Cesta září - říjen 2018 (přístavba a rekonstrukce domečku pro personál)

Představení týmu (zleva doprava)

bude doplněno

Zprávy

13.10.2018 - završení rekonstrukce domečku pro personál

Dobrý den přátelé.
Rádi bychom se s Vámi podělili o úžasnou věc, která se nám v Itibo podařila. Po 12ti letech a více něž 420ti nocležnících (lékaři a medici), jsme díky štědrosti společnosti Obec účtuje a jejich finančnímu daru, mohli rozšířit a zvelebit naše ubytovací kapacity. Do této doby jsme fungovali s jedním WC na 8 lidí (bez okna a větráním do velmi malé ložnice mediků). Nyní jsme dostavěli novou, prostornou místnost pro 6 osob se samostatným WC s oknem do nádherné přírody. Zároveň jsme zrekonstruovali i původní část našeho domečku. Odstranili jsme staré stropní podhledy ze sololitu, na nichž se hromadily nánosy prachu a zvířátek z půdy. Prošlapané PVC, jehož bývalou existenci připomínaly už jen cáry kolem zdí, jsme nahradili keramickou dlažbou. Zrekonstruovali jsme i elektrickou síť, vymalovali a domek zabezpečili novými mřížemi na oknech. První krok stavebních prací byl úspěšně zakončen a nastoupila úklidová a dekorační četa ve složení: gynekolog Pája, parazitoložka Lenka, záchranář Vláďa a já. Na veškeré konečné práce jsme měli týden. Naše úklidová a dekorační služba se mísila s prací na ambulanci a operačním sále. Většina práce na domečku tak začínala po odchodu řemeslníků po páté hodině odpolední. Naše noční osmihodinová směna pak pokračovala. Když jsme odkládali hadry, vrtačky, kladiva a šroubováky, bylo kolem 3 hodin ranní. V mezičase mužských prací, Lenička využila svého talentu a namalovala nám krásné obrazy s Itibskou tématikou. Když jsme konečně vydrhli podlahu a navrtali závěsy, začali jsme shánět chybějící nábytek. Ve 120 km vzdáleném Kisumu jsme nakoupili od místních lidí ručně pletená křesílka a sedačku z papyru, rostoucího v rákosinách na břehu Viktoriina jezera. Další jsme nakoupili v místních obchodech. K šití záclon, potažení sedáků a polštářů na sedačky, jsme využili tradiční masajské látky a zručnosti místních švadlenek z náměstí v Itibo. Ještě poslední noc před odjezdem do Nairobi se dodělávali poslední práce. Symbolicky jsme náš pobyt této skupiny zakončili zhlédnutím filmu Daleko za sluncem v brzkých ranních hodinách. Projekce byla v našem novém obýváčku na novém projektoru a po domácku vyrobeném velkoformátovém plátně. Kompletní rekonstrukce, při které jsme využili několik desítek místních řemeslníků z Itiba a přilehlého okolí, se zvládla za neuvěřitelných 5 týdnů! Všichni jsme nevyspaní, o pár kilo lehčí, ale šťastní, že jsme vše zdárně dokončili před příjezdem další skupiny lékařů a mediků, které očekáváme už za dva dny. Ještě jednou děkuji společnosti Obec účtuje, za jejich úžasný finanční dar. Leničce, Pájovi a Vláďovi za jejich vytrvalost, odhodlání a pomoc i ve chvílích, kdy jsem byl naprosto zoufalý a myslel si, že dokončení v šibeničním termínu nejsme schopni dodržet. Přátelé, přikládáme pár fotek, abychom se s vámi podělili o tento stavební fikot :-) :-). Mějte se krásně, s pozdravem Itibo team druhé skupiny :-)

3.10.2018

Milí přátelé. Moc vás opět zdravíme z Itiba. 
Překulil se nám další týden a jsme opět zde, s našimi Itibo News. Ten byl z našeho pohledu, takříkajíc, „výživný“. Ale vezmeme to pěkně od začátku.
Počasí máme krásné. Jaro je v plném proudu, přestalo téměř pršet a sluníčko pomalu začíná dosahovat úžasných teplot přes 30st.C. Bohužel, ani to nezastavilo příliv pacientů do naší ambulance. Nemoci, tragédie a zranění si nevybírají. V noci nám přivezli 30ti letého mladého muže, který se pokusil o sebevraždu oběšením. Někdo z rodiny ho našel doma v chýšce, jak visí na trámu, s podlomenými koleny a dusí se. Rychle ho odřízli a v bezvědomí dovezli na motorce k nám. Na ambulanci se začal lehce probouzet, ale komunikace s ním nebyla žádná. I když se nepodaří tento sebevražedný záměr, může pacient nakonec zemřít na otok krku a udušení. Po krátkém vyšetření jsme muže zajistili infuzí a aplikovali léky proti otokům. Krk se nám nezdál, jeho přední chrupavka přeskakovala a na pohmat byla výrazně bolestivá. Přiložili jsme tzv. límec a stav pacienta konzultovali s ORL lékaři a ARO Liberec. Ti nás pochválili za postup a ještě doporučili podávat preventivně antibiotika. Doporučili, abychom byli připraveni v případě život ohrožujícího otoku provést intubaci, nebo tracheotomii. Naštěstí vše dopadlo dobře, nic dramatického se nestalo a jeho stav se v průběhu několika dnů upravil. Následně jsme zjistili, že důvodem k takovému rozhodnutí byla hádka s manželkou. Další den jsme měli menší operaci ganglia u staršího muže, které se mu vytvořilo na ruce a způsobovalo potíže. 
Již pár dní jsme byli v kontaktu s paní Danou Feminovou, která je také v Keni a vede projekt Humanistického centra Narovinu na ostrově Rusinga, vzdáleného od nás asi 2,5 hodiny. Domlouvali jsme se, že se ve volném čase zastavíme na návštěvu a spojíme ji s pracovními záležitostmi Leničky. Chtěla jim předat nějaké drobné vybavení a domluvit případnou spolupráci na testování terénního mikroskopu. V pátek jsme vyrazili. Každým kilometrem, který nás k ostrovu přibližoval, vzrůstala venkovní teplota i horko v autě. Ufff, už jsme měli na teploměru 38st.C. Cesta na ostrov byla příjemná. Silnice nebyla nijak auty přetížená a tak jsme si to šinuli skoro 80 km/h. Občas jsme potkávali nějaká přejetá zvířátka, hlavně pejsky. Pak jsme uviděli něco, co fakt psa nepřipomínalo. Otočili jsme auto a přijeli blíž. Byl to krásný, asi metrový varan, kterého nějaké auto přejelo přes hlavu. Taková škoda… Asi po hodině jsme byli u cíle. Čekal na nás skvělý oběd a milé přivítání. Nakonec jsme tam zůstali přes noc v jejich domečku. Lenka, Pája a Vláďa využili nabídky, podívat se na noční lov malých rybek (grundlí – rybičky, velikosti cca 3cm, které tvoří v oblasti centrální Afriky, mnohdy jediný zdroj živočišné bílkoviny pro většinu chudého obyvatelstva). Už při setmění se na jezeře, asi 0,5km od břehu, objevilo „město duchů“, jak tomu místní říkají. Stovka vratkých dřevěných loděk, vyrazila za svým úlovkem se silnými světly, které právě tyto rybky přitahují. No, byl to trochu adrenalin, to vám řeknu, když se u břehu mohl kdekoliv objevit hroch, kterých je v okolí ostrova spousta. Asi po hodině a půl, lehce po půlnoci, všichni přijeli zpět bez újmy a plni dojmů. Stálo to za to. Před odjezdem z Rusinga Islandu stihla Lenka vyřídit vše potřebné a náš gynekolog Pája, ještě stihl vyšetřit několik mladých dívek, které měly zdravotní problémy. 
Následující den jsme se přes Kisumu a nějaké menší nákupy, vraceli do Itiba. V době naší nepřítomnosti byl klid a nic dramatického se nedělo o co bychom naším výletem přišli. Ráno nám Elizabeth oznámila, že budeme mít velkou návštěvu z Nyamira County, ze Zdravotního úřadu. Mezitím poklidně plynulo dopoledne a my očekávali delegaci. Okolo druhé odpolední přijela 4 auta plná „papalášů“ a tak začala prohlídka s výkladem v celé naší nemocnici. Lenička skvěle překládala z mé „neagličtiny“ do srozumitelného jazyka a místní jen pochvalně pokyvovali. No, trochu jsme zabodovali, když jsme jim na operačním sále ukazovali fotky z průběhu operace kluka s téměř useknutým palcem a vysvětlovali, že se vše fixovalo dráty. Několik z nich kroutilo hlavou, že se určitě nejedná o toho samého pacienta…usměvavý kluk s funkčním a živým palcem na ruce. Vše natáčeli na foťák a novinář si dělal poznámky. Až následně jsme se dozvěděli, že z této návštěvy vznikne nějaké video, které bude informovat o naší pomoci v oblasti. 
V průběhu návštěvy, přivezli starší ženu ve velmi špatném stavu. Vizuálně vypadala na 90, ale bylo ji jen 72 let. Byla těžce dehydratovaná, játra měla velmi zvětšená, srdečně selhávala. Její krevní tlak padal k nízkým hodnotám a okysličení krve bylo rovněž kritické. Nakonec jsme se rozhodli pro rychlý převoz do nemocnice v Nyamira, kde se nás ujala příjemná mladá lékařka, která od nás babičku převzala do své péče.
Před dvěma dny jsme na velkém sále měli, na naše zvyklosti, větší operační výkon – operaci Achillovy šlachy u desetileté holčičky s pěkným jménem Julie. Při práci na poli se sekla mačetou. S masivním krvácením a kompletně přetnutou šlachou ji rodina přivezla k nám. Tentokrát operaci vedl Dr. Pája a po 2,5 hodinách výkonu jsme byli úspěšně hotovi. Jak se říká…úrazů není nikdy dost, tak jsme hned ráno rentgenovali a sádrovali zlomený kotník. Mladá paní upadla na polní cestě (vlastně zde ani jiné nejsou) a průšvih byl na světě. Před pár hodinami troubící motorka u brány přivezla opět mladého muže, který v sebevražedném úmyslu vypil toxický postřik proti klíšťatům na dobytek, ujal se ho Pája. Pacientova cesta skončila na našem nemocničním lůžku, s močovou cévkou, infuzí s medikací a vypitým černým uhlím. Než jsme dokončili tento případ, opět troubila motorka u brány a vezli dalšího pacienta. Mladou slečnu ve školní uniformě ve stavu podobném bezvědomí…z naší zkušenosti se jednalo o „African disease“… hysterie. Dostala čichnout ethanolu na probrání, diazepam do žíly a po zklidnění opět na motorce odjela domů. Africká medicína je někdy úžasná …
Rekonstrukce domečku pokračuje… Včera jsme vyklízeli 3 místnosti, aby se mohla položit dlažba a připravit vše na vymalování a výměnu stropních podhledů. Končili jsme ve 3.15 ráno a jen jsme se modlili, aby v noci nic nepřišlo, protože jsme opravdu „padali na ústa“. Lenička se tedy spíše modlila, abychom (i přez používání roušek) nechytli něco z toho všudypřítomného prachu plného myších a netopýřích hovínek. Spektum možných nemocí v tropech je opravdu nepřeberné, většinou tyto nákazy končí hemoragickými horečkami typu ebola. Tak jen doufáme, že někomu nezačne téct krev z nosu, protože to pak spíš než na hemoragickou horečku všichni umřeme na infarkt . 
Přátelé, tolik z našich itibských zpráv, se kterými jsme vás chtěli seznámit. Je jedna hodina po půlnoci a pomalu se chystáme do postele. Nevíme, co nás v noci čeká, ale doufáme, že bude klid. 
Mějte se pěkně a zase někdy…na počtenou 
Aleš a jeho skvělý tým – Lenka, Pája a Vláďa

24.9.2018

Dobrý den, přátelé.

Opět Vás zdravíme z Keni, naší malé Adří nemocnice. Od minulé zprávy uplynul nějaký čas, tak přinášíme další vydání „Itibo News“. Nový tým se skvěle zapojil do práce na ambulanci a do vytoužené rekonstrukce našeho domečku. Na úvod pár zpráv o pacientech z minulého měsíce…malá pacientka s ukousnutou tváří pravidelně chodí na převazy. Bohužel se stalo to, co jsme očekávali. Povrchová část rány se rozpadla a nyní se hojí granulací pod naším dohledem. Chlapec s useknutým palcem, kterému jsme historicky poprvé v Itibo dělali osteosyntézu, rovněž dochází na kontroly. Rána na prstu se krásně zhojila a kontrolní RTG snímek vypadá výborně. Gynekolog Pája, řádí na porodnici takovým stylem, že nestíháme ani přibíhat asistovat. U naší místní sestry Elizabeth, si získal respekt hned u prvního porodu a od té doby je volán ke všem gynekologickým pacientkám ve dne v noci. Vláďa, záchrannář, který pokračuje již druhým měsícem v Itibo, převzal oddělení převazů a čerstvých úrazů kde se učí nové stehy. Parazitoložka Lenka, vládne pevnou rukou v laboratoři. Laboranti začali inventurou diagnostik a nyní už zavádíme nové metody. V naší oblasti právě začíná jaro. Pozvolné oteplování a občasné deště, mají za následek rychlé množení malarických komárů, kteří naše pacienty potenciálně mohou ohrozit. Lenička, naše specialistka na malárii, kromě lidí, začala vyšetřovat i promořenost místních komárů. Pod mikroskopem, ve večerních hodinách, pitvá odchycené komáry a preparuje z nich střevo a slinné žlázy, kde se mohou malaričtí parazité vyskytovat. To vám řeknu…pitvat komára, mazec ☺. Když se na náměstíčku rozkřiklo, že „měříme“ oči a nový tým přivezl brýle, vytvořily se zástupy místních u zubní ambulance. Tam provádíme měření očních vad a na základě vyšetření následně dostávají brýle zdarma. Čendice, naše psí supermatka opět porodila. Nemocniční psí smečka se tím rozrostla o dva nové zablešené členy. Čendice opět nezklamala. Rekonstrukce našeho domku běží mílovými kroky. Denně se zde vystřídá více než desítka řemeslníků. Přistavěla se nová místnost se samostatným WC (tím jsme rozšířili naše kapacity ☺ na dvojnásobek), obkládají se stropní podhledy, instalují se nové elektro zásuvky atd. Myslím, že celková rekonstrukce bude úžasná. Však po 12ti letech provozu si to domečet už opravdu zasloužil ☺. Těšíme se na konečný výsledek, se kterým vás, přátelé, moc rádi seznámíme. Rekonstrukce našeho domečku nijak nezatížila rozpočet Itibo, který máme na nákup přístrojů a léků pro naše pacienty. Díky skvělým sponzorům, kteří už třetím rokem podporují náš projekt, máme finance přímo určené na „zvelebení“ našeho zázemí. Přátelé, tak to je asi vše zásadní, co se v posledních dnech u nás událo. Nebojte, zase se brzy ozveme s novými zprávami. Mějte se pěkně a držíme palce, aby jste v ČR měli ještě krásné, slunečné dny. My už je zde, pod rovníkem, máme ☺. Váš tým…ahoj