Upravit stránku

Cesta - srpen 2012

Přátelé, přinášíme Vám zde informace , zážitky a prožitky našich lékařů, kteří v srpnu 2012 pracovali v Itibo

Dobrý den z Itiba - 16.8.2012

zprávička č.1

Tak Vás opět zdravíme od rovníku a po krátkém, nooo, tedy trochu delším J čase, přinášíme  zprávy z našeho dění v nemocnici.

Ale abychom to vzali pěkně od začátku…

První skupina lékařů úspěšně přiletěla do Nairobi. Jak se říká „dobří holubi se vracejí“, opět ve stejném složení, jako již po několikáté. Motolský dětský stomatolog Radek Hippmann, zubní lékařka Šárka Karlová a lékař Marek Hilšer. Do týmu přibyla studentka medicíny, která bude záhy hotovou lékařkou, Karolínka Chmielová.

Druhý den po příletu jsme se vydali do ulic Nairobi, abychom za pomoci našeho českého kamaráda Marka, který v Nairobi žije, nechali pojistit auto. To proběhlo relativně rychle…na místní poměry J, ale ani při tomto banálním úkonu,nebyla nouze o legraci. Paní v pokladně jsme vysvětlovali, jak se používá platební karta a nakonec si za přepážkou v pojišťovně vše udělali sami a úřednice jen žasla J. Rychle se přiblížil čas oběda a Marek, znalý místních gurmánských poměrů, navrhl, že tentokrát zažijeme oběd ve stylu domorodců. No a tak jsme tedy souhlasili. Zprvu jsme valili oči a trochu se báli o svá zažívací ústrojí. Dali jsme si pečenou kozu a kuře, tzv. Nyama Choma a Kuku Choma J. Naši hygienici by zaplesali a záhy zaplakali. O úrovni servírování raději pomlčím, protože by asi naše otrlé zdravotníky doma bez řádné karantény nechtěli J J. Ale chutnalo nám a to bylo hlavní . Po vydatném obědě jsme se vydali hledat místní velkoobchod se zdravotnickým materiálem a potřebami. Dostali jsme totiž před naším odjezdem od několika dárců finance na zakoupení nového vybavení. Dárce z Frýdku Místku si přál, aby za jeho dar 74.000 Kč, byly zakoupeny přístroje, které mohou bezprostředně zachránit dětský život. Další dárce se objevil po přednášce naší ARO lékařky z Liberce, Ivanky Zýkové, která ve společnosti NovoNordisk měla povídání o Itibu a naší práci. Zaměstnanci udělali sbírku a vybrali úžasných 26 tisíc korun. Ale zázrakům ještě není konec J. Vedení této společnosti, částku vybranou mezi zaměstnanci, navýšilo o 100% J! A ještě jedna skvělá zpráva nakonec J. Maminka naší studentky Karolínky, věnovala finance na zakoupení tak potřebné odsávačky, která bude v porodnici.

Po chvíli hledání jsme firmu našli a pak začalo domlouvání ve stylu Afriky J. Nicméně jsme asi po více než hodině odjížděli,  se sepsanými seznamy věcí, které jsme chtěli. Jen vznikl malý problém, kupní cenu nejde zaplatit kartou , ale jen v hotovosti. No a tak jsme se opět vydali do centra a „dojili“ bankomaty, abychom měli  druhý den na zaplacení něco přes 400 tisíc šilinků J. Byla to náramná hromádka J. Krásný večer pod africkým nebem jsme nakonec strávili v přítomnosti dalších našich kamarádů, Čechů, kteří v Nairobi žijí J. Moc jich není a vždy se na sebe náááramně těšíme, až se uvidíme, že Dančo, Kubo, Máro, Tome, Anabel, Haničko, Jano.

Ráno jsme si přivstali, abychom stihli nakoupit potraviny na několik dnů do Itiba , naobědvat se, dorazit do firmy a zaplatit nové vybavení a pak ještě vyrazit do Itiba. Samozřejmě jsme vše plánovali tak, abychom v Itibu byli před setměním…ale Afrika je Afrika a realita oproti plánům je vždy jiná, přijeli jsme „domů“ (myšleno do Itiba) až po 22hodině. Vybalování a rychlý úklid po několika měsících nepřítomnosti, byl více než nutný. Občas místnostmi prosvištěl pavouk malých i větších rozměrů. Pravda, Radek se několikrát pokusil vetřelce eliminovat Karolínky bačkorou, které se to samozřejmě moc nelíbilo, ale většinou potenciální oběť byla rychlejší J, než úder růžové bačkory J. Radku, ještě to musíš zdokonalit J J. Nicméně jsme byli rádi, že jsme se v pořádku a ve zdraví dostali do Itiba a ulehli do svých postelí. Cesta byla hodně náročná a trvala nám skoro bez přestávky, více než 10 hodin.

První den v Itibu,  jsme věnovali dodělání úklidu domku a také doplňování a třídění zdravotnického materiálu, abychom měli pořádné zásoby pro případ větších úrazů.

Abych se moc nerozepisoval, teď to vezmu trochu rychleji…tedy k dnešnímu dni.

Naši lékaři už mají za sebou pátý porod. Jeden byl u HIV pozitivní rodičky a tak se všichni účastni porodu, trochu více chránili a byli opatrnější . Několik porodů bylo komplikováno pupečníkovou šňůrou omotanou okolo krku a krátkodobým nedýcháním narozeného dítěte. Naštěstí se vše zvládlo (mám to ale tady skvělý tým J) a darovaná odsávačka byla téměř vždy v provozu.

Občas se stane, že různé závažné stavy chodí i několikrát po sobě, tak to bylo i tentokrát. Večer přivezli na motorce bezvládné tělo mladého kluka, špinavého od kravských exkrementů a v hlubokém bezvědomí. Dozvěděli jsme se, že vypil velmi toxickou chemikálii na postřik dobytka proti zevním parazitům. Náš tým okamžitě nastoupil k záchranné akci a už se do mladého pacienta vpravovaly všemožné hadice, infůze, napojil se na monitor a nepřetržitě sledoval a podle stavu dostával léky. Kyslíkový přístroj dodával tolik potřebné okysličení mozku.  Jeho stavy byl kritický, vzhledem k silnému podchlazení, a jedu v těle. Postupně se začal probírat až okolo páté hodiny ranní, kdy zareagoval na bolest, kterou jsme zkoušeli jeho hloubku bezvědomí.  Krůček po krůčku se stav zlepšoval a i přes drobné komplikace v průběhu noci, kdy jsme byli např.nějakou dobu bez elektřiny a pracovali okolo něho jen s čelovkami, přežil a za dva dny už rozesmátý odcházel domů. 

Další, do série otrávených byla mladá žena, kterou přivezli s podobným problémem. Opět vypila jedovatou chemikálii , která ohrožovala na životě  nejen ji , ale i nenarozené dítě v 9 měsíci těhotenství. Zprvu to vypadalo, že průběh otravy a následné léčby bude klidnější , ale pak se vše zkomplikovalo výrazným poklesem krevního tlaku, zpomalením srdeční funkce, ohrožující nenarozené dítě. V dalších minutách již byla žena v bezvědomí, nereagující ani na bolestivé podněty. Během chvíle u pacientky už svítily přístroje, pípal monitor vitálních funkcí. Pravidelný zvuk, monitorující frekvenci srdce, velmi často přerušil alarm, že klesá tlak a nebo srdeční frekvence. Náš tým se od pacientky nehnul ani na minutu a každou chvíli  dopplerem sledoval srdeční akci dítěte, které bylo v přímém ohrožení. Několikrát jsme její stav konzultovali s našimi lékaři v ČR, kteří zde byli, znají naše možnosti lékové i přístrojové a samozřejmě mají větší zkušenosti než třeba my. Dr.Zýková a Dr.Řehořková radily léčbu, která nakonec vedla ke stabilizaci pacientky a jejímu postupnému ústupu bezvědomí. Paní jsme po dvou dnech mohli od přístrojů odpojit, aby se za pomoci ženy z rodiny osprchovala. Večer tentýž den se přihlásila příroda a žena začala mít bolesti, předcházející porodu. Tak jsme s napětím a očekáváním, zda dítě bude zdravé, přemístili rodičku do porodnice a začal porod. Vše probíhalo dobře a nakonec porodila krásnou holčičku, vážící 2,10kg. To byl pro naše lékaře nejhezčí dárek, který mohli dostat za pořádně náročnou práci, kterou v předcházejících dnech a nocích okolo pacientky odvedli J.  Naši místní zdravotnici o tomto případu mluvili, jako o malém zázraku J.

Zubní ambulance, na které se střídají naši dva lékaři, Radek a Šárka, je také v provozu. Pacienti se na vyšetření a nebo ošetření bolestivých stavů v průběhu dne šourají…no, ono taky, kdo by k zubaři pospíchal, že??? Místní z tohoto oboru mají stejný respekt, jako naši lidé v Čechách J.

 Domluvili jsme se s ředitelem školy v Itibo, aby nám poslal děti, které mají nějaký zdravotní problém se zuby. Na druhý den, už od rána, čekalo na ošetření 20 dětí. Nejprve velkých hrdinů, ale když si sedly do křesla, byla v nich malá dušička. Naši zkušení lékaři jejich obavy rozptýlili a všichni se bez problémů nechali ošetřit.

Teď se ještě vrátím k jednomu případu, který nám povídala Elizabeth. Před naším příjezdem, asi tak 10 dnů, přišel nějaký muž s malým dítětem, které bylo ve velmi zbědovaném a těžce podvyživeném stavu. Dítě předal a sám utekl. Tak se naši místní zdravotníci o malou dívenku, Angelu, začali starat. Postupně z ní vyšlo 22 velkých škrkavek. Po našem příjezdu do Itiba, byla ve vcelku dobré kondici, ale její utrpení na tváři a v očích zůstalo. Když jsme si ji vzali na klín, přivinula se a bylo zjevné, že moc touží po mateřské lásce. Okamžitě si nás všechny získala a občas u nás trávila volný čas. Nakonec se Elizabeth rozhodla, že si malou Angelu nechá. Myslím si, že by lepší péči asi nikde nedostala…

Tak to je v „krátkosti“ J popsáno několik dnů, které jsme zatím v Itibu strávili. Samozřejmě, mimo tyto případy máme další pacienty, jak na běžné ambulanci, kterou bravurně zvládá náš lékař Marek, tak i poměrně hodně drobnějších úrazů na šití, zlomenin na sádrování a nebo interních stavů, vyžadujících hospitalizaci a léčbu. Zubní ambulance si na počet ošetření taky nemůže stěžovat J. Včera jsme revidovali ránu na ruce, způsobenou mačetou, když se její synové poprali a ona jim chtěla zabránit ve vzájemném ublížení si. Naštěstí si jen částečně přeřízla šlachu od prstu ve dlani a tak po 2 hodinách výkonu, odcházela spokojeně domů. Před operací jsme se dozvěděli, že je HIV pozitivní a tak jsme museli být opatrnější, než obvykle.

Poslední věc, o kterou se musím s Vámi podělit, je náš nový operační sálek J. Neuvěřitelné, úžasné a skvělé J. Dopravní společnost přivezla objednané a zaplacené vybavení od našich dárců a tak jsme se ve volných chvílích vrhli na budování. Vrtali jsme poličky, lepili držáčky na mýdlo, které nám vzápětí několikrát odskočily J a přemisťovali věci ze strany na stranu a hledali nejvhodnější místo. Myslím si, že výsledek je epesní J.  Sálek jsme pokřtili poraněnou paní, o které se zmiňuji v předchozím odstavci.

Zhruba na týden tady máme návštěvu z pražské Adry, Markétu, která se přijela podívat a zjišťuje různé věci okolo projektu, které by se měly následně využít pro další  rozvoj tohoto zdravotnického zařízení J.

No a na závěr…jaké je počasí J. Občas, hlavně večer, trochu závidíme české teplíčko. Přes den máme vcelku pěkně, může být okolo 25 st.C, ale večer teplota klesá na nějakých 15st.C.

Tak to je pár zpráv z našeho Itibska a dění okolo něj J.

Moc všichni zdravíme naše kamarády, přátelé, rodiny.


zpráva č. 2

Dobrý den z Nairobi.
Moc Vás zdravím a posílám další zprávu, tentokrát s trochou adrenalinu a taky pro zasmání a představu, jak to v Africe může někdy fungovat :-).
Zprávy jsem zkopíroval ze svého FB, tak proto jsou ve dvou částech.

Tak jsme se ráno chystali na cestu do Nairobi. Domeček uklidili, kufry sbalili a vystěhovali na terasu. Ale osud chtěl jinak :-). Naše Žanetka (auto) nenastartovala. Nějak záhadně se vybila autobaterie. Tak jsme se jali shánět někoho, kdo by byl schopen přinést startovací kabely a přes druhé auto nastartovat. Nepodařilo se. Druhý pokus...roztlačit auto :-). No, ale tlačte skoro 3 tuny, to už je co
říct. Nu, přišlo několik místních na pomoc, tlačili, tlačili, ale ani se nedělo. Třetí pokus...sehnat někde z auta autobaterii, nastartovat, vrátit a namontovat tu naši, aby se cestou nabila. Přinesli malou, do osobáku...ani ťuk, pak druhou, která byla jen na solární nabíjení...taky nic:-). Čtvrtý pokus...sehnat někoho, kdo nabíjí autobaterie. Po chvíli se podařilo a tak se nabíjelo. Po následných 30min nám ji přinesli s tím, že je nabito. Inu jsme namontovali autobaterii zpět do auta a jali se startovat. Ani ťuk :-). Tak jsme zase autobaterii vyndali a poslali ji zpět na nabíjení. Za hodinu byla zpět, že už je full :-). Opět jsme se ji jali montovat do našeho vozu...tentokrát zatočila dvakrát a pak už ani ťuk :-). Tak opět ven a zase express zpět na další dobíjení. Do toho přinesli dítě s úrazovou amputací malíčku na noze a tak jsme přes hodinu zkracovali kost a upravovali ránu. V půl páté odpoledne jsme už cestu do Nairobi odvolali a pokusíme se vyrazit zítra ráno. Baterie se stále nabíjí...:-). Test uděláme až večer, zda nabíjení zafungovalo a máme konečně full :-). Ještě, že je dostatečná časová rezerva na přesun do Nairobi a odlet první skupiny. Afrika je Afrika :-)

Moc zdravím z Nairobi. Dlužím dokončení naší story s autobaterií :-). Takže...:-): baterie se nabíjela několik hodin, až do 8 večerních, pak nám ji zase slavnostně přinesli s tím, že elektrika už z ní cestou odkapává, jak je plná. Vítězoslavně jsme ji namontovali do auta a se zatajeným dechem startovali...ani ŤUK :-). Takže nám všem trochu stoupl adrenalin v těle při představě, že budeme cestovat do Nairobi matatem (místní mikrobusová doprava, jejíž použití se rovná skoro skoku z mostu:-)). Nicméně, stále jsme měli ještě jednu možnost. Koupit novou autobaterii. Tak jsme v 7.30h následného dne vyslali piky piky (motorku) s naším natěračem Jonesem, vybaveného penězi, přesnými rozměry a výkonovými požadavky na novou autobaterii do města. První pokus byl v Nyamira, vzdáleném od nás asi 30km. Po půl hodině volal, že tam baterie není, mají jenom malé. Rozšiřujeme rádius...vysíláme ho do dalšího města, Kisii. Vzdálenost 50 km bravurně překonal a nevolal... To bylo dobré znamení, že by mohl pochodit. V 11 hodin jsme už opět montovali do auta novou baterii a Radek se zatajeným dechem, nejen svým, ale i všech přihlížejících (a nebylo jich málo :-)), zastartoval.... Žanetka zahudrala a poté ihned naskočila :-). No to bylo radosti. Tak jsme se rychle rozloučili, opět všechna zavazadla naskládali do auta a vyrazili do Nairobi. Tam jsme přijeli přesně v 7 hodin večer. No a tím končí...tedy snad na dlouhou dobu...africké story s autobaterií. Na druhý den jsme jeli k naší kamarádce Haně do jejího zařízení, kde se stará o sirotky a těžce postižené děti z přilehlého slumu. Jednak jsme ji tam chtěli navštívit a také se podívat na několik dětí. Marek vyšetřoval, Radek trhal kořeny mléčných zubů v kontejneru jen s pinzetou a peanem (mimochodem to byl dost velký majstrštyk :-)) a po dvou hodinách jsme jeli na poslední společnou večeři na rovníku do nedalekého obchoďáku. Ráno jsem tuto skvělou skupinu našich lékařů odvezl na letiště a zase uzavřel jednu kapitolu příběhů a zážitků, které jsme společně prožili. Věřím, že se opět, po čase, tady na rovníku všichni zase sejdeme. V neděli přiletí druhá skupina, na kterou se samozřejmě taky těším :-). Tak příběhy z Itiba snad budou pokračovat :-)...