným alkoholem velmi pochybného složení. Pak se budto někde do něčeho nabourají a nebo se pomlátí. V noci jsme měli právě ten druhý případ, kdy skupinka lidí napadla a zmlátila opilého muže. Nevíme, zda ho o něco obrali, nebo jen ukojili svoje agresivní choutky. To už je mimo náš zájem na ambulanci. Zraněného jsme vyšetřili, ošetřili a hospitalizovali na lůžku, protože měl zlomená dvě žebra (diagnostika bez RTG – krepitace v místě bolesti a otoku).

Další dny probíhaly v podobném stylu. Rána začínala převazy a běžnou ambulancí, do toho občas nějaký čerstvý úraz k ošetření a nebo kontroly pacientů pozvané naší interní lékařkou Kájou.

Tak to je jen „stručný“ popis naší práce na rovníku. Mějte se pěkně a zase na „čtenou“.

Zpráva č. 4 ze dne 28.7.2013

Dobrý den, přátelé.

Tak opět, po trochu delší době zdravím z Keni, tentokrát z Nairobi. Včera v noci odletěla první skupina lékařů zpět do ČR. Uteklo to jako voda. Pacientů a zajímavých případů jsme měli mnoho, Radek porodil poměrně hodně dětí. Je fajn sledovat , jak se ze zkušeného stomatologa stává zkušený porodník J. Cestující v letadle , při jejich návratu do ČR, jistě neměli ani tušení, že s nimi letí tým, který zachránil v Itibo mnoho pacientů a byl by schopen pomoci i jim… od porodu na palubě, po interní vyšetření a podle možností i léčení, až po stav vyžadující intenzivní péči a popř.resuscitaci. Ano, takový skvělý tým jsem zde měl. Stomatolog-porodník a traumatolog v jedné osobě, interní lékařku a lékařku ARO J.

Cestou z Itiba do Nairobi, jsme se jako vždy, ještě zastavili na jednodenní safari v Massai Mara, aby naši zdravotníci viděli i něco jiného, než jen nemocné a zraněné. Keňa může nabídnout neskutečnou spoustu krásných míst a byl by hřích, odjíždět a nevidět alespoň zlomek z její přírody.

Poslední den strávený před jejich odletem v Nairobi byl věnovaný návštěvě sirotčince se žirafami a posledním nákupům suvenýrů a nějakých potravin. Domů hlavně vozíme vynikající keňský čaj, který se pěstuje v oblasti okolo Itiba, tedy hlavně na západě země. Plantáže, které dosahují obrovských rozměrů jsou vlastněny zahraničními společnostmi a pracují na nich místní lidé. Většina čajovníků je sklízena ručně a v podstatě denně. Takže je to nekonečná a nikdy nekončící práce, přinášející alespoň nějakou obživu tisicům lidí – sběračům. Další úžasný produkt z Keni je místní káva, pěstovaná v okolí Mt.Kenya. Vyšší nadmořská výška svědčí pro pěstování kvalitní kávy, kterou zde prodávají pod různými názvy, např. Out of Africa, Gibson, Dormans atd. Liší se podle stupně pražení a také podle chuti. No a ve výčtu místních produktů můžeme pokračovat…makadamové ořechy – přírodní, solené a nebo v medu, místní med jako produkt divokých včel, koření všemožné chuti a barev atd.

Cestou k žirafám jsme projížděli okolo velké skupiny lidí v křižovatce. Někdo z našich lékařů si všiml, že je tam nehoda. Nevěděli jsme , zda je se zraněním a nebo bez, zda už byl zraněný odvezený , nebo je stále na místě. Tak jsme naši Žanetku zaparkovali a šli se podívat, zda někdo nepotřebuje pomoc. Místní „čumilové“ nás směrovali do auta stojícího v křižovatce. Na zadním sedadle v polosedě naříkal mladý muž a držel si rukou dolní část nohy, která byla od kotníku ,tak nějak divně tvarovaná a ponožka s nohavicí kalhot byla prosáklá kapající krví. Obličej a ruce měl také od krve. Tak jsme si došli pro naše dva emergency kufry a začali muže pomalu ošetřovat. Po rozstřižení nohavice na nás vykoukla v délce asi 10cm kost, která byla na kusy rozlámaná. Noha byla od dolní třetiny lýtka až ke kotníku rozlámaná a nestabilní, držela jen na měkkých tkáních. Naše ARO lékařka Karolínka a interní lékařka Karolínka J, zahájily protišokovou léčbu, léky do žíly proti bolesti, zajištění žíly kanylou a napojení infuze. To vše před skoro stovkou zvědavců, kteří nevěřícně koukali. Není totiž zvykem, že by se někdo „bílý“ zajímal o neznámého černocha a ještě mu pomáhal. Sanitky ve smyslu RZP, které známe u nás, zde neexistují. Vyjíždějí jen na zavolání spíše privátní a jsou poměrně drahé. No a my, co by trauma tým (Radek a já), jsme čekali, až nastoupí analgetika svoji plnou silou a budeme moci nohu částečně ošetřit a zafixovat na další transport do nemocnice. Radek mezitím zaúkoloval nějaké místní, aby přinesli klacky , nebo dřeva, které jsme pak omotali obvazy a udělali z nich dlahy. Následně jsme dostali pokyn od ARO Karolínky, že můžeme… analgetika učinkujíJ. Zraněného jsme v autě položili, Radek si vlezl dovnitř a společným protitahem a ručním narovnáním jsme vrátili kosti do původní polohy. Analgetika opravdu zafungovala, zraněný jen krátce zanaříkal. Tento postup se v našich podmínkách nedělá. Pacient by na místě nehody dostal pneumatickou dlahu, který by se přesně vytvarovala podle zlomeniny a zafixovala ji, ale zde je to jiné. Cesta do nemocnice, trvající dlouhé minuty, rozbitá silnice a tzv.“vlající“ noha, by udělala ještě větší problém, než repozice naslepo. Tím jsme předešli možnému následnému poranění tepny, která by pacienta ohrozila na životě a také velmi podstatně ztišili bolest, kterou by vyvolávaly úlomky třející se o sebe. Nohu jsme stále ještě v tahu zafixovali třemi dlahami a domluvili se s řidičem, aby muže odvezl co nejrychleji do nemocnice. Mezitím , co jsme nohu ošetřovali a natahovali…mimochodem to musela být pro místní podívaná, když viděli, jak běloch drží nohu černocha a snaží se ho vytáhnout z auta J, přijela policie se samopaly a dělali nám zázemí . No, ale i místní se zapojili. Někteří podávali sterilní čtverce, jiní zase obvazy a nebo drželi infuzi. Když jsme skončili, řada lidí nám děkovala za ošetření. No a my jsme dál pokračovali za žirafkama.

Nyní jsem v Nairobi a čekám na další skupinu , která přiletí a bude měsíc v Itibo. Dvě lékařky – stomatolog a infekcionista a 5 studentů medicíny, jsou dalšími dobrodruhy, kteří se budou podílet na zprávách, které Vám budeme psát.

Jo a ještě přiložím fotku, aby jste viděli, že i humanitární mise může být zdravotně nebezpečná J. O dveře auta jsem si udělal pořádnou bouli a ted se mi oko barví jako chameleon. Ještě, že nereaguje podle barvy trička J. Medici se asi budou divit, až je s pořádným monoklem budu vítat na letišti.

Tak to je z posledních událostí vše, mějte se pěkně a snad vám doma bude pršet. Tady v Nairobi je stále zataženo, chladno a docela hnus.