Cesta srpen - září 2018 (nový anesteziologický přístroj)
Představení týmu (zleva doprava)
David Kožušník, dobrovolník, který se během své cesty a monitoringu projektu Školka pro Rael přidal k naší skupině
Aleš Bárta
Kristýna Vochosková - studentka 1.LF UK Praha
MUDr. Lukáš Malý - internista, vedoucí lékař skupiny
Kristína Pitáková - Jeseniova lékařská fakulta v Bratislavě - studentka stomatologie
Vyacheslav Grebenyuk - 2.LF UK Praha
Vláďa Zdražil - Jihočeská univerzita - Zdravotně sociální fakulta v Českých Budějovicích - obor Civilní nouzová připravenost
Tereza Kotowski - 1.LF UK Praha
Michaela Benešová - 2.LF UK Praha
Zprávy
10.9.2018
Dobrý den, přátelé.
Moc zdravím opět z našeho Itiba. Čas strávený s touto skvělou skupinou mediků a zdravotníků se pomalu chýlí ke konci. No, na ambulanci a o pohotovosti to ani náhodou tak nevypadá. Ba naopak. Občas máme pocit, že se na nás valí spousta nových pacientů, které jsme nestihli za celý čas. Plno zdravotnicky zajímavých případů, včetně chirurgických. Jedno odpoledne se nám úrazy střídali v čekárně jak na běžícím páse … jedno šití se dodělalo a už tam čekalo další. Vyberu pár případů, které byly asi nejzávažnější, abychom vám je trochu popsali. Oba byli z historie našeho Itiba „nevídané“ a dali nám docela zabrat…
Byl pátek, odpolední ambulantní směna předávala pár pacientů pohotovostní službě, která se od 17h starala o akutní pacienty na ambulanci do 8 hodin ranních. Tentokrát sloužila Míša a Terezka. Lukáš měl interní a já chirurgickou „příslužbu“ . ÓOO , jak to honosně zní, jako v české nemocnici . Večer probíhal vcelku standardně, sem tam nějaký pacient, nic závažného. Okolo 3 hodiny ranní přijela k bráně motorka a dost vehementně troubila a dožadovala se otevření. Hlídač po krátkém vyhodnocení situace bránu otevřel a pustil osazenstvo dovnitř. Mezitím šel budit naši místní sestru. Službu konající český tým také přišel k porodnici, kam byla paní nasměrována. Vzápětí se mladá žena, kterou přivezli, postavila a na podlahu vstoje porodila malinké dítě, které spalo na podlahu před porodnicí. Pupečník se přetrhl a z obou stran začal silně krvácet. Sestra přiběhla a s našimi zdravotníky rychle dopravili rodičku i s dítětem na sál. Mezitím nás Míša běžela probudit, ať rychle jdeme na porodní sál. No, průšvih… Dítě na 7 měsíci těhotenství, 700g váhy. V podmínkách Afriky bez super vybavení neonatologické jednotky intenzivní péče téměř beznadějný stav. Elizabeth se starala o krvácející rodičku a čekala na porod placenty. Okem sledovala dítě a jen kroutila hlavou. Vypadalo to, že život pomalu z děcka odchází. Najednou se znovu nadechlo a začalo pravidelně dýchat. Prcka jsme popadli a běželi s ním na JIP, kde máme výhřevné resuscitační lůžko s kyslíkem a dalšími mašinkami. Sice jsme tam měli holčičku pokousanou na tváři, ale místo tam bylo i pro tento kritický stav předčasně narozeného dítěte. Miminko jsme podpořili kyslíkem a čekali…více se dělat v současné chvíli nedalo. Stav ještě komplikoval ten fakt, že spadlo z výšky asi 70 cm hlavičkou na dlažbu. Moc jsme nedoufali, že přežije do rána. Přežilo a nevykazovalo žádné dramatické známky závažných zdravotních komplikací. Celou situaci jsme konzultovali s neonatoložkou JIP v Motole, Dr. Veronikou Karádyovou, která nám potvrdila závažnost stavu. Dobře znala naše itibské možnosti, protože tam s námi před dvěma lety měsíc pobývala. V té době tam také pečovala o předčasně narozené dítě. To ale mělo 920g. Naši medici dělali co mohli, prcka krmili mlékem od matky, starali se o něj i o pokousanou holčičku každou minutu, ve dne v noci. Následující den jsme řešili co dál. Nakonec jsme se rozhodli pro rychlý převoz na novorozenecké oddělení v Nyamira Hospital. A udělali jsme dobře. Nad očekávání jsme byli mile překvapeni. Zahraniční společnost zrekonstruovala toto oddělení a nakoupila nové inkubátory. Dokonce tam byla skvělá sestra, která byla velmi ochotná a věděla, co a jak. Dítě jsme uložili do inkubátoru, ještě chvíli pokoukali po oddělení a s dobrým pocitem jsme odjížděli domů. Více jsme pro prcka udělat nemohli. Teď už to je opravdu jen na přírodě, nemocnici a místním personálu.
Sobota je v Itibo dnem emergency. Běžná ambulance omezuje provoz jen na akutní případy. Naši studenti se chystali na návštěvu adventistické modlitebny, kde se zpívá, tančí a vždy si velmi cení naší návštěvy. V Itibo by měla zůstat služba, který se stará o pokousané dítě na JIPu a právě o nové případy. Ale… dopoledne přivezli asi 15ti letého kluka, který sekal mačetou trávu pro dobytek a téměř si amputoval palec levé ruky. Ten mu držel jen na kůži a trošce měkkých tkání, kost a tepny byly přeťaty. Všichni se zase převlékli do pracovního a začali pomalu chystat pacienta k operaci. My si mezitím připravovali velký sál. Následovala premedikace, aby byl klidný a pokud možno operační výkon prospal. Před tím jsme ještě udělali RTG snímky, abychom viděli poškození kosti a mohli co nejlépe naplánovat operační postup. Nakonec jsme se rozhodli, vzhledem je stavu poranění, pro osteosyntézu (fixace kostí za pomoci drátu). Náročný operační výkon, v historii Itibo vůbec první. Sedaci jsme kombinovali s místním „umrtvením“. Pacient byl neustále sledován Terezou - anesteziologickou službou, aby neměl žádné bolesti. Výkon trval téměř 3 hodiny a kluk ho komfortně téměř celý prospal. No a my jsme mohli jít do sprchy, jak jsme byli propoceni… Ufff S následným výsledkem a kontrolním RTG, který nám měl potvrdit správné postavení kostí atd. jsme byli spokojeni. Takže…snad se nám podařilo klukovi zachránit palec na ruce. Ještě jsme ho důkladně „pokryly“ antibiotiky a doufáme, že se bude spořádaně hojit .
Je neděle, medici ráno dělávají nutné převazy u ležících pacientů, douklízí se domeček a dobalují zavazadla. Itibské dobrodružství končí a čeká nás několikahodinová cesta do tohoto krásného parku východní Afriky. I tato skupinka nadšených mladých mediků a zdravotníků se mi zapsala do mysli, jako úžasný tým, který bez ohledu na svoji únavu pomáhal pacientům a odvedl skvělou práci. Díky, že jsem vás mohl zde mít a spolupracovat s vámi . Odjíždíme směr Masai Mara, kde budeme ubytovaní dvě noci. Mezitím budeme jeden den na safari, aby tým viděl i něco jiného, než jen nemoci, zranění a utrpení v nemocnici, ale i nádhernou africkou přírodu v nejryzejší podobě mezi divokými zvířaty. Ale to už zase někdy příště… Mějte se krásně, váš tým dobrodruhů bez hranic :-)
7.9.2018
Dobrý den, přátelé.
Tak zase uplynul nějaký čas od předchozí zprávy a asi je nejvyšší čas se s vámi podělit o pár zážitků, které jsme v Itibo měli.
Již v minulém roce jsme zavedli tvz. odborné semináře na různá témata. Studenti si určí téma zpracování a přednášky ze svého zájmového oboru, pak v reálu a při prezentaci se se všemi podělí o nové poznatky v medicíně. Záchranář Vláďa měl zpracování na téma předlékařská pomoc u urgentních stavů a resuscitace, zástavy krvácení atd. Sláva zase tým seznámil skvěle zpracovanou přednáškou na téma Rikecioza, což je onemocnění, které je přenášeno klíšťaty a vyskytuje se i v Africe a dále o velmi rozšířeném onemocnění – malárie. Takové semináře jsou skvělé, protože nás všechny seznamují i s praktickými ukázkami a tak nějak jsme se ponořili v zájmu „záchrany krvácejícího z poraněné krční tepny“, že jsme málem přidusili naši studentku – figurantku 😊.
Jedno odpoledne jsme se vydali na dokoupení potravin a dalších zásob na naše přežití v Itibo, do 50 km vzdáleného městečka Kisii. Aby to nebyl jen takový výlet do obchoďáku, spojili jsme cestu s obědem v nejluxusnější restauraci ve městě…přátelé, nemyslete na něco jako pražský hotel Alcron…😊, snižte očekávání o deset levelů a dostanete se na úroveň africké Alcron verze 😊 😊. Ale vaří docela obstojně. Grilované kuře sice vypadá jako netopýr položený na talíř, alespoň není vyhnané všemožnými výkrmovými prášky. K tomu nám přes ulici hrály, resp.se přeřvávaly reproduktory s africkou hudbou a dokonce na chodníku tancoval do rytmu, místní soubor afrických žen v rámci nějaké pouliční bohoslužby. To vše skvěle dokresluje život a tep afrického městečka, daleko od všech velkoměst a srovnatelných výhod civilizace, které jsou v nich obdobné jako u nás.
Jak jsme se vrátili „domů“, už za pár hodin jsme zase pracovali na ambulanci a chirurgickém sálku. Přivezli muže s poraněním prstu od mačety, kterou si oddělil i část kosti článku prstu. Tak jsme operovali a operovali, až dooperovali 😊. Prst vypadal ještě lépe, než před poraněním 😊. Musíme si práci pochválit 😊. Ale pacient byl taky spokojený, nebojte. S porody, jak jsem psal v předchozí zprávě, se opravdu roztrhl pytel. Rodíme a rodíme… Nevím, co se dělo před 9ti měsíci…asi nefungovala televize, či co 😊?
Nicméně, nejen prací člověk živ je…, na sobotu jsme naplánovali celodenní výlet do 120 km vzdáleného města Kisumu, které leží na břehu Viktoriina jezera. Spojili jsme to s dvouhodinovou plavbou lodičkou podél břehů jezera, kde jsme měli opět možnost pozorovat koupající se hrochy a kousek od nich i domorodce… Až následně jsme se dozvěděli od našeho „kormidelníka“, že přesně v těchto místech před týdnem zabil krokodýl mladou ženu při koupání a našla se z ní jen hlava. Moc jsme mu nevěřili, ale pak nám to velký Google.com potvrdil. Taky jsme byli překvapeni, kolik domorodců v této oblasti zabijí hroši. Loďkou jsme pokračovali do vzdálené rybářské vesničky Dunga, kde vždy očekáváme veliké množství všemožných afrických ptáků a občas jsou k vidění i rybářské úlovky. Ani tentokrát jsme nebyli zklamaní. Ufff, to bylo opeřenců 😊. Pak přivlekli vylovenou rybu, která vážila 64 kg a vypadala dost hrozivě. Že prý mimino… rodiče mívají váhu až 280 kg. To nechcete nikde ve vodě potkat 😊 😊. Nějak jsme se dobrali asi i k tomu, že se jednalo o okouna nilského.
Další dny v Itibo probíhaly v duchu plné ambulance od rána do večera. Diabetes, hypertenze, kožní onemocnění, alergie, astmatický záchvat, porody, drobnější úrazy a tradiční „African disease“. To je naše zavedené označení, které se skvěle uchytilo i mezi místními… Hysterie, která vede k hyperventilaci, následně mírným křečím a stavu, který je podobný bezvědomí, ale není nijak závažný. Spíše vždy vyděsí okolí.
Včera nás Elizabeth budila časně ráno klepáním na okno…“Alex, very serious injury…quickly, please“. Tak jsme vystartovali z vyhřátých postelí do velmi chladného rána (večerní a ranní teploty jsou v tomto období okolo 12ti st.C) a naběhli na ambulanci. Bylo tam 2 měsíční dítě, holčička Sophia, kterou matka v záchvatu poporodní psychózy (nebo také se užívá termín Laktační psychóza), těžce pokousala na tváři. Vzhledem ke stáří a velikosti dítěte se jedná o velmi závažné poranění. Začali jsme se připravovali na dlouhý operačním výkon na velkém sále. Příprava dítěte na operaci, sedace, zavedení infuze, nastavení profylaktické antibiotické léčby a další potřebné úkony. Lukáš nastavil vhodnou sedační dávku Dormika, aby dítě klidně prospalo operační výkon, který byl kombinovaný s lokální anestézií. Vše probíhalo bez komplikací a po třech hodinách jsme byli hotovi. Tým našich zdravotníků odvedl skvělou práci 😊. Nyní máme Sophii na Jednotce intenzivní péče a ve dne v noci má maximální možnou léčbu a dozor. Její stav se pomalu zlepšuje. Zvládli jsme tachykardii, teplotu, medici krmí Sunarem. Její stav byl opakovaně konzultován s MUDr. Davidem Marxem, proděkanem 3.LF UK Praha a zároveň dětským lékařem v jedné osobě. Nechci se opakovat … mám zde skvělý tým 😊 😊.
Přátelé, tak to je z událostí v Itibo zatím vše, mějte se pěkně, s velkým pozdravem od rovníku… dobrodruzi bez hranic 😊
30.8.2018
Dobrý den, přátelé. Moc zdravím Z Itiba. Musím se s vámi podělit o velkou radost... dnes přijela objednaná zásilka léků v celkové výši 110.000 keňských šilinků, na které nám sehnal finance Tomáš Mlýnek a odpoledne přijela zásilka bezpečnostní agentury G4S s novou, krásnou a úžasnou anesteziologickou mašinkou :-). Další vysněný cíl splněn a naši péči opět posune o kus dál. Teď musíme shánět do Itiba české anesteziology :-). Na tento přístroj jsme opět dostali finance od českých sponzorů...Tomáš Mlýnek...děkuji za Tvé kontakty :-).
Renovace našeho domku pro český personál frčí na plné obrátky, přistavujeme jednu místnost, která bude sloužit jako ložnice pro naše mediky a zdravotníky :-). Mám ze všech těchto věcí velkou radost a děkuji za přízeň, kterou naší malé nemocnici v Itibo poskytujete. Moc si toho vážím, přátelé :-).
25.8.2018
Dobrý den z Afriky, přátelé.
Jak jsem slíbil, už na vás hrnu informace o naší cestě do Itiba. První skupina nových odvážlivců přiletěla na Nairobské letiště v pozdním odpoledni. Vzhledem k dodržování bezpečnosti jsme se rozhodli, že přespíme v Nairobi a pokračovat ve směru do Itiba budeme až následující den. Ráno jsme pobalili a opět vše naskládali na naší sanitku jménem Dorotka a vyrazili na cesty.
Po pár hodinách jsme dorazili do Naivashi, kde jsme měli objednané ubytování. Je to kousek od místa, kde před pár dny hroch zabil jednoho čínského turistu a druhého těžce zranil. No, ale nebojte, my byli v bezpečí 😊. Ráno, hned po snídani jsme se podívali k jezeru na velká hnízdiště všemožných druhů ptáků a taky na rodinky hrochů. Pak už jsme zase pokračovali v cestě, směr Nakuru. Nakuru je poměrně velké a chaotické město, s nepřehlednou dopravou a neustálými dopravními zácpami. Vším jsme prokličkovali a razili si tak cestu do nového obchoďáku, kde jsme měli v plánu se naobědvat a také nakoupit několik vozíků potravin, které nám budou sloužit jako základ naší krmě po dobu jednoho měsíce. Tak jsme nakupovali a nakupovali, vršili vozíky a plánovali, jak vše převezeme v už skoro zaplněném autě. No, samozřejmě zákon schválnosti…celou dobu bylo pěkné počasí, ale jak jsme měli dávat věci na střechu auta, lilo a lilo. Ani to nás nezaskočilo v ukládání naší obživy a už jsme zase pokračovali dál. Cestou jsme ještě udělali zeleninový nákup při silnici od místních lidí v oblasti, která patří tak trochu k „divoké“ a vydali se na poslední část směr Itibo, kam jsme přijeli lehce po setmění. Ufff…a jsme v bezpečí doma 😊.
Noc byla klidná…pravá africká, jen to rovníkové teplo nám trochu chybělo a stále chybí. Zde je totiž období zimy a každý den leje. Všude je plno bahna a teplota, fakt nic moc…večer do 12 st, přes den +-17-23 st.C. První ráno po snídani se pořádně rozjelo a nás rozpohybovalo. Přivezli velkou dopravní nehodu dvou motorek, celkem 4 lidi. Nejvíce to u dvou lidí odnesl obličej a tak jsme vyšívali a vyšívali. Následně už celá den probíhal ve znamení stylu „černo v čekárně“, jak říkáme u nás v nemocnicích.
V noci byl první porod a už se to s nimi pěkně rozjelo. Následně jsme se dozvěděli, že je spádová nemocnice už 2 měsíce zavřená, místní zdravotníci stávkují a tak hodně případů odchytáváme my. Následující den jsme zase měli ve znamení menších úrazů, s výjimkou operace téměř přetnuté Achillovy šlachy. Další noc byla opět ve znamení pár pacientů, kteří potřebovali naši pomoc a také porodů. Vše probíhalo naštěstí bez komplikací a tak porodní výsledek byl vždy veselý 😊. No, ale následující dopoledne…
Rodina přivezla na motorce 15 ti letou dívku, která údajně před 30 minutami, v sebevražedném úmyslu, vypila velmi koncentrovaný roztok na postřik rostlin…organofosfát. Vcelku s námi spolupracovala i při výplachu žaludku, zavádění infuze a dalších léčebných postupů. Po nějakém čase se objevil někdo z rodiny s lahvičkou, jejíž obsah vypila. Bohužel to nebyl jen organofosfát, na který dobře působí antidotum (protilátka, která neguje účinky toxické látky, pokud je včas podaná), podá-li se včas, ale obsahoval další, velmi toxické látky. Byl to postřik na dobytek proti zevním parazitům. To je vždy velký průšvih, který se opět i v tomto případě potvrdil. Zhruba po 20 minutách od výplachu začala upadat do bezvědomí a začal pořádný kolotoč. Přesun na naší itibskou JIPku, napojování na všemožné přístroje a zahájení intenzivní péče a boj o život… Bohužel, neuplynula ani hodinu a přestala dýchat, její tep rapidně slábl. Započali jsme resuscitaci. Všichni pracovali na plné obrátky, beze zmatku, pouze za jedním účelem, zachránit mladý život, který by tak zbytečně vyhasl. Ach jo, nejsme všemocní a po dvou hodinách jsme naši snahu ukončili…
Další dny a noci v probíhaly opět v rytmu plné čekárny. Naši medici se skvěle zapojili do práce, jak na ambulanci, převazovém sálku, operačním sálku pro menší výkony, ale i porodnici. Jsme moc rádi, jak skvěle výběrová komise vybrala tuto skupinku prvních odvážlivců a nadšenců pomáhat v zapadlé oblasti Itibo našim pacientům 😊.
Přátelé, tak to je zatím z Itibo News vše. Ještě přiložíme pár fotek pro dokreslení africké a itibské atmosféry 😊. Mejte se krásně a moc vás zdraví celý tým 😊
